Lukáš Vomlela teď umocnil svůj vztah k Balkánu vydáním práce věnované politickému prostředí Srbska

OPAVA - Knižní produkci Slezské univerzity (SU) obohatilo jen nedávno vydání práce Mgr. Lukáše Vomlely, Ph.D., zástupce vedoucího Ústavu středoevropských studií (ÚSES) Fakulty veřejných politik, „Svaz komunistů Srbska v procesu tranzice a dezintegrace Jugoslávie“. Její edici podpořil stejnojmenný projekt Interní grantové soutěže SU na rok 2013.

Mladý politolog se v monografii zabývá, použijeme-li úvod rozšířené anotace, transformací Svazu komunistů Srbska na Socialistickou stranu Srbska. Předmětem jeho zájmu je i analýza procesů, jež v Srbsku probíhaly během osmdesátých a na počátku devadesátých let 20. století v procesu tranzice (přechodu) a dezintegrace (rozpadu) Jugoslávie. Co dr. Vomlelu (1981) k volbě této přece jen na naší univerzitě nepříliš frekventované tematiky vedlo?

„Můj hlubší zájem o jihovýchodní Evropu postupně posilovaly opakované návštěvy v této oblasti, jejichž počátek představují dovolené trávené tam s rodiči,“ přiznává dr. L. Vomlela, rodák z Dětmarovic na Karvinsku žijící dnes v Ostravě. Absolvent magisterského studia na katedře politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a doktorského studia tamtéž si při nich už jako středoškolák z Obchodní akademie v Orlové začal uvědomovat složitost politických poměrů v Chorvatsku, v Bosně a Hercegovině i v Srbsku, což ho přivedlo k definitivnímu rozhodnutí věnovat se po maturitě něčemu zcela jinému. „Pochopil jsem, že nějaké to účetnictví nebude zřejmě mou krevní skupinou,“ říká a současně tím vysvětluje, že ho Balkán skutečně oslovil. „Vše, s čím jsem se tam měl možnost setkat, je tak živé a pro mě imponující,“ dodává k volbě profesní orientace, jíž projevil zájem podílet se na dobré úrovni české balkanistiky.

„Pozor, aby to nevyznělo příliš nadneseně,“ okamžitě se brání zahrnutí do společnosti našich balkanistů, mezi něž určitě počítá, bez ambicí na úplnost tohoto výčtu, Václava Štěpánka, Ladislava Cabadu, Věru Stojarovou, Richarda Stojara, Jana Pelikána a přirozeně svého školitele v doktorském studiu Pavla Šaradína. Posledně jmenovaný, znalý též prostředí ÚSES, jej motivoval k účasti na výběrovém řízení na post odborného asistenta opavského politologického pracoviště, jež právě v tu dobu zahájilo přípravu na vyčlenění z Ústavu veřejné správy a regionální politiky. „Od jara 2011 jsem byl tedy naplno vtažen do zajímavého procesu zrodu nového Ústavu středoevropských studií a změny po desetiletém pobytu v Olomouci rozhodně nelituji,“ ohlíží se dr. Vomlela za třemi roky na ÚSES, kde se stal posléze zástupcem vedoucího tohoto odborného pracoviště.

Ve výuce má dostatek příležitostí uplatnit své znalosti a zájem o problematiku politických stran, hnutí, doktrín i stranických systémů. „V minulosti jsem se věnoval také mezinárodním vztahům, lokální a komunální politice, ale časem interes ve vztahu ke stranám a stranickým systémům převážil,“ konstatuje s tím, že naznačená specializace mu nijak nebrání, aby jak na bakalářském, tak na magisterském stupni odpřednášel třeba kurz Základy politické vědy. „Se studenty mám zkušenosti vcelku pozitivní a samozřejmě se snažím podporovat ty, u nichž lze vysledovat aktivitu nad rámec výuky, projevovanou kupříkladu prostřednictvím činnosti Studentského politologického fóra,“ připomíná a oceňuje, že toto občanské sdružení usiluje o rozšíření obzoru mladých adeptů politologie organizací přednášek, besed a setkání, k níž zve osobnosti oboru odjinud, třeba právě z Olomouce.

Monografií, jíž jsme začali, nepokládá dr. L. Vomlela téma posledního vývoje politického prostředí jihovýchodní Evropy za vyčerpané. „Celý proces přesunu centrální moci v někdejší Jugoslávii na svazové republiky a autonomní oblasti a mnohokrát revidovaná idea politicko-ekonomického modelu tzv. samosprávného socialismu budou vyžadovat také přímý výzkum v archivech přímo na místě. Pokud jde o mě, rád bych se publikovanou prací odrazil k dalšímu rozvíjení tématu. Konkrétně bych se chtěl v budoucnu zaměřit na Svaz komunistů Bosny a Hercegoviny,“ přibližuje příští odborné záměry s vědomím, že pochopení rozpadu bývalé Jugoslávie znamená důkladnou znalost příčin, jež k němu vedly. „Když si vezmete jen Bosnu a Hercegovinu, konflikt v ní musely až v listopadu 1995 narovnávat dohody uzavřené mezi znesvářenými stranami v americkém Daytonu. Nebo bych mohl připomenout ne zcela vyjasněný statut Kosova, které jako republiku dosud neuznávají ani všechny členské státy Evropské unie,“ naznačuje dr. Vomlela dalšímu výzkumu otevřené problémy Balkánu.

Ke Slezské univerzitě ho váže nejen vlastní působení na ÚSES. „Když jsem začal o nástupu sem uvažovat, dobře mi posloužily zkušenosti bratra Jana, absolventa doktorského studia korpusové lingvistiky na Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty, který je nyní zástupcem ředitelky Církevní konzervatoře Opava. A aby těch referencí nebylo málo, prozradím, že opavskou anglistiku absolvovala i sestra Helena,“ loučí se dr. L. Vomlela.