Od dvouletého postdoktorandského pobytu v Japonsku si fyzik Filip Blaschke slibuje další poznávání solitonů

OPAVA - Na svou v pořadí již pátou cestu do Japonska se koncem listopadu vydá Mgr. Filip Blaschke, Ph.D., z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty. Tentokrát ale pojede i s rodinou, protože jeho výzkumný pobyt v Zemi vycházejícího slunce má trvat celé dva roky. Domovem mu bude město Yamagata, sídlo stejnojmenné provincie na ostrově Honšú.

Slezskou univerzitu v Opavě tedy na tuto dobu vymění za Yamagata University a nejbližším spolupracovníkem se mu stane pro něj nikoliv neznámý Minoru Eto. S ním a s dalšími třemi spoluautory totiž již publikoval, ale u počátků zapojení mladého fyzika, který před lety přišel na naši univerzitu studovat z Fulneku, do dvoustranné česko-japonské vědecké kooperace (projekt Kontakt 2) stál jeho externí školitel Masato Arai (interním byl prof. Ing. Peter Lichard, DrSc., z opavského Ústavu fyziky). Spolupráci F. Blaschkeho s M. Araiem pak dále upevnilo řešení projektu „Supersymetrie v teoriích pole a strun a ve fyzice za standardním modelem“. Proto už vloni na podzim, kdy po obhajobě disertace Dynamická realizace scénáře bránových světů pomocí topologických solitonů získal doktorský titul, F. Blaschke přiznal, že případný postdoktorský pobyt v Japonsku je jeho snem.

Cesta k němu nebyla snadná, protože Japan Society for the Promotion of Science (Japonská společnost na podporu vědy, JSPS) provádí mezi kandidáty o postgraduální stipendium přísný výběr a zakládá si též na doporučeních významných vědeckých osobností. Po představení dalších výzkumných záměrů F. Blaschke takové získal od Mgr. Martina Schnabla, Ph.D., z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, vedoucího oddělení teorie a fenomenologie částic sekce fyziky elementárních částic a laureáta the European Young Investigation Awards. Za japonskou stranu se angažoval nejen M. Arai z Fukushima National College of Technology, Iwaki, ale rovněž Norisuke Sakai z Tokyo Woman’s Christian University, jehož F. Blaschke poznal při svých dřívějších krátkodobých výzkumných pobytech v této instituci.

Přestože je daleká cesta dosud spojena s řadou otázek (třeba zajištění případné lékařské péče o syna, jenž v době odletu dovrší první rok života), absolvent doktorského studia na opavském Ústavu fyziky se na ni velmi těší. Japonce si oblíbil pro jejich zakódovaný smysl pro klid, pořádek, organizovanost, slušnost a takt. „K tomu mohu třeba uvést, že v Tokyu se vyznám pomalu lépe než v Praze. I když je přelidněné, panuje tu uvolněný pocit, který ovšem podmiňuje ukázněnost. Tak cestující v metru stojí a čekají na nástupištích na označených místech, aby nastupování proběhlo v nejkratší možné době. S výjimkou k tomu vyhrazených prostor je prakticky všude zakázáno kouřit a celá metropole disponuje perfektním systémem označení,“ říká F. Blaschke na základě zkušeností, jež již měl možnost získat.

Přípravu na život ve zcela jiných podmínkách spojuje též se samostudiem japonštiny. „Předně vím, že ne všichni Japonci mluví anglicky. A pak, v domácnosti se bude potřeba vyrovnat s překlady návodů na klimatizaci, užívání elektrospotřebičů apod. Vybavenost jazykem je určitě problémem, navíc když sami Japonci rozeznávají vlastně jazyky tři, odlišné právě výše uvedenou mírou slušnosti a taktu. V jejich pojetí se např. nedá vždy říci, že prší. Někdy si situace vyžaduje, abyste se vyjádřil ve smyslu, že pokud vám to nebude vadit, tak právě prší,“ nechává F. Blaschke nahlédnout do netušených zákoutí japonštiny. „Celkově bych změnu, jež mě, manželku a syna čeká, charakterizoval jako odchod od známého stereotypu,“ uvažuje nahlas a připouští, že dobrodružství ho možná nečeká jen ve vědě a výzkumu. „Pro profesní i osobnostní růst je to však velká výzva, která se nepochybně promění v zajímavou zkušenost,“ klade na druhou misku vah očekávaný přínos.

Jede přece v první řadě dále poznávat své favorizované solitony. Oč se vlastně jedná? „Řekl bych, že kandidátem na solitona je každá dlouhodobě existující struktura. Solitony jsou vlny v médiích, konkrétně např. v optických kabelech, neměnící tvar. Zachovávají si svou identitu, mají částicovou povahu a hrají roli v kvantitativní teorii pole. Zajímají badatele v oblasti fyziky elementárních částic, a protože solitonová řešení jsou exaktně známá, též matematiky. Ale zdaleka nejen je. Představují totiž univerzální multidisciplinární problematiku,“ objasňuje F. Blaschke, za další příklad solitonu označuje třeba tsunami nebo tornádo, a netají, že jejich velké kouzlo vidí, lapidárně řečeno, i v tom, jak vedou ke hledání jednoduchosti ve složitých systémech.

Na provincii Yamaguta ho však láká také krásná horská příroda. Poblíž jejího hlavního města stojí unikátní chrám Yama-dera (Horský chrám) založený už ve druhé polovině 9. století. „Podobných staveb jsem už sice viděl víc než dost v bývalé japonské metropoli (Kjóto - pozn. autora), ale samozřejmě nepohrdnu. A mám-li prostředí, do něhož se vydám, představit i jinak, docela mi chutná její nejtradičnější jídlo. Našedlé pohankové nudle v sójové omáčce, které se požívají studené. Zato patřím k těm, kdo si mohou klidně odpustit u nás dobře známé suši,“ usmívá se F. Blaschke před závěrečným na shledanou - Sayounara - さようなら.