Vzpomínka na Evropana Vladimíra Neuwirtha nemůže ani po patnácti letech od jeho odchodu vyblednout

Už 15 let uplynulo od smrti „evangelizátora české literární kultury“ dr. Vladimíra Neuwirtha, rodáka z Komárova u Opavy (narozen 12. srpna 1921), zakladatele tzv. Společenství, které vzniklo v roce 1947 v reakci na apoštolskou konstituci Pia XII. Provida Mater Ecclesia, sdružení Opus Bonum (1972) a autora Apokalyptického deníku (1976).

Ve vztahu Neuwirthova duchovního dědictví ke Slezské univerzitě ale nejvíce vystupuje Bibliotheca Cyrillo-Methodiana (BCM) založená v listopadu 1982 ve Frankfurtu nad Mohanem a zaměřená jak na literaturu krásnou, tak duchovní a historickou. O tři roky později byla přestěhována do Raunheimu a v roce 1992 do Opavy. Dar olomouckému arcibiskupství přešel později na biskupství ostravsko-opavské, které knihovnu posléze věnovalo Slezské univerzitě (SU). Na zpracování jejího fondu uloženého nyní v části objektu někdejšího Vzdělávacího centra v Krnově se pracuje.

Před 20 lety – v květnu 1993 – se dr. V. Neuwirth zúčastnil zasedání opavských bohemistů, které bylo motivováno 25. výročí úmrtí prof. Josefa Vašici (1884-1968), rodáka ze Štítiny, významného badatele v oblasti barokní a starší české literatury. Neuwirthův zájem byl ovšem ještě podstatně širší. Tak třeba v roce milénia sv. Vojtěcha o něm zasvěceně přednášel pro Matici slezskou. Jak dokládá sborník jeho vzpomínek na významné osobnosti vydaný před pěti lety děkanem P. Josefem Veselým (1929-2010) a opavskou pobočkou České křesťanské akademie, zabýval se i Vladimírem Holanem, Pavlem Křížkovským, Metodějem Habáněm a dalšími osobnostmi naší kultury a duchovního života. V disertační práci se věnoval stěžejnímu dílu Josepha von Eichendorffa Ze života darmošlapa.

Není divu, že na něj nezapomínají ani členové Společenství - již v roce 2007 jejich zásluhou vyšla publikace sestavená z Neuwirthových textů Tajemství otřásání, Zjevení Boha živého a Zásady rozjímání a výkladu Písma.

Vraťme se však k jeho nejbližšímu kontaktu se SU. Při vzpomenuté konferenci na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty hovořil o osobních vztazích s prof. J. Vašicou a hlásil se k němu jako k jednomu ze svých duchovních otců. Proto ke 110. výročí jeho narození uspořádal monografický sborník „Profesor Josef Vašica“ s podtitulem „Jeho život, vztahy k rodině a k rodnému kraji“ (Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994).

Téměř celá šedesátá léta prožil V. Neuwirth v několika žalářích, z nichž se dostal až v době Pražského jara. Vnitropolitický vývoj v naší zemi mu ovšem nadlouho radost nepřinesl, a proto už na počátku sedmdesátých let odešel do Frankfurtu nad Mohanem. Definitivního návratu do Slezska, do farní budovy v Opavě-Jaktaři, se tak filozof, kulturní historik, literární kritik, teolog, publicista a překladatel spolu se svou BCM dočkal až v roce 1992.

Jeho smrtí 22. května 1998 přišlo Slezsko o jednu z nejvýznamnějších kulturních osobností, Evropana s nadčasovým rozhledem i myšlením. Přes jeho připomenutí v rámci opavských Dnů Josefa Zvěřiny (2009) na akademické půdě (promluvili mj. Mons. Josef Veselý a první rektor SU prof. Martin Černohorský) se dosud Neuwirthův odkaz nepodařilo plně zhodnotit. Proč nebyla tak fundovaná osobnost získána pro bližší spolupráci se SU? „Dodnes si to nedovedu vysvětlit, a přestože jsme komunikovali, nikdo tu zřejmě nedovedl dostatečně domyslet, jak by dr. Neuwirth akademickou obec obohatil,“ řekl tehdy prof. M. Černohorský.