Magna Charta Universitatum nadále zůstává inspirací rozvoje univerzitního vzdělávání v evropském prostoru

Už čtvrt století v příštích dnech uplyne od mimořádné události, jíž byla 18. září 1988 svědkem Boloňská univerzita (Alma Mater Studiorum Università di Bologna). K připomenutí 900. výročí jejího trvání se tu sešli rektoři předních světových univerzit, aby formulovali, vyhlásili a podepsali dokument známý pod označením Magna Charta Universitatum.

„Podepsaní rektoři vyhlašují před státy i před svědomím národů tyto hlavní zásady, jimiž se nyní i v budoucnu má řídit poslání univerzity,“ praví se na počátku deklarace, která si udržuje pozici dokumentu poskytujícího východiska a inspiraci pro současné i příští změny ve sféře vzdělávání. Jeho signatáři se shodli na tom, že budoucnost je závislá na kulturním, vědeckém a technickém rozvoji, který nutně vyžaduje permanentní vzdělávání, a to jak vysokoškolské, tak celoživotní, aby lidstvu poskytlo stále silnější vědomí rovnováhy přírodního prostředí a života v něm. Takové vzdělávání mohou poskytnout jedině autonomní univerzity.

Magna Charta Universitatum pak specifikuje další zásady, mj. svobodu bádání a výuky jako základní princip univerzitního života. Jedná se o dokument, jehož ideje a teze jsou shrnuty do pouhých 11 odstavců, přesto má zásadní důležitost. Dnes sice mnohým může jeho obsah připadat zcela samozřejmým, v době, kdy byl přijat, se jeho naplňování v podmínkách našeho školství za samozřejmost rozhodně považovat nedalo.

Vždyť kolik bylo těch, kdo na podzim 1988 mohli připadnout na myšlenku vzniku Slezské univerzity v Opavě? Málokdo věděl, že Magna Charta Universitatum zrozená na „posvátné“ půdě Universitas Bononiensis začala záhy naplňovat i jiné cíle. Výstižně to před pěti lety při udělení čestného doktorátu Univerzity Palackého prof. Fabio Roversi Monacovi, emeritnímu rektorovi Boloňské univerzity, vyjevil emeritní rektor olomoucké univerzity prof. Josef Jařab, když ocenil Monacovo spoluautorství dokumentu Magna Charta Universitatum. „Dva měsíce po přijetí dokumentu začala Boloňská univerzita podepsaný text používat také jako politický argument. Za účelem udělení čestného doktorátu tehdy do Boloně pozvala symbolického představitele Pražského jara Alexandra Dubčeka. I když úřady tehdejší ČSSR zprvu odmítaly, aby Dubček do Itálie vycestoval, cestu pod mezinárodním tlakem nakonec povolily. Posléze řeči rektora Monaca i Dubčeka bohatě citovaly z textu Magna Charty, a tím dokumentu dodaly jakousi disidentskou, opoziční váhu,“ konstatoval prof. J. Jařab.

Magna Charta Universitatum uvedla zanedlouho do pohybu celé hnutí, jemuž jsme si zvykli říkat boloňský proces. Přímým podnětem k jeho nastartování se stala Boloňská deklarace z 19. června 1999 sledovaná už i na naší univerzitě. Když o dva roky později došlo ke vzniku European University Association, Slezská univerzita (SU) v Opavě se vstupem do ní neváhala a už na podzim 2001 se stala jejím individuálním členem. Členství předcházelo institucionální hodnocení kvality univerzity. Zprávu o provedené vlastní evaluaci žadatele posoudila komise, jíž předsedal Virgílio Meira Soares, emeritní rektor Lisabonské univerzity, a jejímiž členy dále byli emeritní rektoři univerzit v Bayreuthu a v Istanbulu (Bogazici University) Klaus-Dieter Wolf a Üstün Ergüder. Funkci tajemníka evaluační komise vykonával Don Westerheijden z University of Twente, Enschede. Závěrečnou zprávu, která se mj. vyjádřila k úrovni strategického řízení a řízení kvality, podala evaluační komise vedení SU v říjnu 2001, a to v přítomnosti náměstka ministra školství ČR doc. Ing. Josefa Průši, CSc.

Ke 20. výročí přijetí dokumentu Magna Charta Universitatum byla v září 2008 v Boloni (Aula Magna Santa Lucia) uspořádána konference, jíž se za SU zúčastnili rektor prof. Rudolf Žáček a tehdejší děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty prof. Zdeněk Jirásek.

Jak také české zkušenosti potvrzují, myšlenky Magna Charty Universitatum je třeba stále ctít a hájit. Naposledy se to ukázalo na zasedání pléna České konference rektorů (ČKR), které se sešlo 5. září v Ostravě. V usnesení ČKR mj. zásadně odmítá návrh novely zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, který přenáší pravomoc jmenovat profesory z prezidenta republiky na ministra školství, mládeže a tělovýchovy. „Tento návrh za současného stavu politické kultury zvyšuje rizika politických a ideologicky motivovaných zásahů do sféry autonomie vysokých škol v personální oblasti. ČKR je připravena jednat s vládou, která získá důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, o novelizaci zákona o vysokých školách, jež by komplexně řešila otázky způsobu jmenování profesorů s ohledem na standardy kvality vysokého školství a neohrožovala autonomii vysokých škol, jež je nezbytnou podmínkou jejich fungování,“ píše se v usnesení podepsaném předsedou ČKR prof. RNDr. Václavem Hamplem, DrSc., rektorem Univerzity Karlovy v Praze.

Plné znění dokumentu Magna Charta Universitatum zde.

Repro: Boloňská univerzita ve druhé polovině 14. století.