Přínos stále málo známého budišovského rodáka Františka Halašky rozvoji přírodních věd nelze zpochybnit

OPAVA - Příchod přírodovědce, matematika, fyzika a astronoma Františka Ignáce Kassiána Halašky (1770-1847) jako profesora na pražskou univerzitu, k němuž došlo před 200 lety, tedy koncem srpna 1814, je vhodnou příležitostí k připomenutí této významné osobnosti. Ve vztahu k Budišovu nad Budišovkou, jeho rodišti, i třeba k workshopu RAGtime.

Už od roku 1999 agilními členy skupiny relativistických astrofyziků působícími na Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty pod tímto názvem pořádané odborné setkání se ostatně v příštím měsíci poprvé uskuteční v našem hlavním městě (RAGtime No 16), kde svou profesní cestu přivedl F. Halaška až k rektorské funkci (1831). Ani po odchodu do Vídně jeho aktivity neustaly (rok zastával i post rektora tamější univerzity), a proto je s podivem, že později, a to na dlouhá desetiletí, zůstal takřka zapomenut. O oživení zájmu o F. Halašku se zasadil teprve historik Josef Svátek (1921-1997), malou expozici ve vile podnikatele Carla Weisshuhna (1837-1919), která ale na počátku devadesátých let minulého století kompletně shořela, věnoval Halaškovi stavitel přehrady v Kružberku Jan Čermák (1903-1988).

Kdybychom snad chtěli pominout Halaškovo nikoliv nevýznamné postavení v církevní hierarchii (jako absolvent piaristické koleje ve Staré Vodě, kam nastoupil hned do třetí třídy, obdržel hodnost infulovaného probošta kolegiátní kapituly ve Staré Boleslavi, čímž se stal zemským prelátem Království Českého), pominout ho jako evropsky uznávanou vědeckou osobnost nelze. Vždyť udržoval kontakty s Amerlingem, Palackým, Bolzanem, Šafaříkem, Čelakovským a Jungmannem a vážili si ho J. E. Purkyně, bratři Preslovi, V. K. Klicpera, který byl dokonce jeho žákem, nebo A. Humboldt.

Po ukončení gymnázia v Kroměříži studoval a současně též pedagogicky působil v Mikulově, kde se poznal s J. E. Purkyněm. V roce 1802 složil řeholní slib a přijal řádové jméno Kassián a o dva roky později byl vysvěcen na kněze. Po vykonání konkursních zkoušek z matematiky a fyziky na Tereziánské akademii se v roce 1806 stal v těchto oborech profesorem. Učil na piaristickém gymnáziu a poté na novém filozofickém ústavu v Mikulově a připravoval se na doktorát, který ve Vídni získal na podzim 1807. O rok později začal působit na filozofickém ústavu v Brně, kde založil hvězdárnu a v roce 1813 vydal první z téměř tří desítek odborných prací pod názvem Základy přírodovědy. Mladým astronomům věnoval „Krátký úvod do znalosti hvězdných vyobrazení“ a v Brně dokončil i technický spis „Rozprava o zhotovování a používání tlakoměru a teploměru, k níž je připojen materiál veřejného pokusu“.

V roce 1817 vydal Halaška spis „Základní poznatky o zatmění Slunce při oběhu Měsíce mezi Zemí a Sluncem od roku 1816 do roku 1860“, za nějž byl dánskou královnou oceněn „Velkou záslužnou medailí“. O tři roky později toto dílo obohatil o výsledky dalších pozorování, jež mu umožnily provést výpočty zatmění Slunce až do roku 1910. Přispíval do astronomických ročenek a časopisů a v roce 1823 byl poctěn členstvím v Královské české společnosti nauk, na něž navázal i členstvím v Královské prusko-slezské společnosti a Společnosti pro přírodopis a zeměpis v Drážďanech.

Na podzim 1932 byl Halaška, už jako renomovaný vědec a autor mnoha prací, mezi nimiž je největší osmisetstránková Příručka přírodovědy, povolán z Prahy do Vídně. Měl za sebou práci na Hvězdném atlasu pro Berlínskou akademii, meteorologická pozorování, jimiž obohatil sborník, který vyšel v Anglii, jakož i vydání rozsáhlé „Sbírky astronomických, meteorologických a fyzikálních pozorování“. Je jmenován vládním radou a ředitelem filozofických studií a referentem u studijní dvorské komise pro filozofické ústavy, technické školy a reálky, námořní školy, hornické školy a lesnické akademie. Později za podpory císaře Ferdinanda podnikal cesty po evropských zemích za účelem reorganizace stávajících a založení nových školských ústavů a v roce 1844 byl jmenován dolnorakouským vládním radou a dvorním radou ve Vídni. V té době ho však již vážně sužovala zákeřná nemoc, jejíž první nápor pocítil ještě za pražského působení. Proto v létě 1847 zahájil léčbu v Karlových Varech, odkud se ale po několika málo vrátil do Prahy, kde záhy zemřel.

Budišovu nad Budišovkou věnoval F. Halaška, pohřbený v souladu s jeho vůlí na starém hřbitově ve Staré Boleslavi, nejen dílo „Svobodné municipální město Budišov na Moravě v zeměpisně-místopisném a historickém ohledu“, ale též astronomické určení, k němuž dospěl pozorováním zakrytí hvězd Měsícem. Jestliže tedy vždy patřilo k jeho nejtoužebnějším přáním, jak se v dopise z Vídně ze 13. července 1842 adresovaném budišovskému magistrátu sám vyjádřil, „dát natrvalo svému nezapomenutelnému rodišti pomník díků a úcty“, podařilo se mu to s mimořádným výsledkem. Právem se tedy až do konce roku 1945 jmenovala ulice, kde stál Halaškův rodný dům, po slavném vědci. Od roku 1990 si město výjimečného rodáka připomíná tím, že jeho jméno nese centrální náměstí.