„O úspěchu školské reformy rozhodne i mezipředmětová spolupráce učitelů,“ je si jista didaktička Jana Nálepová

Svůj téměř šestiletý výzkum prakticky na všech stupních škol zhodnotila v lednu Mgr. Jana Nálepová, Ph.D., z oddělení germanistiky Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty. Za podpory Interní grantové soutěže Slezské univerzity vydala odbornou publikaci Učitelé cizích jazyků, jejich profesní životopisy a názory na současné školství.

S prací na ní začala už nedlouho po získání doktorátu na Univerzitě Palackého v Olomouci, tedy někdy v polovině minulého desetiletí, ale první konzultace o ní vedla ještě dříve. „Už za měsíčního studijního pobytu ve Vídni v roce 2002, kdy jsem se připravovala na disertaci, byl kvalitativní výzkum předmětem mého setkání s prof. Krummem,“ připomíná kontakt s přední kapacitou. Posléze přišly na řadu další pohovory a pobyt na Julius-Maximilians-Universität Würzburg (JMUW) umožněný Nadací Hermanna Niermanna, během něhož se k výzkumu vyjádřili další znalci, prof. Johannes Schwitalla a prof. Norbert Richard Wolf.

„S nimi už nebyla detailně konzultována toliko volba šíře metody strukturovaného rozhovoru s vytipovanými respondenty z řad učitelů-germanistů, ale též problematika transkripce, tedy přepisu rozhovoru a hledání míry zásahu do původního projevu dotazovaných,“ objasňuje dr. J. Nálepová úskalí tématu s tím, že dokončený výstup přichází v začínajícím období první revize rámcových vzdělávacích programů, jež jsou podstatou školské reformy. „Její potřebu si uvědomovalo všech 16 kolegů, které jsem k rozhovorům oslovila, a to bez ohledu na jejich generační příslušnost. Projevili též silnou vazbu na profesi, ale přivítali by její mnohem větší společenskou prestiž,“ shrnuje dr. J. Nálepová některé z poznatků a sama za rozhodující pro zdar reformy školství považuje transformaci přístupu učitelů k mezipředmětové spolupráci.

S dílčími částmi monografie už v průběhu jejího vzniku prostřednictvím svých vystoupení seznámila účastníky několika konferencí, totéž ji čeká v tomto roce. „V březnu bych se ráda podívala do Grazu, kde se bude mluvit o interkulturní problematice, na podzim pořádá Svaz germanistů ČR velkou konferenci věnovanou jak lingvistice a literární vědě, tak didaktice v Českých Budějovicích, zajímat mě bude také brněnské jednání o jazycích a počítačových technologiích při jejich výuce,“ vypočítává dr. J. Nálepová. Za stejně významnou ale pokládá osobní pomoc při prosazování zavedení povinného druhého cizího jazyka na středních školách. „Vloni jsme toho dosáhli na školách základních, ale bez středoškolské návaznosti by se tento krok vlastně minul účinkem,“ připomíná a samozřejmě tím myslí i na rozšíření počtu uchazečů o studium němčiny na univerzitách.

Didaktiku cizího jazyka bude v červnu přednášet i na JMUW. „To je jistě pikantní situace, mít příležitost předstoupit před rodilé Němce s didaktikou němčiny,“ říká, ale na pobyt ve Würzburku se už teď velmi těší. „Naše dlouholeté kontakty zapříčinily, že se tam už cítíme vlastně jako doma, mezi dobrými kolegy a namnoze i přáteli,“ naznačuje velmi úzkou vazbu na katedru německé jazykovědy JMUW. Stejně kvalitní kontakty se odborným pracovníkům oddělení germanistiky Ústavu cizích jazyků hned v počátcích jeho existence podařilo rozvinout s Johannes-Kepler-Universität Linz. „Ráda bych v této souvislosti jmenovala svou předchůdkyni na postu didaktičky kolegyni Koutnou a prof. Aleše Svobodu. Dnes v Linci spolupracujeme zejména s Mag. Olgou Gruber s českými kořeny. Její opakovaný týdenní pobyt u nás se předpokládá v dubnu,“ zdůrazňuje dr. J. Nálepová nezbytnost učitelských výměn pro oživení výuky jazyka jako součásti multikulturní výchovy.

Publikace Učitelé cizích jazyků, jejich profesní životopisy a názory na současné školství není v těchto dnech jediným titulem, jimž se zkušená didaktička může pochválit. V minulém měsíci byla v Hueber Verlag se sídlem v Ismaningu u Mnichova vydána učebnice němčiny jako druhého cizího jazyka s názvem Super!, jejíž je spoluautorkou. „Mám-li se vrátit domů, těšila mě kooperace na čerstvém vydání publikace Metodický poradník učitele cizího jazyka, která se zrodila díky Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Do ní jsem přispěla kapitolou na téma zkušeností s ranou výukou cizího jazyka,“ doplňuje.

Monografie, od níž jsme se k těmto řádkům odrazili, je dalším překonaným schůdkem na cestě dr. J. Nálepové k habilitaci. „Přestože se jedná o cestu s velkým převýšením, o podání přihlášky jsem už pevně rozhodnuta. Není však zatím zcela jasné, bude-li to na Masarykovu univerzitu do Brna či na Univerzitu Palackého do Olomouce. Situaci komplikuje skutečnost, že mou hlavní disciplínu, didaktiku, je pro habilitaci nezbytné brát jako součást pedagogiky, a tak čekám, jaké celkové požadavky budou na obou univerzitách pro uchazeče o docenturu nastaveny,“ uzavírá dr. J. Nálepová.