Výstava o církevním a náboženském životě českého Slezska v toku staletí přinese k jeho poznání leccos nového

Cyklus pěti výstav Slezského zemského muzea, rozložený do let 2011-2015 a připravovaný doc. PhDr. Pavlem Šopákem, Ph.D., z Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty v rámci projektu Slezsko: paměť - identita - region, postoupil k souboru nazvanému Znamení vertikál. Veřejnosti bude představen vernisáží 24. září v 19 hodin.

V prostorově limitované historické výstavní budově muzea si vytkl za cíl ukázat církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku a pro oficiální prezentaci tohoto tématu získal jak záštitu hejtmana Moravskoslezské kraje, tak arcibiskupa olomouckého a biskupa ostravsko-opavského. K jeho prohlédnutí a zamyšlení se nad ním bude příležitost až do druhé poloviny března příštího roku, vracet se k němu umožní obsáhlý katalog jako dílo téměř čtyř desítek autorů vlastně bez časového omezení. To prokázala zkušenost ze dvou už dříve realizovaných výstav - před dvěma lety cyklus otevřela „Paměť Slezska“ s podtitulem Památky a paměťové instituce českého Slezska v 16. až 19. století, vloni ji následoval „topografický“ výstavní titul „Město - zámek - krajina“.

„Ano, slezská pentalogie pokračuje,“ potvrzuje doc. P. Šopák, a přestože denně dohlíží nad instalací jejího třetího dílu, v hlavě už konkretizuje představy o čtvrtém a závěrečném dějství. „Zatímco se letos věnujeme vidění společnosti očima duchovních institucí, napříště se bude jednat o pohled světský,“ specifikuje a pracovně nazývá ten druhý zeměpanským. „Inspiraci samozřejmě dává kulaté výročí příchodu Lichtenštejnů na Opavsko. Ostatně jím byli vedeni též naši předchůdci před sto lety,“ přibližuje a nadechuje se k roku 2015, kdy cyklus završí výstava Neklidné století. „Ačkoliv nechci nijak předbíhat, už teď je víc než zřejmé, že pro ni s historickou výstavní budovou nevystačíme, a tak uvažujeme o instalaci jejích částí i mimo Opavu, konkrétně v Památníku II. světové války v Hrabyni a v Arboretu v Novém Dvoře,“ naznačuje, ale poté už příběh pentalogie vrací k dnešku.

Za velký objev souboru Znamení vertikál považuje představení románských maleb z kostela v Hrozové na Osoblažsku (nyní místní část obce Rusín), byť jen v sondách. „O tento skutečně neobyčejně významný nález datovaný do první poloviny 13. století se zasloužila opavská restaurátorka Romana Balcarová,“ říká Šopák a upozorňuje rovněž na další exponáty. „Snad bych měl jmenovat ostatkový kříž z konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, jeden z největších, které vůbec známe, nebo ikonograficky zvláštní obrazy předních malířských osobností baroka na Moravě a ve Slezsku. Autoři Jan Kryštof Handke, Ignác Günther či Ignác Raab chybět samozřejmě nemohli a určitě chybět nebudou, stejně ale jako třeba unikátní malby na skle,“ láká návštěvníky kurátor výstavy, když ji označuje za naleštěnou pokladnici se stejně lesklým obsahem, a přiznává, že estetická složka a svátečnost v koncepci, původně sledující jejich vyrovnanost s postižením každodennosti a reálného života, nakonec převládají.

Přitom nezapomíná upozornit ani na snahu po rozdělení aspektu církevního a náboženského, ani po interkonfesním uchopení tematiky. Židovský živel reprezentuje pohár z Osoblahy a tóra z Bruntálu, evangelické náboženství pak nejvíce krásný tisk Postily Martina Filadelfa Zámorského realizovaný v Jezdkovicích. „Chtěli jsme pochopitelně ukázat co nejvíce, proto některé exponáty najdou návštěvníci přímo ve stálé expozici, kde došlo na několika místech k obměně těch stávajících. Navíc k výstavě patří celá kóje v části expozice nazvané Křídla myšlenek,“ osvědčuje doc. Šopák důvěrnou znalost využitého prostoru.

Jak již bylo uvedeno, po ukončení instalace soubor z paměti zásluhou připravené publikace nevymizí. „Myslím, že katalog přinese pro naše poznání českého Slezska z pohledu na jeho církevní a náboženský život leccos nového,“ konstatuje doc. P. Šopák a hned má po ruce dva pěkné příklady. „Votivní deskovou malbu z období kolem poloviny 15. století ze zámecké kaple v Jindřichově ve Slezsku jsme měli za nezvěstnou, avšak Ing. Eva Kolářová z Národní knihovny ČR nás vyvedla z omylu a obohatila o poznatek, že dílo schraňuje Národní galerie. „I když do Opavy zapůjčeno nebylo, víme, že existuje a vystavíme ho alespoň na fotografii,“ nezastírá doc. Šopák největší radost badatele. Podobnou má z definitivního určení náhrobku dětí Anny a Antonína Suchánkových, který byl před přenesením k opavské konkatedrále Nanebezvetí Panny Marie, k němuž došlo někdy v průběhu třicátých let 20. století, součástí hřbitova v prostoru před kostelem sv. Hedviky. „Text na něm je totiž nečitelný, proto mě toto zjištění stálo velké úsilí, ale výsledek je za jeho vynaložení odměnou,“ uzavírá.