Pozvánka do Bezručova památníku na cestu světem se Slezskými písněmi

OPAVA – Hned v první den 56. ročníku festivalu Bezručova Opava, 2. září (vernisáž je od 17 hodin), se veřejnosti poprvé otevřou dveře nové výstavy v Památníku Petra Bezruče. Její název je Po stopách Slezských písní a bude věnovaná stěžejnímu dílu jednoho z opavských symbolů, básníka Petra Bezruče.

„Když jsme se dozvěděli téma letošního festivalu Bezručova Opava Cesty kolem světa, nebyl problém najít spojení Petra Bezruče s tímto tématem. Tím se stala jednotlivá vydání Slezských písní ve světových jazycích,“ říká vedoucí Památníku Petra Bezruče v Opavě Mgr. Martina Klézlová. Slezské písně byly přeloženy do čtyř desítek jazyků a snad s výjimkou Antarktidy vyšly na všech kontinentech. Jsou tak nejpřekládanější českou básnickou sbírkou vůbec. To inspirovalo autorky výstavy - kromě Martiny Klézlové je pod ní výrazně podepsána také kurátorka historie umění Mgr. Lenka Rychtářová - k výrazové koncepci expozice.

Překlady z celého světa
Její základ tvoří kruh, jakýsi symbol zeměkoule. Každý světadíl má svoji vitrínu a v ní umístěné jazykové mutace překladů Slezských písní, které v tom kterém koutě světa vyšly. Najdeme zde pět dílčích expozic – Evropa, Asie, Amerika a Austrálie. „Nepodařilo se nám získat žádný překlad vydaný na území Afriky,“ vysvětluje Martina Klézlová, proč pátá vitrína nese označení Mezinárodní jazyky. Je věnována jazykům s celosvětovou působností, tedy např. esperantu, Braillově slepeckému písmu a dalším. „Tyto jazyky pomohly rozšířit Slezské písně i tam, kam by se jinak možná ani nedostaly. Z češtiny byly přeloženy do esperanta a vietnamští esperantisté je pak přeložili do vietnamštiny,“ popisuje Lenka Rychtářová a pokračuje: „Překlady nebudou pouze k vidění, ale také k poslechu, například budeme pouštět hostům výstavy recitaci Maryčky Magdónovy ve španělštině“.

Na výstavě uvidí návštěvníci třicet jazykových mutací Slezských písní, které se památníku podařilo získat do svých sbírek. Nechybí mezi nimi exotické tisky jako už ze zmiňovaného Vietnamu, Číny či Japonska, velmi zajímavě působí Slezské písně v řečtině. Z těch známých překladů ale budou chybět vydání v korejštině nebo bretonštině. „Pro nás, kteří verše Slezských písní známe v češtině, je zajímavé zkoušet si je zpětně přeložit z některých těchto jazyků. Ne vždy se to podaří,“ směje se Martina Klézlová.

Slezské písně se staly nositelkou národní hrdosti
Výstava ale nebude jen o cizojazyčných vydáních. Má i své dvě doplňující expozice. První mapuje česká i světová ilustrovaná vydání a druhá pak dostala název Bezruč a válka: „Za první i druhé světové války se Slezské písně staly pro československé vojáky v zahraničí určitým symbolem národa a vlastenectví. Třeba legionáři v Rusku měli sbírku jako jakýsi kancionál, který pro ně byl podporovatel víry i národní hrdosti,“ vyzdvihuje jednu etapu Slezských písní Lenka Rychtářová.

Téma Petra Bezruče a Slezských písní bylo v našem literárním prostředí dlouho odsunuto na druhou kolej. „Je dobře, že se téma Petra Bezruče opět objeví. Totalitní režim si v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století Bezruče přisvojil; autor byl vnímán jako jeden ze symbolů proletářského básnictví. Po listopadu 1989 tak nebyla chuť, možná ani prostor věnovat se mu. Přesto je jasné, že je stále co nového objevovat a ukazovat,“ říká k výstavě Martina Klézlová a pokračuje: „Zanedlouho oslavíme 110. výročí vydání prvních Bezručových veršů v Herbenově Besedě času pod názvem Slezské číslo (jako Slezské písně vyšla sbírka poprvé v roce 1909, pozn. autora). To mám velelo Bezruče připomenout. A výstava tak bude nejen součástí Bezručovy Opavy, ale také předzvěstí tohoto výročí.“  Ostatně jednou ze snah Martiny Klézlové je vydat Slezské číslo v původním textovém vydání znovu.

Možnost prohlédnout si expozici věnovanou Petru Bezručovi dostanou návštěvníci nejen po dobu trvání festivalu Bezručova Opava, ale po celé čtyři měsíce až do konce roku. Pak plynule přejde k připomenutí zmiňovaného 110. výročí vydání prvních Bezručových textů tiskem.