K doktorskému studiu se lze na Fakultu veřejných politik ještě hlásit. Nové spolužáky vyhlíží také Miroslav Stanik.

OPAVA - Záhy po získání akreditace přijal Ústav středoevropských studií Fakulty veřejných politik k doktorskému studiu Moderní dějiny střední Evropy tři první posluchače. Studují od akademického roku 2012-2013 a jejich řady vloni rozšířil jediný jejich následovník. Stávající počet mohou zvýšit další kandidáti, přihlášku je možné podat do konce května.

Hned při prvním workshopu, jimiž Ústav středoevropských studií (ÚSES) umožňuje zvláště doktorandům setkání s předními středoevropskými odborníky, na sebe pozornost upoutal Mgr. Miroslav Stanik, když se zapojil do krátké diskuse po přednášce prof. dr hab. Edmunda Nowaka z Instytutu Politologii Uniwersytetu Opolskiego, který spolu s doc. PhDr. Tomášem Staňkem, CSc., dlouholetým vědeckým pracovníkem Slezského ústavu ČSAV v Opavě, dnes Slezského ústavu Slezského zemského muzea, působícím i na ÚSES, poskytl posluchačům výklad k problematice táborových zařízení v Polsku a v českých zemích po 2. světové válce.

Absolvent katedry politologie evropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci žije v Havířově a na částečný úvazek působí na Střední škole techniky a služeb Karviná. Už v průběhu magisterského studia se zajímal o nejnovější dějiny Německa, konkrétně bývalé Německé demokratické republiky (1949-1990). „Měl jsem možnost pobývat dva semestry na Friedrich-Schiller-Universität Jena, a pak, zdálo se mi, že o poválečný vývoj dnešní východní částí Spolkové republiky Německo nebyl mezi mými spolužáky z univerzity takový zájem. Rozhodl jsem se tedy tomuto tématu věnovat,“ přibližuje Mgr. M. Stanik.

Olomoucká studia ukončil v roce 2006, a když se o šest let později dozvěděl o úplně novém doktorském oboru na ÚSES Fakulty veřejných politik Slezské univerzity (SU) v Opavě, s podáním přihlášky příliš neváhal. „Od počátku jsem tak trochu cítil, že toto studium může být mou krevní skupinou, což se potvrdilo. Abych ovšem ve volbě zaměření disertační práce nezůstal jen v prostoru na západ od naší republiky, přibral jsem si k německému prostředí i poválečné poměry v Polsku a v Československu,“ objasňuje postupný proces, na jehož konci se vykrystalizovalo téma vymezené názvem „Vytváření stranického systému Československa, Polska a východního Německa v letech 1945-1953“. A v zimním semestru probíhajícího akademického roku již za prameny k jeho zpracování vyjel zásluhou Studentské grantové soutěže (SGS) na SU do archivů v polské metropoli a v Katovicích.

„Na nedostatek zdrojů, jež bych rád prošel, si rozhodně naříkat nemohu, jinou záležitostí jsou ovšem zahraniční cesty za nimi,“ hodnotí dosavadní zkušenosti. Proto je i napříště rozhodnut pro využití SGS. „Svou práci nesoustřeďuji jen na vybrané regiony, i když také v nich chci samozřejmě zvolenou problematiku poznat. Jde mi nejprve o její celoplošné postižení, abych posléze mohl přikročit ke komparaci, jak se na vytváření stranického systému ve všech třech sousedících středoevropských zemích ve druhé polovině čtyřicátých a na počátku padesátých let jednotlivé regiony podílely,“ potvrzuje doktorand.

Pedagogická praxe Mgr. M. Stanikovi rozhodně nechybí, přestože na výše citované střední škole nevyučuje vystudované společenské vědy, nýbrž cizí jazyky. „Němčina mi problém nedělá, učil jsem se jí už na základní škole a v Jeně se v ní zdokonalil, což ovšem neznamená, že bych se jednou nechtěl dostat k tomu, co mě baví nejvíce,“ naznačuje, že doktorské studium v Opavě bere jako motivaci k případnému budoucímu působení na akademické půdě. Na cestě k němu mu přijdou vhod i zkušenosti, jež získává přímo na ÚSES výukou předmětu Moderní dějiny Polska i vedením semináře, v němž se srovnávají politické perzekuce, jež představují smutnou a z hlediska lidských osudů vysoce dramatickou kapitolu poválečných dějin středoevropských zemí. „Sám možná pocházím z rodiny, která jimi byla zasažena, leč žádné konkrétní podklady k takovému tvrzení nemám a už ani nebudu mít šanci je získat. Ti, kdo by mě na ně mohli navést, již k mé lítosti nežijí,“ konstatuje M. Stanik.

Individuální studijní plán mu umožňuje koordinovat a zvládat všechny další povinnosti, občas se věnovat též koníčkům, k nimž patří cestování a silný vztah k operní hudbě v obdobích od Mozarta k Janáčkovi, a pokaždé se těšit na přednášky hostujících profesorů. „Ale aby to nevyznělo ve smyslu, že bych si chtěl studium nějak neúměrně protahovat. Určitě nelze být prorokem, nicméně neříkal bych pravdu, kdybych tvrdil, že o časovém horizontu jeho závěru nemám žádnou představu. Pouze rámcově ji tedy vymezím rokem 2016,“ prozrazuje budoucí záměry a těm, kdo se o moderní dějiny střední Evropy blíže zajímají, studium na Fakultě veřejných politik doporučuje. „Zatím jsem se tu opravdu nesetkal s ničím, co by mi bránilo, abych se o něm mohl takto příznivě vyjádřit,“ loučí se M. Stanik.