Výstava české avantgardní fotografie „nastartovala“ povědomí o opavském Institutu v západní Evropě

Jsou mezníky, jimž prach neškodí a které zůstanou připomínány. Pro Institut tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty jeden takový představuje autorský podíl na výstavě české avantgardní fotografie 1918-1948, která byla pod názvem Moderní krása právě před 15 lety - 7. dubna 1998 - otevřena v Národním muzeu katalánského umění v Barceloně. Když toto konstatování rozšíříme o informaci, že pro výstavu byly vyhrazeny prostory v sousedství expozice malíře Francisco de Zurbarána (1598-1664), nelze o její prestižnosti pochybovat.

Vladimír Birgus, vedoucí ITF, Jan Mlčoch, Karel Šíp a Antonín Dufek stojí za naši stranu první muzejní expozicí (partnerem jim byl Pierre Bonhomme, ředitel oddělení fotografického dědictví francouzského ministerstva kultury), která byla věnována výlučně české fotografické avantgardě v období ohraničeném na jedné straně vznikem samostatného Československa a na straně druhé, po třech desítkách let, nástupem komunistického režimu. „Přes levicovou orientaci většiny avantgardních tvůrců se stavěl k umělecké avantgardní tvorbě nepřátelsky,“ dodává V. Birgus, když se ohlíží za tehdy v Barceloně prostřednictvím fotografií, fotomontáží a koláží prezentovanou tvorbou více než 30 předních osobností.

V rámci mezinárodního festivalu Primavera Fotográfica expozice při své premiéře vskutku zaujala a z Katalánska putovala do prostor pařížského paláce Sully, muzea Elysée v Lausanne, posléze do Galerie hlavního města Prahy (Dům U kamenného zvonu) a do Mnichova, ve zúžených verzích ji pak viděli i její návštěvníci v Budapešti a v Berlíně. Byl k ní vydán katalog v několika jazykových mutacích, např. v podobě reprezentativní publikace Czech Photographic Avant-Garde 1918-1948 (Massachussetts Institute of Technology, 2002).

„Hodnotíme-li dnes s odstupem času vývoj opavského Institutu v devadesátých letech, nacházíme z pohledu jeho vrcholné prezentace doma a posléze také v zahraničí dvě stěžejní události. Nejprve v polovině tohoto období byla na Pražském hradě otevřena výstava Hořká léta 1939-1947 s podtitulem Evropa očima českých fotografů. A právě jako tu druhou bych jmenoval Moderní krásu,“ konstatuje vedoucí ITF prof. PhDr. V. Birgus.

Vedle mimořádného ohlasu, který vzbudila (tak v Barceloně zaznamenali denní tisícovou návštěvnost), položila základ pro ještě jeden důležitý rys příští odborné činnosti ITF. Stalo se jím vědecké usilování tohoto univerzitního pracoviště a jeho podstatný podíl na podrobném mapování dosud nepříliš známých etap vývoje české fotografie. „Zahájil ho společný úkol Institutu a FAMU (kabinetu dějin a teorie fotografie na katedře fotografie), později jsme v onom hledání a postupném vymazávání bílých míst v historii české fotografie v nejednom ohledu pokračovali sami, případně v kvalitní a plodné spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze,“ potvrzuje V. Birgus a na doklad toho by mohl jmenovat řadu úspěšných samostatných i společných projektů.

Pokud se jedná o samotný na ITF se úspěšně rozvíjející výzkum, už dávno do něj nezůstává zapojen sám. „Jmenoval bych za všechny ostatní alespoň kolegu Tomáše Pospěcha, ale do širších souvislostí tohoto bádání lze určitě zahrnout i skutečnost akreditace doktorského studia Tvůrčí fotografie v Opavě,“ říká vedoucí ITF. V současnosti má obor 11 českých a polských doktorandů, které vedle V. Birguse vedou i prof. Mgr. Jindřich Štreit, doc. Mgr. Aleš Kuneš a doc. MgA. Pavel Mára. Proto nepřekvapí, že někteří z posluchačů doktorského studia se již aktivně zapojují rovněž do aktivního pedagogického působení na ITF.

Foto: Jaroslav Rössler, Bez názvu, 1931; ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze