Vzpomínkový titul prof. Karla Engliše na život v jeho rodné Hrabyni čekal na vydání víc než půl století

OPAVA - Biografické vzpomínky Hrabyň mého mládí napsal sice prof. JUDr. Karel Engliš (1880-1961) pro „Hrabyňáky, kteří po nás přijdou za sto let“, už v létě 1942, ale na vydání si toto komorní dílo muselo dlouho počkat. Ke čtenářům ho teprve v roce 1999 vypravila Matice slezská, a to ve spolupráci se Slezskou univerzitou a Společností K. Engliše.

Tomu, aby se tak stalo dříve, zabránila nejprve válečná léta. Když se pak v roce 1947 podařilo rukopis uplatnit „u Neuberta v Praze“, realizace tisku se pro technické obtíže zdržela. „Po únorových událostech v roce 1948 byl mi rukopis vrácen, jakož vůbec byly z tisku vyloučeny všechny mé vědecké práce,“ napsal ve druhém dodatku k dílu v roce 1950 sám prof. K. Engliš. Přesto se jeho neblahé tušení, že zůstane jen archivní památkou, naštěstí nenaplnilo.

„Celá historie Matice slezské (dříve opavské) je neodmyslitelně spjata se vznikem a rozvojem českého školství ve Slezsku, vysoké školství nevyjímaje. Jeví se tedy logickou skutečností, že někteří pedagogičtí pracovníci Slezské univerzity jsou našimi aktivními členy,“ konstatoval záhy po vydání Englišova titulu před 15 lety tehdejší předseda oblastního výboru Matice slezské v Opavě Ing. Vlastimil Kočvara, dnes předseda jejího ústředního výboru. Připomněl, že spolupráce Matice slezské a univerzity se rodila ještě před vznikem vysoké školy. „První akcí obnovené Matice slezské po 17. listopadu 1989 se stalo opravdu masové shromáždění v Městském domě kultury Petra Bezruče v Opavě, kam se dostavilo více než tisíc lidí a všichni žádali zřízení Slezské univerzity,“ dokládá přirozenost tohoto svazku.

„Podnět k vydání titulu Hrabyň mého mládí přišel od prvního rektora Slezské univerzity prof. Martina Černohorského,“ ohlíží se Ing. V. Kočvara. „Přípravy publikace po stránce textové (editor doc. Jiří Urbanec) a grafické (úprava Vojtěch Bartek) se ujala Slezská univerzita, práce nakladatelské a distributorské pak Matice slezská,“ dodává a je přesvědčen, že ačkoliv její obsah se vrací k dobám již poměrně vzdáleným, neztrácí působivost ani pro dnešní mladé lidi. „Předně vysokoškolákům bych ji vřele doporučil; v lidském rozměru se v ní totiž setkají nejen s postavami známými z literatury, např. s legendárním farářem Böhmem ze známé Bezručovy básně Hrabyň, ale mohou se seznámit též se životem a zvyky dávné slezské vesnice v průběhu roku, se sousedskými i příbuzenskými vztahy. A v neposlední řadě, knížka jim přiblíží těžké podmínky, které bylo nutno překonávat při naplňování touhy po vzdělání před sto lety,“ říká Ing. V. Kočvara.

Velkým učitelem a životním vzorem byl prof. K. Engliš pro ekonoma prof. JUDr. Františka Vencovského (1923-2006). Vencovského monografii o K. Englišovi vydala Masarykova univerzita (MU) v čase 75. výročí vzniku k uctění památky svého prvního rektora (K. Engliš vedl MU v letech 1919-1920, později, po několikerém působení na postu ministra financí a dále guvernéra Národní banky československé, se stal v letech 1947-1948 rovněž rektorem Univerzity Karlovy). Za osobní přínos renesanci osobnosti K. Engliše a jeho ekonomického a politického myšlení převzal prof. JUDr. F. Vencovský z Vysoké školy ekonomické v Praze při slavnostním zasedání na Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné 27. listopadu 2001 Zlatou medaili Slezské univerzity v Opavě.

„Když v srpnu 1952 dostal prof. K. Engliš strohý úřední výměr, že musí do patnácti dnů opustit Prahu, protože byl význačným představitelem dřívějšího politického a hospodářského zřízení, a když mu zároveň s tímto rozhodnutím byla určena k obývání opuštěná a zpustlá hájovna v lesích někde u Kadaně, bylo jedinou nadějí pokusit se o návrat do rodné Hrabyně. A skutečně se tehdy podařilo získat souhlas úřadů k tomuto řešení. Tak se ve věku 71 roků a ještě ne zcela zdráv po překonání mozkové mrtvice se svou ženou Valerií vrátil do malého domku, který mu zbyl v Hrabyni poničené válečnými událostmi a kde dožívala své stáří jeho sestra,“ uvedl prof. F. Vencovský v závěru publikace Hrabyň mého mládí a poděkoval za ediční čin, který vznikl v prostředí Slezské univerzity. „Věřím, že zvlášť vděčný by za něj byl sám prof. K. Engliš, který na její zřízení také myslel,“ ujistil tamtéž prof. F. Vencovský.

V upraveném vydání vyšlo Englišovo dílo Hrabyň mého mládí zásluhou Matice slezské ještě jednou, a to v roce 2010. I když se z jeho odborných prací vymyká, pozornosti těch, kdo sledují Englišovy kořeny, uniknout nemůže. „Usiloval jsem o kroniku Hrabyně bez úspěchu. Avšak zachytit aspoň to, co kolem mne se dělo, to je možné a snadné. A tak tato knížečka psaná v době stesku je více plodem lásky nežli umu, nečiní si nároku na nějakou literární hodnotu, ba ani není míněna pro současníky, nýbrž pro ty, kteří budou v Hrabyni za sto let, budou stejně Hrabyň milovat a budou rádi, že se z ní dočtou, kdo a jak žil kdysi v Hrabyni,“ napsal v červnu 1942 její autor, jemuž byl v říjnu 1991 propůjčen in memoriam Řád T. G. Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.