Vincenc Prasek se už výstavy v Opavě právem dočkal; podobnou připomínku by si jistě zasloužil i Jan Zacpal

Mnohé asociace návštěvníkovi nabízí až do 22. září v expozici Cesta města Obecního domu v Opavě probíhající výstava „Vincenc Prasek, seznamte se!“, jejímiž autory jsou absolventi Slezské univerzity Mgr. Kateřina Vojkůvková a Mgr. Jiří Šíl, Ph.D. A i proto snad lze doufat, že nezůstane nadlouho ojedinělou. Vždyť podnětů k dalším podobným je víc než dost.

Jeden z nich nepochybně představuje jistý dluh k osobnosti Jana Zacpala stojící v národně uvědomovacím procesu Slezska v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století hned po boku Antonína Vaška a Vincence Praska. Při plném vědomí toho, že se české národní hnutí na Opavsku bez vlastních novin neobejde, byl pro jejich vydávání po počáteční pětileté epizodě Vaškova Opavského besedníku (1. března 1861 - 30. prosince 1865) získán právě Jan Zacpal, rodák z Hostkovic na Olomoucku, dnes obecně považovaný za prvního uvědoměle slezského novináře. Opavský týdeník vydával v letech 1870-1883 (poté ho v redakci vystřídal Rudolf Hill) a po celou tuto dobu zápasil s hmotným zajištěním listu, do jehož udržení neváhal vložit též značnou část svého jmění.

Za této situace je obdivuhodná jeho obětavost, kterou musel prokazovat, aby Opavský týdeník udržel při životě. K tomu je potřeba si dále uvědomit, že obsah periodika vytvářel prakticky sám, přičemž vykonával rovněž práci odpovědného a zároveň výkonného redaktora. Přes tuto enormní zátěž se mu podařilo dostát předem stanovené koncepci listu v podobě formulování hlavních politických, hospodářských i kulturních požadavků českého obyvatelstva ve Slezsku a dokázal tím Opavský týdeník jednoznačně obsahově a názorově profilovat, což nebylo ve složité národnostní atmosféře města jednoduché.

Podstatnou obsahovou linii periodika tvořila školská problematika, jež se stala také základem programu v roce 1877 vzniklé Matice opavské, v níž se J. Zacpal dvakrát angažoval dokonce z pozice jejího starosty (1878-1880; 1886-1887). Práci pro Matici opavskou, ale i další spolky opustil teprve na základě silného ataku plicní choroby, jemuž záhy poté, v polovině března 1888 v Chorvatsku, kam byl poslán v naději, že změna klimatu by jediná mohla vést k jeho záchraně, podlehl. „Jeho“ Opavský týdeník vycházel až do konce roku 1912, ale ještě větší životaschopnost prokázaly některé výsledky Zacpalovy spolkové aktivity.

Pokračovatelkou Matice opavské je dnes Matice slezská, byť její činnost byla v nepříznivých dobách několikrát násilně přerušena. Přestože její pokus z počátku devadesátých let minulého století navázat na Zacpalův odkaz přímo vydáváním vlastního periodika pod názvem Slezský hlas brzy ztroskotal, v ediční činnosti se ke svým zakladatelům hlásí (viz např. práce Jaromíry Knapíkové Matice opavská s podtitulem Spolek, osobnosti a národní snahy ve Slezsku 1877-1948 vydaná v roce 2007, v níž je J. Zacpalovi oprávněně věnován značný prostor). Jedním z prvních činů Matice slezské po znovuobnovení se v roce 1990 stalo odhalení pamětní desky J. Zacpalovi na domě v Ostrožné ul., kde měl Opavský týdeník sídlo, díla akad. sochaře Jiřího Klímy (1956), absolventa Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Pěvecko-hudební spolek Křížkovský (v současnosti Pěvecký sbor Křížkovský vedený už 33 let uměleckým vedoucím, sbormistrem a dirigentem RNDr. Karlem Holešem) založený v roce 1887 z popudu Zacpalovy programové proklamace „Spolčujme se!“ uveřejněné v Opavském týdeníku na jaře 1886 vykazuje dlouhodobě četné kulturní i společenské aktivity a je činný nejen ve Slezsku, ale nejednou též při jeho reprezentaci v zahraničí.

Foto: Pamětní deska na domě v Ostrožné ulici v Opavě připomínající někdejší sídlo redakce Opavského týdeníku, dílo akad. sochaře Jiřího Klímy, byla odhalena v roce 1990.