„Na Slezskou univerzitu jsem se přihlásil také proto, že její rektor měl stejné příjmení,“ netají René Černohorský

René Černohorský chtěl být ze všeho nejvíc učitelem, ale na kombinaci čeština - dějepis ho v Ostravě v roce 1990 nevzali. To měl už za sebou prvotní zkušenost z vojenské vysoké školy v Bratislavě a připravoval se na dráhu příslušníka policie, k níž nastoupil v závěru uvedeného roku. A když přišla o necelých pět let později šance studovat v Opavě, neváhal.

Stal se prvním z posluchačů distančního (dnes kombinovaného) studia oboru Veřejná správa a regionální politika na Filozoficko-přírodovědecké fakultě a už patnáct let je nositelem titulu bakalář. „Kdo by si nepamatoval na doc. Annu Václavíkovou! A s úctou vzpomínám též na PhDr. Františka Honku a JUDr. Miroslava Kocícha, CSc., jejichž přednášky mi toho hodně daly,“ ujišťuje R. Černohorský a tím dokládá, že jeho vztah k alma mater nevyvětral, což okamžitě stvrzuje dalším výčtem těch, kdo ho při studiu vedli. „Nabyté poznatky se spolu s vlastním pohledem získaným praxí staly dobrým základem pro kariérní růst,“ potvrzuje.

V profesi začal doslova „od chodníku“, hlídkovou a obchůzkovou službou. Později mu byl přidělen obvod, jemuž dominovala Těšínská ulice, za studií zastával post dozorčího a od roku 2000 je mluvčím Policie ČR v Opavě a preventistou. Komunikovat s médii mu, stejně jako dříve studium, s výjimkou angličtiny, žádný problém nečiní. „Novináře beru jako své kolegy a snažím se jim všemožně vycházet vstříc. Vaše nabídka na rozhovor však pro mě byla přece jen nečekanou,“ přiznává a z jeho slov lze vycítit, že ho potěšila. „Vždyť zájem o veřejný život, tedy i o aktuální dění na Ústavu veřejné správy a regionální politiky (ÚVSRP) Fakulty veřejných politik, mě nijak neopouští,“ konstatuje činovník Okresního fotbalového svazu v Opavě (dříve sám aktivně kopal a pak trénoval druhé), kde je předsedou komise pro mládež, a v neposlední řadě zastupitel města s povinnostmi předsedy komise pro komunitní plánování a dále též místopředsedy komise pro prevenci kriminality a participaci mládeže.

Ve službě to zatím dotáhl ze strážmistra na poručíka, v občanském životě zůstává od počátku osmdesátých let fanouškem skupiny Olympic. Pro sebe za kultovní považuje její hit „Ať“. Ve středoškolském souboru Rotující kedluben IIII na Mendelově gymnáziu, který provozoval „psychoparalitickelerubmetal“, si sám zahrál na kazzoo, vyzkoušel i baskytaru a také zpíval. „Když napíšete, že jsem absolvoval opravdu poctivou kopu, rozumějte šest desítek koncertů Olympicu, nebude to nepravda,“ říká. Opavský rodák se však nebrání ani práci na zahrádce a vaření; přesto jako ryba ve vodě se nejvíce cítí při besedách na školách a v jiných zařízeních k tematice prevence. „Snažím se o vtažení posluchačů do diskuse a o proměnu monologu v dialog,“ charakterizuje svá setkání s lidmi všech věkových kategorií. „Na práci mluvčího tak mnoho času nezbývá,“ dodává.

Když se na závěr vrátíme k původnímu impulsu oslovit Bc. R. Černohorského při desetiletí samostatného ÚVSRP, vidí studium stejnojmenného oboru ve smyslu rčení o škole jako o základu života. „Ačkoli to nakonec nebyla čeština s dějepisem, být učitelem mi vlastně v podobě práce preventisty umožnil i absolvovaný obor,“ hodnotí a nebrání se ani poslední úsměvné vzpomínce. „Slezskou univerzitu jsem pozorně sledoval hned od jejích počátků a nepřeháním, když prozradím, že volbu studovat právě na ní ovlivnila též jedna pro mě zcela specifická okolnost. Vždyť jsem jmenovcem jejího prvního rektora,“ loučí se absolvent (rektorem Slezské univerzity byl v letech 1992-1998 prof. RNDr. Martin Černohorský, CSc. - pozn. autora).