Monografie Libora Martinka o Chopinovi konfrontuje realitu s fikčním světem literatury

OPAVA - Ke své druhé odborné specializaci, totiž hudební vědě, se vrátil v těchto dnech literární vědec, překladatel, básník a pedagog Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a mimořádný profesor Vratislavské univerzity doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D. Ve své nejnovější publikaci Fryderyk Chopin v české literatuře (Slezská univerzita 2013) se opět vrací ke vztahu a vzájemnému prolínání dvou krásných umění – hudby a literatury. Jak vyplývá z názvu, ústředním motivem monografie je osobnost polského hudebního skladatele a klavírního virtuóza období romantismu Fryderyka Chopina.

Hned v úvodu textu připomíná Libor Martinek skutečnost, že Chopin během svého života navštívil české země celkem čtyřikrát. Pobýval v Teplicích, navštívil i další česká města, ale šťastné chvíle prožil zejména v Karlových Varech, kam přijel za svou rodinou v roce 1835, a o rok později v Mariánských Lázních, aby se setkal s rodinu Wodzińských. Opakovaně také navštívil Prahu a své tamější přátele. Několik českých spisovatelů se proto věnovalo beletrizaci nebo odbornému historickému zpracování těchto pobytů.

Kniha je členěna na dvě základní části. V první se Libor Martinek věnuje vztahu hudby a řeči v tvorbě Fryderyka Chopina, ve druhé, rozsáhlejší, inspirací osobností a hudbou Fryderyka Chopina v literárních dílech. V souladu s názvem publikace se Libor Martinek zaměřuje hlavně na obraz Chopina, jeho života a díla v česky psané literatuře, především v poezii. Nezapomíná ani na prozaická díla, jak beletristická, tak dokumentární či paradokumentární žánry, ale i na publikace vydané u příležitostí Chopinových výročí nebo na film. Kladně lze přijmout také fakt, že textovou část publikace doplňují ilustrace a grafiky opavského rodáka Osvalda Klappera z cyklu Chopin v Čechách, které Martinek dostal k dispozici ještě před úmrtím tohoto výtvarníka, jenž větší část svého života prožil v Praze.

Chopiniany, nad kterými se Martinek podrobněji zastavil, jsou Chopinovské akordy Oldřicha Zemka, Fryderyk a Marianna (Chopin v Mariánských lázních) Kamila Bednáře, Chopiniana Josefa Pávka, Hledání modrého tónu Jiřího Karena, Růže pro Fryderyka Vladimíra Mareše, autorky zastupuje Karla Erbová a její dvojjazyčná sbírka poezie Již nikdy nedovolím požáru – Już nigdy pożarem mi nie płonąć v polském překladu jablunkovského básníka Jana Pyszka.
Nebyl by to Libor Martinek, kdyby se na popisovanou problematiku, alespoň v krátkosti, nepodíval také z „jiné“ strany, v tomto případě především z polské. Ať už zmiňuje polsky píšící slezské autory žijící na Ostravsku a Těšínsku, nebo „klasické“ polské literáty, kteří se ve svém díle k Chopinovskému odkazu přihlásili.

V závěru pak Libor Martinek vysvětluje, proč publikace vznikla: „V české poezii a próze věnované Fryderyku Chopinovi se často setkáváme s kultovními i legendistickými artefakty, v nichž se svět objektivní pravdy a umělecké fikce (fiktivního světa literatury) míjejí. Rovněž odborná životopisná literatura o Chopinovi není prosta omylů. Na to jsme se pokusili v naší monografii poukázat konfrontací historické reality s fikčním světem básnického nebo prozaického díla.“

Publikaci, kterou finančně podpořila opavská firma Václav Pirunčík, vydala v červenci letošního roku Slezská univerzita v Opavě.