Před 85 lety se narodil zakladatel studia knihovnictví v Opavě prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc.

Jak potvrdila zástupkyně vedoucího oddělení knihovnictví Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity PhDr. Libuše Foberová, Ph.D., konference Kniha v 21. století se v tomto roce konat nebude. „Letos vynecháme, desátý ročník proběhne v únoru 2014,“ uvedla. Přesto únorový termín tohoto odborného setkání (první se konalo 11. února 2004, zatím poslední ve dnech 15. a 16. února 2012) bez připomínky oboru v Opavě nezůstane.

Právě na něj totiž připadne nedožité výročí narození prof. PhDr. Jiřího Cejpka, CSc. (20. února 1928; na archivním snímku z roku 1998), jehož jméno na naší univerzitě zůstane uchováno především v přímé souvislosti s ustavením tříletého bakalářského studia knihovnictví, na němž měl jmenovaný rozhodující podíl. V Opavě rodák z Jevíčka (poté žil v Prostějově) působil téměř deset let a získal si k ní pevný vztah, jímž se ani po ukončení zdejší mise (2001) nijak netajil. Ještě nedlouho před smrtí (26. prosince 2005) se v rozhovoru pro časopis Ikaros vyznal, že jeho rozhodnutí zřejmě ovlivnilo i to, že pocházel z menšího města a v Praze si nikdy zcela nezvykl.

„Vždy mě lákalo něco nového, stavět na zelené louce. Chtěl jsem si tedy vyzkoušet, jak to vypadá na takovém menším městě. Do Opavy se hrnuly prostředky, vytvořily se tam i lepší hmotné podmínky, než mělo naše pražské pracoviště na filozofické fakultě… To vše mě přitahovalo, přestože dojíždění bylo velmi náročné a únavné. Proto jsem přistoupil i na dálkové, externí vedení Ústavu bohemistiky a knihovnictví. Myslím, že se mi tam některé mé myšlenky související s pojetím našeho oboru v širších souvislostech podařilo prosadit. V Opavě bylo pro ně pravděpodobně příznivější prostředí než v Praze,“ konstatoval tehdy J. Cejpek z pozice emeritního profesora Univerzity Karlovy, kterou byl v roce 1973 nucen z politických důvodů opustit a na níž se mohl znovu vrátit až v roce 1990 (Ikaros, 2003, roč. 7, č. 5; Informační věda by měla reflektovat globální problémy současného světa).

Už v roce Cejpkových sedmdesátin si Slezská univerzita plně uvědomovala, že se těžiště jeho odborných aktivit přenášelo právě na ni, což umožnilo též rozšíření studia knihovnictví o distanční (dnes kombinovanou) formu. „Právě celorepublikový přehled prof. Cejpka a jeho půlstoleté pedagogické zkušenosti v našem oboru byly tím zásadním vkladem do práce týmu, který studijní program připravil s dostatečnou flexibilitou, aby byl snadno uzpůsobitelný proměňujícím se společenským potřebám,“ osvětlil při vzpomenuté příležitosti jeho někdejší žák a v Opavě pak kolega na Ústavu bohemistiky a knihovnictví PhDr. Milan Sobotík.

Hlavními tematickými okruhy Cejpkova odborného zájmu doloženého téměř třemi stovkami knižních a časopiseckých titulů publikovaných u nás i v zahraničí (za opavského Cejpkova působení např. v podobě rozsáhlejší stati Český přínos informační vědě zveřejněné ve Španělsku) byly dějiny knihoven, knihovnictví (českého i světového) a knižní kultury, knihovnická a informační terminologie, právní informatika, informační věda a organizace a řízení knihovnictví. Na Slezské univerzitě své znalosti prof. Cejpek zhodnotil také vedením odborné přípravy rozšíření původního modelu studia knihovnictví na tři specializace, jež byly počínaje akademickým rokem 1996-1997 zaměřeny na práci ve veřejných knihovnách, v informačních institucích a v institucích s historickými fondy.