SERIÁL: Česká vysoká? Pro mě samozřejmá volba, říká Slovenka ze Žiliny Nikola Přikrylová

OPAVA – Na Slezskou univerzitu Nikolu Přikrylovou z Žiliny přivedl zájem o studium Angličtina-italština. Prozradila o sobě, že již jednu zkušenost s českou vysokou školou má a při podávání přihlášek byla ve hře také Bratislava a Nitra. V prvním případě její obor nakonec neotevřeli, v případě druhém ano, ale musela by si k němu přidat fyziku nebo jiný přírodovědný obor. Přesto, že byla přijata i na Univerzitu Palackého v Olomouci (Angličtina-nizozemština), Opava nakonec zvítězila.

Nikola Přikrylová je studentkou 2. ročníku Filozoficko-přírodovědecké fakulty v oborech Angličtina–Italština. Maturitu získala na Církevním gymnáziu sv. Františka z Assisi v Žilině, odkud pochází.

V kvalitě výuky je Česká republika lepší
A proč? ,,Podle mě mají vyšší prestiž, vyšší úroveň. Ačkoliv je nemůžeme srovnat všechny. Například kamarádka, která studuje v Bratislavě, probrala ve škole za dva semestry tolik, co my na Slezské za jeden.“ Nikola přiznává, že rok strávila na brněnském Vysokém učení technickém. ,,Studovala jsem Geodézii-Kartografii, i proto jsou rodiče smíření s mým odchodem do Opavy. Navíc, v Brně mám i další dvě sestry. Takže hledat si školu na českých stránkách bylo pro mě samozřejmostí.“ A proč najednou takový oborový kotrmelec? ,,V Brně to nebylo úplně podle mých představ, přiznám se, že mě ani škola příliš nebavila. A tak jsem si řekla, že mi možná půjdou jazyky,“ vysvětlila studentka.

Nikola dokonce nějaký čas v Itálii strávila, proto nepřekvapuje, že studium italštiny klade na vyšší příčku. ,,Chtěla jsem jít na kombinované studium, protože jsem si říkala, co bych dělala pouze s italštinou. No, o to je to teď těžší. Pořád se věnuji italštině. Ačkoliv mám všechny předměty zatím splněné, obávám se, že zásoba angličtiny z dřívějška mi za chvilku nebude stačit.“ Podělila se s námi se svou zkušeností z pracovních letních prázdnin v Itálii: ,,Když jsme tam s kamarádkou byly poprvé, slíbili nám, že nás dají do kuchyně. Ale jelikož ta kamarádka byla blonďatá, rozhodli se zařadit nás do obsluhy v baru. Přijela tam 20členná rodina, objednali si pizzu, ale to bylo tak jediné slovíčko, kterému jsme rozuměly. Naštěstí jsme se tam seznámili s jedním klukem, který je z poloviny Čech.“

Prostředí? Na nudu není rozhodně čas
I když je slovenských studentů na Slezské univerzitě hodně, o žádné separaci se Nikola neví. Byť připouští, že z pochopitelných důvodů se víc stýká s českými kolegy. ,,Slováků na univerzitě znám asi kolem deseti. Rozhodně se víc bavím s českými studenty, i na oboru jsem jediná slovenská studentka, ačkoliv na mojí kombinaci oborů jsme v ročníku celkově jenom dvě. Ale v Brně to mohlo být se slovenskými studenty tak 50 na 50.“

Na přetřes přišla i otázka ubytování, zejména proto, že během svého studia Nikoal vyzkoušela již dvě vysokoškoolské koleje. V prvním ročníku byla ubytována na okraji města (koleje Vávrovická), nyní již bydlí kousek od centra (koleje Hradecká). ,,Výhodou stávající koleje je umístění v centru, do Vávrovic jsem musela dojíždět. Ale i tam to mělo své kouzlo, lidé tam více komunikují, je tam posezení před i za kolejí, na Hradecké to tak není, není tam společenská místnost, ale úzké chodby. Ve Vávrovicích se stalo takřka pravidlem, že když člověk jde po chodbě a nudí se, tak se ho prostě někdo ujme a udělá mu program."

Na otázku, kde vidí svou budoucnost, odpovídá, že na Slovensku nejspíš ne. Důvodem jsou nízké platové podmínky a drahé ubytování. V Česku by si život uměla představit například v Praze. S trochou nadsázky a s úsměvem dodává, že přinejhorším bude v Itálii prodávat hotdogy.

VIZITKA

Nikola Přikrylová, 21 let, bydliště Žilina
Co ji baví: poznávání jiných kultur
Co má ráda: hru na klavír, ježdění na snowboardu
Co čte: nejoblíbenější knihou je Klimtov bozk od Borise Filana