Pomoc tvůrčímu rozvoji oboru Multimediální techniky považuje opavský rodák Václav Minařík za velkou výzvu

Probíhající výstava z tvorby MgA. Václava Minaříka v Galerii Obecního domu v Opavě (více zde) vede k představení tohoto výtvarného autora v širších souvislostech, tedy včetně jeho přímé vazby na bakalářský studijní obor Multimediální techniky, jehož výuku realizuje Ústav fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty. Je s ní spjat už od konce roku 2012.

I když rodinné zázemí mluvilo spíše pro hudbu, tíhl Václav Minařík (1981) od útlého dětství k projevu výtvarnému. „Studium na Střední škole průmyslové a umělecké Opava mě posléze uchvátilo natolik, že o mém směrování bylo definitivně rozhodnuto,“ říká Václav. Po maturitě nejprve uvažoval o malbě u prof. Jiřího Načeradského, nakonec ale volil grafický design na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Nelituje. „Imponoval mi tam baťovský styl sledující kvalitní uplatnění absolventů v praxi. Proto každý vedle oboru, který si vybral (foto, animace, video, grafický design), ochutnal též marketing,“ ohlíží se na dobu uzavřenou absolutoriem v roce 2007, během níž ovšem získal cenné zkušenosti jak ze spolupráce se sociálními médii v naší metropoli, tak ze semestrální stáže na Akademii Sztuk Pięknych im. J. Matejki w Krakowie.

Po návratu do Opavy pracoval nejprve pro Albertovec. „To bylo v letech 2008-2010. A pak mi vlastně spadl do klína prostor vnitrobloku na Krnovské ulici 13, kolem něhož jsem denně chodíval a považoval ho za jakási osobní Stínadla. Mám-li ty pocity z něj vyjádřit dnes, kdy jsem si plně uvědomil bytostný vztah k industriální architektuře, řekl bych, že objevovat ho bylo dobrodružství podobné tomu, jaké zažívá malý kluk, když se poprvé dostane na půdu,“ vypovídá Václav. Tak vznikl projekt Galerie Gottfrei jako nezávislého kulturního místa, které chce umožnit, „aby mladí tvůrci viděli pod ruce těm starším“. Výstavy, workshopy, ateliér figurální kresby, to jsou aktivity, které do něj Václav za pomoci Martina Klimeše, Tomáše Vrány a Pavla Havrlanta a podpory Petra Rotrekla a Dalibora Halátka zasadil. Výtvarnou tvorbu tu provází hudba (Pohyb - zvuk - prostor) i diskuse o kvalitě alternativní kultury.

„Gottfrei se teď dostala do fáze jakési stavební obrody,“ reaguje Václav na skutečnost, že v první polovině roku v ní nebude takový společenský ruch, na jaký jsme si zvykli. „Všechno si vynahradíme od června,“ říká a myslí tím především na významnou posilu pro realizaci dalších záměrů v podobě příchodu životní partnerky Martiny Pavelkové. Ta právě končí studium na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně a také se za intenzivní pomoci obou babiček věnuje Fabiánkovi, nejmladšímu účastníkovi vernisáže Václavovy výstavy „Každý den ostříhané nehty“ v Galerii Obecního domu v Opavě, jemuž bude zanedlouho pět měsíců.

Současná prezentace tvorby není Václavovou první, přesto se těší mezi asi desítkou výstav samostatných a další desítkou skupinových trochu zvláštnímu postavení. „Rád bych se po období kombinace volné tvorby s časově náročnou organizátorskou činností vrátil k tomu prvotnímu,“ přiznává mladý umělec. „Výstavu proto beru jako částečný předěl a odrazový můstek k další etapě svého tvůrčího vývoje. Shrnul jsem jí výsledky inspirace aktuálními podněty souvisejícími s osobními proměnami kolem mě a uvnitř mě v životním čase okolo třicítky, otcovství nevyjímaje,“ charakterizuje tematiku vystavených prací.

Minaříkovy náhledy na funkci současného umění neunikly pozornosti Mgr. Martina Petráska z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty. „Oslovil mě, a když jsem si ověřil, že je nakloněn poskytnout mi dostatečnou svobodu v kontaktu s posluchači oboru Multimediální techniky, zrodila se pro mě zcela nová výzva,“ netají Václav. Prostřednictvím spolupráce na happeningu „Konec světa“, vzniku znělky pro festival Další břehy i videoklipu pro opavskou bluesovou skupinu Ladě hudebníka Michala Kubesy se velmi intenzivně zamýšlí nad dalším možným posilováním kreativního oboru.

„Abychom takového cíle mohli postupně dosáhnout, chci přispívat jednak k vytváření co možná nejširších tvůrčích příležitostí pro jeho posluchače a jednak nabídnout realizační místo, kam by s výsledky chodili, jak se říká, na trh, tedy na oči veřejnosti,“ objasňuje Václav a ve druhém případě uvažuje o Galerii Gottfrei. Ještě vyšší metu pak vidí v dosažení jistého stupně symbiózy všech tří uměleckých oborů vyučovaných na Filozoficko-přírodovědecké fakultě. „Ano, jednou si budeme blízko i v rekonstruovaném objektu na Hauerově ulici, ale kroky ke sbližování by měly nastoupit už dříve, nejraději hned,“ je si mladý tvůrce plně vědom.