„Bronzové pásmo na mezinárodní sborové soutěži v Rimini bylo pro nás zklamáním,“ netají Vladimíra Vašinková

Už pět let působení u Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity (KPSSU) si na podzim připomněla Mgr. Vladimíra Vašinková, která těleso převzala po prvním sbormistrovi MgA. et MgA. Petru Škarohlídovi (1945-2008). Bilancovat odvedenou práci pro své mládí nijak zvlášť nehodlá, přesto vidí zatímní vrchol svého úsilí v přípravě na festival v Barceloně.

Odtamtud KPSSU přivezl na podzim 2011 jako dárek ke 20. narozeninám Slezské univerzity zlatou medaili a soutěž Europe and its Songs tak zůstane v jeho kronice natrvalo zapsána jako mimořádný úspěch. „Věřím, že se nám ho zase jednou společně podaří zopakovat. Čím dříve, tím lépe,“ říká mladá sbormistryně (1984), a přestože si pro naplnění tohoto cíle zatím nedala žádný konkrétní termín, hodlá k němu krůček ke krůčku spět i v průběhu příštího roku.

„Práci se sborem, jakým je univerzitní pěvecký ansámbl, ovlivňuje celá řada okolností. Prvně jde samozřejmě o příznivý příliv nových pěvců, jenž by bez větších výkyvů čelil přirozenému odlivu. Každý podzim se vlastně začíná znovu, pochopitelně s tím rozdílem, že někdy vzniklé mezery zacelíte dříve, jindy to, protože jsou citelnější, trvá déle,“ připomíná Mgr. Vašinková základní faktor limitující tempo a kvalitu rozvoje tělesa. Proto je počátek akademického roku pokaždé obdobím, kdy členové sboru pouze se standardním harmonogramem jedné zkoušky v týdnu vystačit nemohou. Výjimkou nebyl ani letošní konec září.

„S myšlenkou účasti na International Choral Competition v Rimini jsme si pohrávali od jara, vždyť termín pro odeslání závazných přihlášek byl stanoven na závěr května,“ ohlíží se Mgr. V. Vašinková. „Přes dost rizikové období jeho konání (26. - 29. září) bylo, myslím, v přípravě odvedeno maximum. Absolvovali jsme dost tvrdý nácvik včetně víkendového soustředění na Horní Bečvě v Beskydách,“ potvrzuje sbormistryně s tím, že soutěžní vystoupení pěvcům v početně silně obsazené kategorii smíšených sborů, v níž se setkala tělesa z Filipín, Ruska, Lotyšska a jiných zemí, vyšlo. „Měli jsme z něho všichni ty nejlepší pocity,“ přibližuje. Proto se k závěrečnému hodnocení vrací s příchutí trpkosti. „Vrátilo nás všechny na zem, bronzové pásmo jsme brali jako značné zklamání,“ dodává, ale současně si je plně vědoma, že účast na takové události přinesla také mnohé zkušenosti. „Třeba pro přípravu dramaturgie soutěžních vystoupení podobného typu, ačkoliv i tady hodně záleží na složení odborné poroty a pohledu znalců na nastudování programu a jeho vlastní interpretaci,“ soudí sbormistryně.

Italský výsledek „jen“ bronzové hodnoty se na dalších aktivitách KPSSU ve druhém pololetí roku nijak nepodepsal. „Cením si především účasti na tradičním opavském festivalu duchovní hudby pořádaném agenturou Karla Kostery. V kostele sv. Hedviky 22. října jsme vystoupili ve společnosti dětského pěveckého sboru Studánka Základní školy Mařádkova, s nímž jsme rok také benefičním koncertem ve prospěch dětského oddělení Slezské nemocnice v Opavě v kostele sv. Vojtěcha 19. prosince zakončili,“ konstatuje Mgr. V. Vašinková. Z pohledu na umění improvizovat nechce ale vynechat ani adventní vystoupení na zámku v Linhartovech, jež KPSSU 14. prosince absolvoval bez větších potíží i přes výraznou absenci nemocných pěvců. „Pokud jde o vystoupení pro univerzitu, připomenu zářijové zpívání v atriu budovy na Masarykově ulici k zahájení výuky v semestru, Akademický den v minoritském klášteře 2. října, oslavu Rakouské knihovny v Domě umění 20. listopadu a tradiční předvánoční pozdrav, který posíláme ze schodů budovy Filozoficko-přírodovědecké fakulty,“ shrnuje sbormistryně.

O dalších plánech pěvci diskutovali už na komorním vánočním večírku. „Máme teď v úmyslu zapracovat na rozšíření repertoáru dotažením studia několika skladeb, rádi bychom k trvalejší spolupráci sehnali varhaníka a čeká nás druhý, tentokrát opavský díl recipročního kontaktu se sborem Bernardini Břidličná. Ale mluvit o jiných konkrétních vystoupeních se mi zdá v této chvíli předčasné. Jisté je, že začnou kolem Velikonoc, do té doby je na pořadu dne příprava, kterou úplně nepřeruší ani zkouškové období,“ specifikuje Mgr. V. Vašinková. Zpěv je jí od útlého dětství vlastním, sama o sobě prohlašuje, že zpívala dříve, než se naučila mluvit, a tak absolutorium oboru Hudební výchova - Sbormistrovství na Ostravské univerzitě (2012), byť jí zatím trvalé uplatnění ve školství nepřineslo, považuje za přirozené vyústění svého zájmu.

Sboristé na úterních podvečerních zkouškách v budově na Olbrichově ul. rádi přivítají nové pěvce, otevřeni jsou posílení každé hlasové skupiny. „Pozvání platí pro kohokoliv. Největší starosti mi právě dělá složení altu, není to však něco, s čím bychom se nedokázali vypořádat. Naopak, jsem si jista, že úroveň sboru jde postupně nahoru. To se příznivě projevuje na stále vyšší náročnosti repertoáru, což lze považovat za nejpodstatnější,“ netají sbormistryně. Se zpěvem by se jednou ráda podívala na americký kontinent. „Někteří členové KPSSU sice už delší dobu sní svůj pařížský sen, ale já, přiznávám, že maximalisticky, pokukuji po Novém světě. Je to daleko a v uvozovkách pořádně vysoko, nicméně každá tvůrčí práce, má-li se stát silně motivující, potřebuje velkou výzvu. Paříži se nebráním, ale touha vystoupit v USA nebo v Kanadě mě asi nikdy neopustí,“ loučí se Mgr. V. Vašinková.