Mezinárodní den mateřského jazyka je také oslavou české suverenity

Od roku 1999 se vždy 21. února slaví Mezinárodní den mateřského jazyka. Na světě je přibližně 6 000 samostatných jazyků (některé zdroje uvádí až 7 000 jazyků), kterými se mluví. Jazyk je jedním ze znaků svébytnosti, hrdosti a suverenity národů a etnik. Každý jistě z hodin dějepisu a českého jazyka zná pocity a nálady našich předků v dobách nuceného poněmčování.

Je tu ale také pomyslný zdvižený varovný prst, upozorňující na fakt, že tisícům tzv. malých jazyků hrozí zánik. Podle jazykovědců by mohla planeta během několika málo budoucích generací přijít až o polovinu svých originálních jazyků. Důvodem je více, jen asi čtvrtina ze známých jazyků se ve světě vyučuje ve školách, nicméně většinu ostatních postupně vytlačují globalizované jazyky, působení médií, internetu a další moderní vlivy. Aby se lidé dokázali domluvit na úřadech, přebírají stále více často uměle importované jazyky, stejná situace nastává paradoxně, když chtějí studovat v zahraničí nebo se domluvit na mezinárodní scéně.

Jak uvádí UNESCO, Mezinárodní den mateřského jazyka by měl přispět ke zvýšení povědomí mezi lidmi o významu jazyků jako součásti společného dědictví lidstva. Cílem je chránit jazykovou různorodost světa a snažit se zamezit zániku malých jazyků. I proto se rok 2008 stal Mezinárodním rokem jazyků, jehož součástí byla řada odborných setkání, konferencí a diskusí.

Proč zrovna 21. únor?
Důvodem k tomu je připomínka události, ke které došlo 21. února 1952 v Dháce, dnešním hlavním městě Bangladéše. Zde byla prolita krev čtyř studentů, kteří v průvodu demonstrovali za bengálštinu. Byl to jazyk tehdejšího Východního Pákistánu, který neměl zaniknout ani pod nadvládou 1500 kilometrů vzdálené země. Incident rozpoutal celostátní proces, který vyústil v uznání bengálštiny jako jednoho z národních jazyků Pákistánu. Později při osamostatnění Bangladéše se z ní stal i oficiální jazyk. V Bangladéši je to jeden z nejdůležitějších dní v roce, pro UNESCO důvod k tomu, aby se 21. únor stal symbolem všech jazyků světa.

Co Evropa?    
Mnohojazyčnosti se také intenzivně věnuje Evropská unie. Evropské společenství již ve svém prvním nařízení z roku 1958 stanovilo, že všechny úřední jazyky mají rovné postavení. To, jaký jazyk bude uveden jako úřední jazyk EU, záleží na členském státu, který tuto skutečnost určuje před svým přistoupením. Většinou proto přistoupení předchází důkladná jazyková příprava, dochází k překladu základního balíčku nejdůležitějších právních předpisů ES. Evropské instituce vypisují rozsáhlé konkurzy na překladatele, aby od data přistoupení dané země mohly produkovat důležité dokumenty v jazyku nových občanů EU a mohly s těmito občany komunikovat. Jazyková politika EU nemá ve světě obdoby. I když by bylo organizačně snažší přijmout model některé z mezinárodních organizací a vybrat pár základních jazyků, v nichž budou všechny dokumenty publikovány, Evropská unie se rozhodla jít sice těžší cestou, ale o to spravedlivější vůči všem obyvatelům EU. V poslední době dochází i k renesanci regionálních jazyků, u kterých hrozilo, že bychom se o nich za pár desetiletí dozvěděli pouze z učebnic dějepisu. Evropská unie podporuje rozvoj mnohojazyčné společnosti, v níž si každý občan osvojí vedle svého mateřského jazyka i dva další cizí jazyky. V tomto modelu by proto nemělo hrozit, že malé jazyky budou ustupovat na úkor mezinárodních jazyků, jako je např. angličtina. Každý jazyk zde má svou nevyčíslitelnou hodnotu, je zdrojem jedinečné kultury, a proto stojí za to se vrhnout do jeho studia.

Zdroj: Evropská komise – zastoupení v České republice