Analýza Osoblažska, historie čs. vystěhovaleckých družstev v SSSR a zatajené popravy Čechů na Ukrajině

OPAVA - Tři tituly nedávno vydala Fakulta veřejných politik. Možnostmi sociokenomického rozvoje Osoblažska se zabývají Dušan Janák, Miroslav Pilát a Jan Bezděk, československými vystěhovaleckými družstvy v Sovětském svazu v letech 1923-1939 historikové Dušan Janák a Zdeněk Jirásek a popravami Čechů na Ukrajině za Velkého teroru Mečislav Borák.

Práce prvně jmenovaného týmu - Rozdělování sociálních nerovností pod patronací státu - byla prezentovaná už na Akademickém dnu Slezské univerzity 30. září v Opavě. Knihu, kterou dokumentárními fotografiemi doprovodil Jindřich Štreit, věnovali autoři Jarmile Premusové (1945-2001), jež Osoblažsku jako první věnovala systematickou péči (její „Sociologický a prostorový výzkum vybraných regionů na česko-polské hranici“ vydala právě před 15 lety Ostravská univerzita). Studií ukončený empirický výzkum na Osoblažsku podpořila Agentura pro sociální začleňování při Úřadu vlády České republiky, a to v rámci veřejné zakázky „Provádění situačních analýz formou aplikovaných výzkumů v lokalitách vybraných ke spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování v letech 2012 a 2013“.

V Janákově, Pilátově a Bezděkově situační analýze je Osoblažsko charakterizováno jako region, jehož sociální a ekonomická struktura je výrazně závislá na proměnách politiky státu. „Sociální exkluze, která je primárním předmětem zájmu Agentury pro sociální začleňování, má na Osoblažsku dvě roviny, strukturální a prostorovou, přičemž strukturálním sociálním vyloučením je tu ohrožena přibližně polovina obyvatel,“ konstatují autoři a identifikují tři hlavní rozvojové oblasti - cestovní ruch, zemědělství a sféru sociálních služeb. Poté specifikují největší bariéry rozvoje regionu a formulují svá doporučení. Pro potřeby veřejné politiky navrhují realizovat několik dílčích analýz. Měly by se orientovat na zjištěné potřeby na straně uživatelů a poskytovatelů sociálních služeb a veřejnosti, interetnické vztahy, v oblasti cestovního ruchu na využití známé úzkokolejky, dopravní obslužnost a kvalifikační strukturu obyvatel a konečně na problematiku brownfieldů.

„Problematika vystěhovaleckých družstev byla v sovětské i československé historiografii živá v šedesátých a sedmdesátých letech, byla však pojímána z tzv. třídního hlediska jako určitá forma internacionální pomoci mezinárodního proletariátu při výstavbě Sovětského svazu,“ uvozují svou studii „Z historie československých vystěhovaleckých družstev v Sovětském svazu (1923-1939)“ Dušan Janák a Zdeněk Jirásek. Připomínají, že přes dílčí pokusy v posledních dvou desetiletích nebyl dosud publikován žádný komplexní přehled této problematiky. Proto se, jak uvádějí, pokusili podrobněji zhodnotit dosavadní literaturu, zachytit historii jednotlivých družstev i vybrané životní příběhy jejich členů. Předkládanou práci považují za jeden z výstupů šířeji koncipovaného výzkumu perzekucí československých občanů a Čechů v někdejším Sovětském svazu v letech 1918-1956.

Součástí knihy, jež vznikla za opakované podpory Grantové agentury ČR a dříve i finančního přispění Ministerstva zahraničních věcí ČR, je také přehled více než 2 700 československých občanů, kteří se s družstvy rozhodli odjet do Sovětského svazu. Při sledování jejich osudů se autoři zaměřili především na případy různých forem perzekuce jednotlivců i skupin, jak je odhalily nově zpřístupněné materiály ústředních ruských, českých a částečně též ukrajinských archivů. „Jak tomu v podobných případech bývá, hledání odpovědí na otázky, které jsme si kladli, vedlo k otevření nových problémů souvisejících se sledovanou tematikou. Budeme se proto i nadále snažit o prohloubení historického poznání této zajímavé, ale pro její aktéry často tragické epizody našich moderních dějin,“ slibují autoři.

Do třetice paří naše pozornost publikaci Mečislava Boráka promlouvající k těžkému postihu potomků českých emigrantů a dalších občanů československého původu politickými represemi sovětského totalitního systému. V tomto případě jde konkrétně o ty, kdo se mezi světovými válkami ocitli na území Ukrajiny. Práce „Zatajené popravy“ nese podtitul „Češi a českoslovenští občané popravení na sovětské Ukrajině: z historie Velkého teroru na Volyni a v Podolí“ a připomíná např. okolnosti zločinu ve Vinnycji, kde bylo na základě falešných obvinění sovětskou bezpečností zastřeleno téměř deset tisíc občanů města a jeho okolí. Ve světle nově zpřístupněných archivních materiálů nahlíží také na největší hromadnou vraždu Čechů na Ukrajině, „popravu“ osmi desítek údajných příslušníků české vojenské a špionážní organizace v Žytomyru 28. září 1938, tedy na svátek patrona českých zemí sv. Václava.

„Tato kniha se pokouší vrátit dějinám jména Čechů, jejichž předkové či oni samotní odešli kdysi za prací či z jiných důvodů na Ukrajinu, ať už za cara nebo za sovětů, a byli zde v době mezi světovými válkami popraveni z politických důvodů,“ uvádí M. Borák. Roky 1919-1941 tu přinesly násilnou smrt více než šesti stovkám jmenovitě zjištěných Čechů, československých občanů a obyvatel českých zemí. Seznam jmen obětí však není ani zdaleka úplný, protože se stále objevují nové archivní zdroje. „Do textu práce se promítly i dopisy příbuzných obětí, kteří pátrali a mnozí dosud pátrají po jejich osudu, někdy už ve třetí či čtvrté generaci. Právě oni pomohli v mnoha případech oživit svými vzpomínkami a doplnit osobními postřehy úřední dokumenty z archivů, z nichž se na oplátku zase oni dověděli skutečná fakta o tragickém konci svých blízkých,“ konstatuje M. Borák.