Zlaté medaile pro cestovatele Zikmunda a Hanzelku se přičinily o to, že se o univerzitě začalo mnohem víc mluvit

Až v závěru prvního desetiletí své existence přikročila Slezská univerzita (SU) k udělování nejvyšších ocenění. Zlaté medaile nejprve na podzim 1998 převzali velvyslanec Rakouska v ČR Dr. Peter Niesner a první rektor prof. Martin Černohorský. Jen o něco později, v únoru 1999, je následovali cestovatelé Ing. Miroslav Zikmund a Ing. Jiří Hanzelka.

O rozšířeném zasedání Vědecké rady SU ve Sněmovním sále minoritského kláštera v Opavě, od jehož konání uplyne 23. února patnáct let, vědělo celé město. Jak by také ne, když na Horním náměstí zaparkovala slavná Tatra 805, u níž se Ing. M. Zikmund setkal i s Karlem Lopraisem. Z nerozlučné dvojice „parťáků“ přibyl do Opavy sám; Ing. J. Hanzelka byl v té době hospitalizován, a tak neviděl ani výstavu fotografií v prostorách Slezského zemského muzea na Ostrožné ul., ani se v zaplněném Slezském divadle nesetkal se stovkami příznivců. I ocenění pro něj převzal tedy jeho druh.

Zlatou medaili SU získali oba za zásluhy o naši vlast a instituci, jež jim vyznamenání udělila, velmi zviditelnili. Ing. M. Zikmund (narozen 14. února 1919) se vyznal ze svého obdivu ke středoškolskému učiteli Václavu Čepelákovi, který přišel do cestovatelovy rodné Plzně vyučovat právě z Opavy. V době nejčilejších kontaktů se SU navíc nestál stranou řešení projektu Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Zlín a jeho lidé (1997-2001), které ho, jak se sám vyjádřil, doslova nadchlo. Jak zdokumentovala tehdejší posluchačka ITF Martina Marková, po oslovení řešiteli projevil svou vitalitu a dynamiku a osvědčil se jako člověk s mimořádnou pamětí na události, ale i jména. „Bylo pro mě velkým zážitkem ho ve Zlíně navštívit, zvláště proto, že spolu se mnou tuto návštěvu absolvoval také jeden z vedoucích celého projektu Jindřich Štreit,“ uvedla tehdy spontánně M. Marková, jež fotografické tvorbě Hanzelky a Zikmunda věnovala bakalářskou teoretickou práci (za vedení Vladimíra Birguse ji obhájila v roce 2000).

Při zasedání obě oceňované osobnosti představil prorektor SU doc. František Koliba. „Není mnoho lidí, jimž se podaří realizovat konkrétním skutkem jak svůj velký sen, tak i metu mnohých vrstevníků či obyvatel své země,“ uvedl v úvodu. Po charakteristice tvůrčích činů cestovatelů připomněl i vazbu jejich aktivit na náš kraj (Ing. Jiří Hanzelka, 24. 12. 1920 - 15. 2. 2003, byl rodákem ze Štramberka) a své vystoupení uzavřel citací jejich myšlenek.

Jiří Hanzelka: Jedna z věcí, kterou se člověk naučí, když hodně cestuje a pozorně se dívá kolem sebe, je, že nikdo z nás není pupek světa. Že je nás na tom světě moc, že každý je jiný, zaplať pámbu, a že nikdo není tak mimořádně důležitý, mimořádně významný, mimořádně nezbytný pro svět. Prostě to člověka naučí brát na vědomí zákony života s pokojem v duši. Všichni se narodíme, všichni nějak žijeme, všichni v něco proměníme svůj čas života, nakonec umřeme, dobře nebo špatně, snadno nebo nesnadno. Tedy asi budeme muset spoléhat na to, čemu Arabové říkají kismet, osud.

Miroslav Zikmund: Má dáti, dal. Aktiva převažují, ale pasiva bohužel nejsou zanedbatelná. Kdybych mohl zpětně napravit omyly, dal bych si pozor, abych neublížil někomu, kdo si to nezaslouží. Řeknu to krátce. Obohacení zkušenostmi, které nám tento způsob života poskytl, lze těžko nahradit. Stálo to za to.

Na počátku řady těch, kdo získali Zlatou medaili Slezské univerzity v Opavě, budou tedy natrvalo zapsáni Ing. Miroslav Zikmund a Ing. Jiří Hanzelka.

Vystoupení Ing. Miroslava Zikmunda na rozšířeném zasedání Vědecké rady Slezské univerzity 23. února 1999 ve Sněmovním sále minoritského kláštera v Opavě zde.