„Překvapilo mne, jak pedagogové o dětech a žácích vědí velmi málo,“ říká k výsledkům výzkumu jeho manažer doc. Martin Kaleja

Autoři: Marek Cetkovský, Martin Kůs

OPAVA – Manažerem výzkumu, tedy praktickým šéfem celého výzkumného záměru Sociologický monitoring vzdělávacích vstupů a výstupů dětí a žáků, včetně dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice, s reg. č. CZ.1.07/1.2.00/47.0009, se stal doc. PhDr. et PhDr. Martin Kaleja, Ph.D., z Centra empirických výzkumů Fakulty veřejných politik. Právě on na konferenci představil přítomným komplexní výzkum jako celek a současně je seznámil s výsledky průzkumu připravenosti pedagogů k edukaci dětí a žáků cílových skupin. Své bohaté znalosti problematiky prokazoval i v diskusi mezi jednotlivými hosty, a tak je to ten správný člověk pro rozhovor:

Pane docente, o jak významný průzkum v kontextu českého školství šlo a na co vše odpověděl?
 „Centrum empirických výzkumů Fakulty veřejných politik je nositelem plošného sociologického výzkumu, realizovaného v rámci třinácti krajů České republiky a jehož orientace směřovala ke školské edukaci dětí a žáků s dominantní charakteristikou sociální exkluze. Předmětem výzkumného zájmu byly tři oblasti, které korespondovaly s klíčovými aktivitami projektu. První klíčová aktivita přináší pro svůj počet respondentů dvě rozsáhlé významné studie. Analyzovala se subjektivně vnímaná připravenost u 2005 pedagogů k edukaci dětí a žáků ze sociálně vyloučených lokalit, případně z lokalit ohrožených tímto vyloučením.“

Co vás při výzkumné práci nejvíce upoutalo nebo překvapilo?
„Existuje řada zahraničních i domácích vědecky doložených zpráv, referujících o negativních dopadech na celkovou kvalitu života dětí a žáků, žijících v takto fyzicky, společensky a politicky konstruovaném prostředí. Přesto z výzkumu vyplynulo, že pedagogové o těchto dětech a žácích vědí velmi málo. Za alarmující lze považovat, že až 96% pedagogů se ke svým svěřencům staví jako k mentálně retardovaným, aniž by takový handicap vůbec měli. V těchto intencích uzpůsobují komunikaci a svá vlastní očekávání. Sami deklarují, že o dopadech exkluze na školskou edukaci vědí málo, ale vzdělávat se v této věci a v postupech pedagogické práce s cílovou skupinou zájem nemají.“

Co to znamená?
„Výsledky tedy zcela jasně sdělují, že jen velmi malá část pedagogů je reálně a především kvalifikovaně připravena pro svou odbornou pedagogickou práci s cílovou skupinou.“

Významná část práce vašeho týmu se věnovala tzv. čtenářské a matematické gramotnosti žáků, zjednodušeně řečeno jejich schopnosti nejen číst a počítat, ale hlavně tyto aktivity chápat, vytvářet si z nich závěry atd. Jak jsou naše děti na tom v tomto směru?
„Druhá studie si kladla za cíl sledovat progres za určité období ve čtenářské a matematické gramotnosti u žáků rozumově intaktních, s lehkou mentální retardací a v tzv. hraničním pásmu. Zjistili jsme, že výsledky jsou srovnatelné a žáci z prostředí sociální exkluze dosahují v gramotnosti relativně stejné úrovně jako žáci s mentálním postižením. Tím zdůrazňujeme, že výsledek neříká, že tito žáci jsou intelektuálně pod normou standardu. Naopak výsledky volají po tom, aby se pátralo, co je vlastně příčinou. Je to nová výzva. Mohli bychom na základě empirických zjištění diskutovat o tom, zda nedostatečná připravenost pedagogů pro svou kvalifikovanou práci má, resp. může mít a jaký negativní dopad na to, jak rychle se žáci námi sledovaných pedagogů v definovaných oblastech posouvají.“

Zajímavá diskuse hostů konference se rozhořela na téma hodnocení škol…
„Ano, metodika hodnocení kvality inkluzivní školy je dalším výstupem. Představuje autoevaluační nástroj pro české základní školy. Nepředkládáme ji jako strategii nebo koncepci, naopak je určena školám, které o ní projeví zájem. Má být pomocníkem k hodnocení dosud realizovaných kroků na škole pro inkluzi vzdělávání žáků vyznačujících se různou heterogenitou.“

Jak bylo uvedeno, výzkum obstál prakticky celou Českou republiku, jedným místem, kde jste nepůsobili, byla Praha. Významným centrem průzkumu se ale staly města Sokolov a Krnov. Proč právě tato města?
„Výzkum v rámci druhé klíčové aktivity byl MŠMT ČR limitován lokalitou. Zadavatel určil, abychom zhodnotili a podrobně popsali proběhlé transformační změny na základních školách v Krnově a v Sokolově. Studie tedy definuje kvalitativně-orientované výstupy a přináší konkrétní pohledy pedagogických pracovníků, rodičů žáků, pedagogů a relevantních úředníků. Neziskový sektor v obou městech, ale především jeho role byla rovněž podrobena analýze.“

Vnucuje se otázka: K čemu to vše má sloužit?
„Obce, které uvažují o transformaci, dotýkající se rušení, sloučení nebo dislokace škol, mají nyní možnost nahlédnout do názorů a postojů těch, kteří takovou změnou prošli. Zřizovatelé základních škol mají tak k dispozici materiál k posouzení a zvážení, do jaké míry jejich plánovaný záměr je a pro koho přínosný, resp. komu může uškodit.“  

Váš výzkum byl hodně konkrétní, třeba v otázkách co brání významnější inkluzi v českých školkách a základních školách. Nesoustředili jste se pouze na školské instituce, ale významnou měrou jste hovořili s rodiči dětí, kterých se vše týká…
„Ve třetí klíčové aktivitě jsme se zaměřili na pojmenování vnitřních a vnějších, případně smíšeně existujících bariérách v předškolním vzdělávání dětí. Uskutečnili jsme desítky rozhovorů s rodiči, zjistili jsme pro nás osobně nejen zajímavé věci, ale místy i vcelku citlivé a intimní - o chodu v rodinách a vztazích našich informantů. Institucionalizovaného předškolního vzdělávání se účastní méně než polovina dětí, přitom procento dětí žijících a vyrůstajících mimo prostor sociální exkluze, které do mateřské školy nebo přípravné třídy ZŠ docházejí, je daleko vyšší.“

Proč je tak důležité, aby dítě chodilo do některého předskolského zařízení, ať už se jedná o mateřskou školu či třeba školský klub?
„Aktivní účasti dítěte na tomto stupni vzdělávání stimuluje specifické mechanizmy dalších socializačních procesů, jejichž základ je formován rodinou. V mateřské škole dítě získává potřebné kompetence pro osvojování si strategií k učení se a formování různorodých struktur.

Právě rodiče dětí – jen namátkou více než třetina odpovídajících byli rodiče dětí, které do školky nechodí – vysvětlovali, co jim brání v tom, aby své dítě do školky nebo klubu dávali. Jaké jsou ty příčiny?
„Ano, snažili jsme se najít přímou odpověď na otázku, proč je těch dětí v mateřských školách málo. Ukázalo se, že hlavními důvody jsou finance, nezaměstnanost, subjektivně a objektivně vnímaná animozita vůči odlišné etnicitě, kapacitní nedostatečnost mateřských škol, nebo dokonce místní vztahy.“

Kde se může odborná, případně i laická veřejnost seznámit s výsledky vaší práce?
„Díky vlastní realizaci zmiňovaného výzkumného projektu a prezentaci výsledků výzkumu dne 3. září 2015 se nejen Centrum empirických výzkumů a i Fakulta veřejných politik mohla zviditelnit především mezi odborníky. A osobně jako řešitel projektu se domnívám, že konkrétní publikační výstupy odborně fundovaného týmu -  čtyři vědecké monografie a jedna odborná metodika, se budou těšit velkému zájmu a ohlasu v řadách pedagogických, speciálněpedagogických, psychologických a jiných k problematice školní edukace nakloněních odborníků, ale že si je přečtou třeba i právě rodiče dětí.