Vzpomínka na prof. Libora Míčka, prorektora Masarykovy univerzity pověřeného připravovat vznik naší školy

OPAVA - Od smrti prof. PhDr. Libora Míčka, CSc., uplynulo v těchto dnech už deset let, ale tato skutečnost nic neubírá na jeho nepominutelných zásluhách o vznik Slezské univerzity (SU) v Opavě. Podílem na něm se rodák z Bystřice nad Olší (1931) po letech působení v Brně symbolicky „vrátil“ do Slezska, aby mu pomohl k vytouženému vysokému učení.

V okamžiku, kdy byla v létě 1990 příprava vzniku SU z rozhodnutí resortního ministerstva svěřena Masarykově univerzitě, vybral si její rektor prof. PhDr. Milan Jelínek, CSc., pro naplnění tohoto úkolu právě prof. L. Míčka. Z postu prorektora se prof. L. Míček účastnil všech jednání, a to jak na ministerské úrovni, tak na půdě České národní rady, vlády ČR, ale i v Opavě a v Karviné. „Mohu potvrdit, že podíl prof. Míčka na jejich směrování byl velmi podstatný,“ připomíná přímý pamětník těchto často dramatických událostí doc. PhDr. Jiří Urbanec, CSc., z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty. „Prof. Míček sehrál určující roli rovněž při obsazování nových míst na obou fakultách, Filozofické v Opavě a Obchodně podnikatelské v Karviné, když předsedal konkurzní komisi,“ dodává doc. J. Urbanec.

Jako psycholog se prof. L. Míček v Opavě zasazoval také o konstituování studia svého oboru, leč prosadit se jej nepodařilo, byť se pro ně snažil budovat potřebné zázemí, a to ještě na konci devadesátých let minulého století, kdy se vypracováním posudku účastnil habilitace svého mladšího kolegy Bohumila Koukoly, který se stal docentem v létě 2000 a dosud působí na Ústavu pedagogických a psychologických věd (ÚPPV) Fakulty veřejných politik.

L. Míček absolvoval gymnázium ve Frýdku-Místku, poté studoval na Univerzitě Palackého v Olomouci a trvalé uplatnění našel na univerzitě v Brně. Zabýval se zejména problematikou školské mládeže a jejím vývojem a v této oblasti též hojně publikoval. Několika vydání se dočkal jeho titul Sebevýchova a duševní zdraví (první je z roku 1976), ale připomenout lze i další práce - Nervózní děti a mládež ve škole (1959), Základní pojmy duševní hygieny: psychohygiena (1969), Vybrané kapitoly z duševní hygieny pro střední zdravotnické pracovníky (1972), Duševní hygiena (1984) Učitel a stres (spoluautor Vladimír Zeman; druhé rozšířené vydání vyšlo v Opavě v roce 1997). Pro Opavu L. Míček uvažoval o studijním oboru Ekologická psychologie, který byl u nás v tehdejší době ojedinělým.

„Na prof. Míčka vzpomínám jako na vysoce seriózního, hlubokého a klidného člověka, ale též jako na odvážného humanistu,“ zamýšlí se doc. PhDr. B. Koukola, CSc., z ÚPPV. „Jeho hlas pro humanismus, pro morální dimenze lidské osobnosti a jeho smysl pro hlubší podtext lidského života zněl také v dobách, kdy to zdaleka nebylo tak samozřejmé jako dnes. To, co prof. Míček vykonal, je velkým a cenným vkladem do naší soudobé lidské i psychologické orientace,“ charakterizuje doc. Koukola odkaz staršího kolegy, s nímž se potkával nejen na akademické půdě, ale rovněž při seminářích Českomoravské psychologické společnosti, při jednáních výboru její sekce Psychologie zdraví a při konferencích, každoročně touto sekcí pořádaných v podhůří Jeseníků, ve Vernířovicích na Šumpersku, jejichž tradice pokračuje.

Základy vyhraněné osobnosti prof. L. Míčka byly formovány od dětství. Na konci třicátých let musel s rodiči přesídlit z Bystřice nad Olší do Frýdku. Jeho otec, lékař, se však do místa svého působení i poté vracel a těsně před koncem druhé světové války tam byl za krátkého pobytu nacisty zavražděn (viz práce prof. PhDr. Mečislava Boráka, CSc., „Na příkaz gestapa – nacistické válečné zločiny na Těšínsku“ vydaná nakladatelstvím Profil v roce 1990).

„Je škoda, že prof. Míček nestačil široké akademické obci poskytnout ještě více odborných zkušeností, jež za léta soustředěného působení ve svém oboru nasbíral,“ konstatuje doc. J. Urbanec. I tak ale generace iniciátorů myšlenky vzniku SU a jejích prvních budovatelů na prof. L. Míčka, který byl v roce 1996 oceněn pamětním listem rektora a Akademického senátu SU, nezapomene. Ocenění bylo uděleno „s projevem díků za činnost, kterou jako prorektor Masarykovy univerzity v Brně vykonal pro počátky a založení vysokého školství ve Slezsku“. V úvodní etapě historie naší instituce patří prof. L. Míčkovi místo zcela nezastupitelné.