Časopisem Central European Papers obdaroval Andrej Tóth při konferenci v Budapešti Jiřího Habsbursko-Lotrinského

OPAVA - Nový časopis Central European Papers, jenž společně vydávají Fakulta veřejných politik (FVP) Slezské univerzity (SU) v Opavě a János Kodolányi University of Applied Sciences v maďarském Székesfehérváru, se setkává s příznivým ohlasem. Bylo tomu tak i na nedávné konferenci v Budapešti konané ke 100. výročí vypuknutí první světové války.

Zatím největší maďarskou národní konferenci k připomenutí této události uspořádala 8. a 9. května Filozofická fakulta Univerzity Loránda Eötvöse v Budapešti a za SU se jí aktivně zúčastnil proděkan FVP pro vědu a zahraniční styky Mgr. et Mgr. Andrej Tóth, Ph.D., když jako zvaný přednášející vystoupil s ohlášeným referátem „První světová válka jako cesta ke vzniku československého státu“. „Jednalo se v řadě sekcí a konferenci lze pokládat za vskutku velkolepou,“ ohlíží se A. Tóth za odborným setkáním, na něž byl pozván už v polovině prosince loňského roku. Všechny přednesené příspěvky vyjdou tiskem a o zprávu z průběhu konference nebude ochuzen ani obsah prvního letošního čísla časopisu Central European Papers (C.E.P.), jehož příprava nyní finišuje. „Dělal jsem si pro ni poměrně podrobné poznámky,“ ujišťuje A. Tóth z postu jednoho ze dvou šéfredaktorů recenzovaného periodika (druhým je prorektor Tamás L. Vizi ze Székesfehérváru).

Účast na konferenci, v jejímž rámci vystoupil třeba i člen redakční rady C.E.P., slavista, historik a germanista Robert J. Evans z Oxfordu (na základě jeho přednášky mu Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti následujícího dne udělila čestný doktorát), pokládá proděkan FVP za důležitou hned z několika pohledů. „Předně, obdržel jsem při ní nabídku kolegů z pětikostelské univerzity (University of Pécs), aby se FVP zapojila do mezinárodního projektu, jehož hlavním cílem je zkoumání možností využití kulturního dědictví pro budování regionální kulturní identity v Bosně a v Hercegovině,“ přibližuje A. Tóth novou badatelskou šanci pro odborné pracovníky Ústavu středoevropských studií. „Myslím, že se jedná o příležitost mimořádnou, především s ohledem na úvahy o posílení východní linie našeho středoevropského výzkumu i orientace oboru, který si do budoucna bez zájmu o balkánský prostor vlastně ani nedovedu představit,“ uvažuje nahlas.

Vizitka Jiřího Habsbursko-Lotrinského Nejmladší syn Oty Habsburského (narozen 1964) a bratr Karla, současného hlavního představitele rodu, žije trvale v Maďarsku (Sóskút, obec nedaleko metropole země) a vedle rakouského má též maďarské občanství. Studoval práva, politické vědy, dějiny a islamistiku v Innsbrucku, v Madridu a v Mnichově. V roce 1996 byl jmenován zvláštním „cestujícím“ (či „putovním“) velvyslancem Maďarska a zasadil se o přijetí země do Evropského společenství. Jeho sňatek v bazilice sv. Štěpána v Budapešti na podzim 1997 se stal prvořadou společenskou událostí závěru minulého století a ze strany médií si vysloužil označení „svatba snů“. Novomanželům poslal své osobní blahopřání a požehnání papež Jan Pavel II., když už dříve byl kmotrem Jiřího, nositele Řádu zlatého rouna, papež Pavel VI. V květnu 2014 v souvislosti s maďarskou národní konferencí uspořádanou ke 100. výročí vypuknutí první světové války přislíbil participaci na druhém letošním čísle časopisu C.E.P., které bude monotematicky věnováno právě této dějinné události.

Druhou příznivou informací, s níž se proděkan FVP z Budapešti v závěru minulého týdne vrátil, je skutečnost, že první dvě čísla časopisu C.E.P. vydaná v polovině dubna se 18. května stanou předmětem prezentace na zasedání Maďarské konference rektorů.

Při jednání o „velké válce, která měla zastavit všechny další války“ získal A. Tóth též pozvání na kulatý stůl, jenž se bude v maďarské metropoli konat 28. června, tedy na den po sto letech od sarajevského atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, bezprostřední záminky pro vypuknutí prvního světového válečného konfliktu, a setkal se s čestným hostem konference Jiřím Habsbursko-Lotrinským, vnukem posledního rakouského císaře a českého a uherského krále Františka Josefa I. Schůzka s příslušníkem habsburského rodu byla pro něj jako pro historika, který se navíc habsburskou otázkou zabýval, přirozeně vysoce inspirujícím a nezapomenutelným zážitkem. „Podařilo se mi domluvit participaci Jiřího Habsbursko-Lotrinského na druhém letošním čísle časopisu C.E.P., jež bude monotematicky věnováno právě první světové válce. Tuto spolupráci Jiří Habsbursko-Lotrinský přivítal a byl jí potěšen. Stejně tak vřele přijal výtisky prvních čísel časopisu,“ konstatuje proděkan FVP.

„Ostatní domluvené detaily a četné další asociace, které mi na mysli okamžitě vytanuly, si zatím raději nechám jen pro sebe. Představují totiž velkou výzvu, jakou je nutné ze všeho nejdříve velmi dobře uvážit. Její případné postupné naplňování spěch rozhodně nesnese,“ dodává na konto možného rozvoje prvního kontaktu s osobností představující symbol středoevropské identity.

Vedou ho k tomu zkušenosti získané badatelským zájmem o témata, při jejichž výzkumu se už setkal s nejedním představitelem rodu s erbem. „Vždyť to zejména v maďarském prostředí není žádná zvláštnost,“ říká A. Tóth skromně. Ani Jiří Habsbursko-Lotrinský nebyl prvním z Habsburků, s nímž měl proděkan FVP možnost mluvit. „Když se mi to poštěstilo s Otou Habsburským, nemyl jsem si po pozdravu s ním ruku dva dny,“ přiznává s úsměvem, přičemž tuto nadsázku nepovažuje za nijak přehnanou. „V blízkosti Habsburka se zkrátka cítím velmi povznesen a, jak jinak, přemýšlím o mnoha historických souvislostech,“ vysvětluje.

Popsat tyto pocity by, jak se při dalším rozhovoru s A. Tóthem ukázalo, vydalo na samostatný příspěvek. Omezme se tedy jen na jejich lapidární charakteristiku. „Když pominu jazykovou vybavenost a schopnost přirozeně a zcela plynule přecházet z jedné řeči do druhé, je tu aroma setkání, z něhož na vás dýchá dojem, že hlavní osobou rozhovoru jste právě Vy, nikoliv ten, jenž je do této role podle obecných společenských principů pasován,“ formuluje A. Tóth. Za takovým přístupem ke druhému sám vidí staletími nashromážděnou odpovědnost Habsburků za „jednu velkou středoevropskou rodinu“, stejně jako sílu vědomí, co znamená „být a žít doma“. „Když si uvědomíte, že první známý předek Habsburků bojoval údajně na řece Lechu už v roce 955, pak jen to jistě vydá za všechna další slova,“ uzavírá proděkan FVP a už se těší na letní zveřejnění své studie v časopise Öt kontinens / Cinq Continents vydávaném jak v Budapešti, tak v Bordeaux, v jehož redakční radě sám působí.