Podzimní Básnické hlasy odstartuje básník, publicista a zakladatel časopisu Psí víno Jaroslav Kovanda

středa 25. září 2013 13:23 Autor: Martin Kůs

2013 09 Kovanda hlasyOPAVA – Již pátý rok života načne 1. října cyklus literárních večerů a autorských čtení Básnické hlasy. Jako první se v programu letošním podzimu představí v tradičním zázemí Jazz Café Club Evžen (Beethovenova ulice) básník, publicista a zakladatel časopisu Psí víno Jaroslav Kovanda. Večerem, který ve spolupráci se Slezskou univerzitou (SU) pořádá o.s. Za Opavu, bude tradičně provázet pedagog Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU Mgr. Jakub Chrobák, Ph.D.

S Jaroslavem Kovandou se můžete setkat 1. října od 19 hodin v Evžen Jazz Café klubu (Kavárně Evžen,  Betthovenova ul., Opava)

Jaroslav Kovanda (1941, narozený a stále žijící ve Zlíně) vystudoval jedenáctiletku v Gottwaldově a Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Během svého života vystřídal řadu profesí, byl učitelem, korektorem, kulisákem, topičem, jevištním mistrem a scénografem. V letech 1997-2006 vydával a byl šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno. Vydal 14 knih, za básnický debut je brána sbírka Za oknem Erben (Nakladatelství HOST, 1999). Jako literát ihned zaujal svými experimenty s jazykem. Takto o Kovandově poezii píše portál Česká literatura http://www.czechlit.cz:

Poezie Jaroslava Kovandy představuje od pozdního oficiálního debutu Za oknem Erben svébytný jazykový experiment, v němž se prolínají archaické výrazy s dialektem, autorskými neologismy, ale i s vizuálně atraktivními kreacemi, které navazují na tradici tuzemské konkrétní poezie. V Kovandových verších procházíme krajinami básníkových vzpomínek, vstupujeme do míst a času, která spontánně vyvěrají ze subjektivní paměti, ale ve svých obrysech skládají dohromady archetypální mapu světa, ve kterém žijeme, zejména v posledním století. „Poezii chápu jako dokument doby,“ vysvětluje Kovanda, „jako bychom si ukazovali diáky. Vy jste nějaké zaznamenal, já mám ve sbírce na očním pozadí jiné. Poezie se je snaží nějak vtipně, překvapivě nebo originálně poskládat a ukázat: hle, takový jsem. A když jsem zaneřáděný, jsou moje diáky zaneřáděné, a když myslím jenom na prachy, tak jsou ty básně ubohé, a když myslím, že žiju v zázraku, může mít poezie něco z toho, co je za zrakem.“ Kovandův výraz sice je definitivní coby permanentní očité svědectví kolářovského typu, na straně druhé básník v každém svém opusu je těkajícím a nervním pokušitelem básnických forem a možností jazyka. Z jeho tajuplné estetické mlýnice vzešla jako druhý titul Legenda o Svedrupovi, sbírka, která čtenáře přenáší do 30. a 40. let minulého století, do klubka groteskních i tragických historek, jimž vévodí švejkovsky či pepinovsky bodrá figura lidového vypravěče Jana Fily vulgo Svedrupa, Kovandova strýce. Rozsáhlé epické básně, které Kovanda sestavoval z útržků vyprávění svého otce, svírá jediná postava a jediný příběh a jsou protipólem veršové tříště, básnických torz a poetických náčrtů, které autor poskládal do svého třetího titulu nazvaného Odpolední klid. V této knížce se Kovanda navrací k 50. létům, oné „schizofrenní době“, kdy „slýchal jsem něco jiného ve škole a něco jiného doma“, a ve strohých a dynamických básních promílá postupy literární avantgardy (především poetismu a surrealismu), civilismu, poetiky beat generation i prvků experimentální poezie. Opětovné výrazové zklidnění přináší knížka sonetů Nebe nad kantýnou, byť i v tomto případě jde především o polemiku s tradiční podobou shakespearovské znělky, která v Kovandově pojetí vedle své dokumentární roviny nepřestává být půvabným panoptikem jazyka o sobě.
Na autorském kontě Jaroslava Kovandy je nejen poezie, ale také úspěšná próza. Román Gumový betlém z roku 2011 byl nominován na Cenu Josefa Škvoreckého. Kromě literatury se věnuje malířství, sochařství a typografické práci.

Sdílet
TOPlist Slezská univerzita v Opavě » www.slu.cz « Copyright © 2012-2015