Důležitost česko-slovenských kontaktů potvrdil před deseti lety na naší univerzitě Ladislav Ballek

Není na Slezské univerzitě součásti, která by nepěstovala česko-slovenské vztahy a nectila jejich blízkost a užitečnost. V Opavě i v Karviné se považují za přirozenou součást spolupráce ve vědě, výzkumu i při recipročních výměnách studentů a pedagogů. A deset let po vzniku samostatné České republiky a Slovenské republiky se jim dostalo velkého uznání.

V polovině května 2003 totiž na Filozoficko-přírodovědeckou fakultu zavítal velvyslanec Slovenska v ČR Ladislav Ballek, aby tu diskutoval především se studenty a pedagogy Ústavu bohemistiky a knihovnictví (ÚBK). Významná osobnost slovenské literatury se tak do Opavy vrátila po dlouhých 45 letech. Při své návštěvě se vzácný host setkal jak s rektorem prof. PhDr. Zdeňkem Jiráskem, CSc., tak s vedoucím ÚBK doc. PhDr. Jiřím Urbancem, CSc.

„Pamatuji se, jak se tehdy i tady 28. říjen slavil jako výročí Dne znárodnění, nyní nám už nic nestojí v cestě, abychom si ho připomínali jako datum vzniku samostatného státu Čechů a Slováků,“ uvedl L. Ballek na úvod mimořádně kultivovaného až esejistického vystoupení na téma Miesto kultúry v dnešnej civilizácii. Kulturu pak charakterizoval jako symbiózu umění, vědy a filozofie a označil ji za suverénně nejlepšího diplomata.

„Zatímco v politice se píská, v kultuře se tleská,“ prohlásil a vysvětlil význam emocionality umělce, která generuje naše úvahy a jednání. „Vladař společenské praxe“ je podle L. Balleka ve své činnosti pokaždé o den později za umělcem, o půlden za vědcem a o noc za filozofem. „To, na co ráno upozornil básník, v poledne zkoumá vědec a večer zevšeobecňuje filozof. Přitom vztahu kultury a vědy sluší přirovnání o srdci a plících. Selže-li první z těchto orgánů, nevydrží ani druhý,“ završil svou myšlenkovou konstrukci literát, profesí po rodičích učitel, když Pedagogickou fakultu v Banské Bystrici absolvoval v roce 1963.

Při loučení neodmítl pozvání na literárněvědnou konferenci festivalu Bezručova Opava a prozradil též něco ze svých tvůrčích plánů. „Nosím v hlavě stylizovanou kroniku svého rodu, poznamenaného ve 20. století vzájemným ovlivňováním několika národních kultur,“ vyznal se L. Ballek a závěrem dodal, že všechny romány psal - po vzoru své babičky vyprávějící životní příběhy s kočkou na rukou - s kočkou na pracovním stole.

Foto: Z návštěvy velvyslance Slovenské republiky na Slezské univerzitě v Opavě v květnu 2003. Ladislav Ballek (vpravo) v rozhovoru s rektorem Zdeňkem Jiráskem (vlevo) a Jiřím Urbancem.