SERIÁL: Konstantin Protivenskiy z Kazachstánu dal přednost studiu v Karviné před Prahou

KARVINÁ - Student druhého ročníku prezenčního studia oboru Účetnictví a daně na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné Konstantin Protivenskiy o České republice mluví jako o zemi možností. V Praze žije už dva a půl roku a do své země, Kazachstánu, se vrátit neplánuje. Prvních šest měsíců v Česku strávil na kurzu češtiny, který pořádala Karlova univerzita, tu druhou část roku musel řešit oficiální uznání dosaženého vzdělání z Kazachstánu čili nostrifikaci, aby mohl na Slezské univerzitě studovat.

Měl jsem možnost zůstat v Praze
Důvodem, proč se Konstantin z Kazachstánu přestěhoval zrovna do Prahy, byla rodina a kořeny. ,,Můj dědeček tady bydlí už 11 let, mám tady i babičku a staršího bratra. Rodiče zatím zůstali v Kazachstánu. Jsem prostě českého původu. Nenarodil jsem se tady, ale bydlel tady můj pradědeček a nějací praprarodičě pocházeli z Rakousko-Uherska.“ A proč Karviná? ,,Měl jsem možnost zůstat v Praze a většina lidí se mě ptá, proč Karviná. Hlavním důvodem byl obor. Vždy se mi líbilo něco jako ekonomie a právo, ale nevěděl jsem, co by bylo lepší. A zrovna obor Účetnictví a daně je nejlepší kombinací.“ Nevýhodou studia je pro Konstantina málo cizinců v Karviné, kteří by mluvili rusky, naštěstí má možnost si to vynahradit při každém návratu do Prahy s bratrem a přáteli.
    
Když bydlíš v Kazachstánu, tak na střední škole víš, jak bude vypadat celý tvůj život
Podle Konstantina jsou hlavním rozdílem ve vysokých školách v Kazachstánu a v Česku finance, protože v Kazachstánu se musí celá univerzita platit. A ještě jedno velké plus stojí podle něho na straně Karviné: ,,Je tady jedna velká výhoda, a to sestavit si svůj rozvrh. V Kazachstánu musíš do školy od pondělí do soboty. Někdy se tam musíš zastavit v 8 ráno a pak v 6 večer, většinou je to univerzita v centru (pocházím z Almaty, která je 4 až 5 krát větší než Praha) – hodinu trvá se tam dostat. Tam a zpátky, to je na celý den. Tady v Karviné to mám lepší, je to malé město, 10 minut a jsem na univerzitě. I v Praze je to horší.“ Konstantin mluví i o studiu na škole, kde získal maturitu, a přidává zajímavé poznatky: ,,Moje škola se jmenovala Lingvistická škola č. 132 – ten systém  tady v České republice neexistuje, ale my to máme od začátku školy do konce, 11 let chodíme na jednu školu. Angličtina byla moc dobrá, ruská literatura taky, kazašský jazyk moc ne. Zdá se mi, že nikdo nechce, aby se Rusové naučili kazašsky, a to kvůli tomu, aby se všichni přestěhovali. Myslím, že je to stejné jako v Litvě a Ukrajině, ty země chtějí mít jednotný systém. Aby v Kazachstánu byli jenom Kazaši.“ A dodává: ,,Je tam velký rozdíl. V Kazachstánu nikdo nemá tolik možností, co tady. Když bydlíš v Kazachstánu, tak na střední škole víš, jak bude vypadat celý tvůj život. Nějaká ta univerzita, která je strašně drahá, výuka není moc dobrá, po té univerzitě budeš pracovat někde v bance. To není moc dobré. Pro mě je Česká republika zemí možností. Většina lidí, co odsud pochází, si to nekokáže uvědomit, protože neznají to, co může být horší. Já jo. A proto vidím ty možnosti."

Kamarádi v Praze mi závidí, protože mám kolej, knihovnu, posilovnu, učebny, všechno pod jednou střechou
Jeho nejoblíbenéjším místem v Karviné je školní knihovna. ,,Je to jediné místo, kde můžu studovat. Všechen čas trávím v knihovně a všechny ty slečny, které tam pracují, si myslí, že tam bydlím. Kdybych měl možnost tam zůstat přes noc, tak i spím..." A důvod? ,,Je celkem velká, je tam hodně knih mimo školní literaturu, je tam ticho, můžeš si tam sednout, něčemu se naučit…" Výhodou je i jeho bydlení, kolej se totiž nachází v té samé budově co knihovna: ,,Kamarádi v Praze mi závidí, protože mám kolej, knihovnu, posilovnu, učebny, všechno pod jednou střechou," říká s úsměvem a dodává: ,,tady v Karviné jsou mnohem lepší koleje než v Praze. Budova je nová, pokoje větší, všechno. V Praze je to ještě po sovětské době a nikdo to nechce opravovat. A cena je mnohem vyšší".

Konstantin mluví česky velice dobře a mě zajímá, jak to bylo po jeho příjezdu: ,,Na začátku prváku to bylo horší, ale seznámil jsem se s nejakými lidmi, začali jsme komunikovat, začaly přednášky, pak skripta, filmy v češtině nebo nejaká literatura. A najednou - to je nepochopitelné - vnímáš, že začínáš myslet česky, je to strašné, když tvůj mateřský jazyk je ruština. Je to divné," přiznává s úsměvem. Na otázku, co říká na Česko z hlediska politické situace, odpovídá úpřimně: ,,Nevidím v tom hodně kladných stránek, ale řeknu jednu věc – je tady mnohem lépe než v Kazachstánu".

VIZITKA
Konstantin Protivenskiy, 20 let, Praha
Co ho baví: vařit, hrát basketbal, šachy
Co má rád: knihovnu v Karviné
Co čte: nejraději Kdo chytá v žitě od J. D. Salingera, a to v několika jazycích