Projekt Acta photographica Universitatis Silesianae Opaviensis našemu prvnímu uměleckému oboru prospíval

Ediční činnost Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty zasluhuje obdiv a s její kvalitou je to jako s vínem. Uzrává postupně s rozvojem tohoto prvního univerzitního uměleckého pracoviště, kde lze dnes absolvovat bakalářské, magisterské i doktorské studium. Počátkům Institutu v oblasti edičních aktivit dominuje vydávání Listů o fotografii.

Právě před 20 lety jejich redakce pod vedením Vladimíra Birguse, v níž dále pracovali Aleš Kuneš, Vojtěch Bartek a Tomáš Fassati, připravovala první vydání titulu, který je v tiráži označen jako neperiodický informační materiál. Svým obsahem ale daleko překročil hranice opavské školy výtvarné fotografie a stal se pokusem o mapování aktuálního dění v celé české fotografii. Lze tak usuzovat z plejády autorů zveřejněných příspěvků, mezi nimiž nechybějí významná jména historiků, teoretiků a tvůrčích či pedagogických osobností naší fotografie Antonína Dufka, Anny Fárové, Miroslava Vojtěchovského a dalších.

První číslo Listů o fotografii (1/1994) bylo rozčleněno do čtyř oddílů. Úvodní se věnoval české a slovenské fotografii, přičemž se soustředil na její ohlas v zahraničí s akcentem na období let 1989-1990. Připomněl její úspěšná vystoupení v dánském Arhusu, v Kolíně nad Rýnem, v Houstonu, v Lausanne, v Arles i v Tours a ohlédl se též za výstavou slovenské fotografie šedesátých let v Bratislavě, později reprízovanou v Moskvě a ve Varšavě.

V oddílu Panorama se Krzysztof Jurecki zabýval polskou fotografií osmdesátých let, A. Kuneš se zamyslel nad perspektivami třetí cesty v české fotografické tvorbě a Luděk Wünsch se představil jako důvěrný znalec fotografických sbírek Slezského zemského muzea (SZM) v Opavě, když činnosti fotooddělení SZM věnoval jako jeden z prvních absolventů Institutu už o rok dříve bakalářskou teoretickou práci.

Obsah premiérového vydání Listů o fotografii nabídl rovněž archivní rubriku, v níž čtenáře oslovili A. Dufek, Antonín Matějíček a také, byť přes hranice času, František Drtikol. Byl v ní totiž zveřejněn jeho zajímavý text „Oči široce otevřené“ (původně nazvaný Rozhovory o fotografickém umění). Ke změně titulu redakci nepochybně vedl samotný závěr Drtikolovy úvahy o „umění fotografickém“. „Je nutno stále se učit, stále mít oči široce otevřené,“ říká v něm věhlasný autor, jehož vrcholnou tvorbu aktů ze dvacátých let teď až do 5. března představuje výstava v opavském Domě umění.

Posledním oddílem Listů o fotografii 1/1994 byl studentský Hyde Park. O hranicích mezi erotickou fotografií a pornografií na pomyslném Speaker´s Corner pojednala posluchačka 4. ročníku katedry fotografie FAMU Michaela Brachtlová, k násilí a krutosti ve fotografii se vyjádřil její spolužák Jan Bezucha a exulanty Josefa Koudelky přiblížil Václav Podestát, tehdy student 5. ročníku katedry fotografie FAMU, dnes docent Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Prostor tu dostalo i vyznání Štefana Gúbera, posluchače 3. ročníku Institutu, který bakalářské studium Tvůrčí fotografie absolvoval právě v roce vydání prvních Listů (jeho teoretickou práci „O sobě“ vedl Jiří Siostrzonek).

Přes nastíněné obsahové rozpětí neměl projekt Acta photographica Universitatis Silesianae Opaviensis ustláno na růžích. O čtyři roky později se sice dočkal ještě jednoho vydání, na němž s Institutem spolupracoval kabinet dějin a teorie fotografie katedry fotografie FAMU, ale záhy se ukázalo, že vzepětí motivované snahou připomenout památku prof. Jána Šmoka (1921-1997), jemuž byly druhé Listy, ve srovnání s těmi prvními více než dvojnásobného rozsahu, věnovány, nebude možné natrvalo udržet. Přišly jiné ediční potřeby a Institut přes výraznou ediční aktivitu nejednoho z jeho pedagogů neměl dost sil ve vydávání Listů dále pokračovat. I tak ovšem své nepřímé pokračovatele přímo v Opavě Listy našly - dnes je jím internetový časopis Institutu Photorevue (www.photorevue.com/phprs/).

V předlouhé řadě edičních aktivit Institutu zůstane na jejím počátku Listům nezastupitelné místo. Pro odvahu chopit se příležitosti v době, kdy se, jak v úvodu jejich prvního vydání sami redaktoři konstatují, „radikální změny, které u nás nastaly po listopadu 1989, nevyhnuly ani fotografickým publikacím a časopisům“. Listy o fotografii už nikdo a nic nepřipraví ani o originálnost jejich formy, protože byť psaly o médiu výtvarném, omezily se výlučně pouze na texty bez jakýchkoliv obrazových příloh. Vývoj ukázal, že co do obsahu a dosahu si vzaly velké sousto, nicméně jejich projekt vyvolává sympatie a dodnes evokuje myšlenky na vznik modifikovaného tvaru Listů zhmotněného do tištěného výstupu, který by detailně monitoroval výhradně, ačkoliv přirozeně v širokém kontextu, čilé aktivity prvního uměleckého pracoviště Slezské univerzity v Opavě.