Osmdesátník Svatoslav Böhm se o vizuální obraz Slezské univerzity zasadil svébytným grafickým výrazem

Do Krnova letí pozdrav těch, kdo si jsou na Slezské univerzitě (SU) vědomi, kolik pro její výtvarnou podobu udělal Svatoslav Böhm. Jeho osobnost má být letos v Opavě připomenuta publikací MgA. Emanuela Křenka a snad též výstavou z autorovy volné i užité tvorby. Tyto řádky nechť tedy vše předznamenávají, vždyť Böhmovy osmdesátiny připadají na 12. února.

Mezi těmi, kdo se zajímají o výtvarnou kulturu regionu, bychom jistě těžko hledali toho, kdo by se nesetkal s volnou či užitou tvorbou Svatoslava Böhma. Vždyť sepětí jubilujícího autora s kulturou a uměním severní Moravy a Slezska utužovala stejně inspirace ostravskou průmyslovou krajinou, jako práce na nezaměnitelné grafické podobě časopisů Červený květ a později Alternativa a Alternativa plus. Stejně spolupráce s řadou nakladatelství, jako se Slezským zemským muzeem v Opavě, Společností Leopolda Vrly a s četnými literárními osobnostmi. A bylo by jistě nesprávné, kdyby v tomto výčtu, byť zdaleka nikoliv úplném, chyběla připomínka jeho úzké vazby ke Slezské univerzitě v Opavě a Ústavu bohemistiky a knihovnictví její Filozoficko-přírodovědecké fakulty zvlášť. Ostatně s tímto pracovištěm je několikaletým pedagogickým působením spjat také sám vydavatel knížky.

Mladá vysokoškolská instituce totiž záhy, dlužno přiznat, že ponejvíce zásluhou prorektora a dlouholetého vedoucího Ústavu bohemistiky a knihovnictví Jiřího Urbance, najisto poznala, že vyzrálý a pro svou profesionalitu vysoce ceněný Svatoslav Böhm je její krevní skupinou. Výtvarníkova invence ji proto k dnešku zdobí mnoha grafickými opusy. Můžeme se z nich těšit při pohledu na první univerzitní prezentační tisky, jakož na návrhy, které by se daly bez nadsázky charakterizovat jako základní položky jakési banky grafických prvků, s nimiž se (k jaké škodě!) ne vždy nakládalo s potřebnou mírou citlivosti.

Pozoruhodný je především Böhmův niterný vztah k literatuře, který cizelovaly roky plodné spolupráce s Drahomírem Šajtarem (1922-2009), jíž se dostalo volného pokračování podílem na obrazu poměrně bohaté knižní produkce opavského Ústavu bohemistiky a knihovnictví. Otisk umělcova rukopisu, z něhož vyjadřuje úcta k písmu jako k prostředku literární i výtvarné komunikace, je na něm nesmazatelný.

Zamýšlíme-li se teď, z pohledu autora určitě ve vrcholně pravý čas, nad přínosem Svatoslava Böhma naší výtvarné kultuře, překračují naše úvahy výše vymezený region. Zastoupení jeho děl ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě a olomouckém Muzea umění i nedávná Böhmova účast na výstavě českého a slovenského výtvarného umění šedesátých let 20. století (Ostrava, 2009) představují dostatečné doklady toho, že též jeho volná tvorba získala v kontextu celonárodního vývoje své místo. Svatoslav Böhm v roce 1967 spoluformoval Klub konkretistů, ale ještě o něco dříve objevil při návštěvě varhanářské firmy Rieger-Kloss v Krnově, tedy ve městě, jež si zvolil za své, dřevo jako životní téma, k němuž se po překonání nepřízně sedmdesátých a osmdesátých let vrátil. Nevzdal se ho, ani když mu velká voda v roce 1997 mnoho dřevěných reliéfů nenávratně vzala.

Umělec v sobě nalezl sílu a odvahu začít znovu, s holýma rukama. Našel ji proto, že se lety strávenými v krnovském ateliéru naučil kombinovat radost z tvorby s potřebou se potrápit. První popovodňový reliéf nazval Oltář vodního boha a zahájil jím novou tvůrčí etapu, v níž zhodnocuje na jedné straně poznání tragičnosti a ztráty, na straně druhé nově umocněného pocitu volnosti a ničím neomezované demokracie výtvarné tvorby. To ho při vedlo ke změně tvůrčího přístupu k reliéfům, když ubral na jejich konkretistické a geometrické formě a přidal uvolněnost a emocionalitu. V dialogu se dřevem vidí i po půlstoletí neomezené možnosti.

Stylová čistota a její grafičnost (příkladně u knižních přebalů vytvářených způsobem, který už dnes vyznává jen málokdo), mu vynesla rovněž zájem ze strany architektů. Z realizací vzniklých za spolupráce s nimi mají pro něj největší důležitost dvě. I to o Böhmovi mnohé vypovídá. Obě najdete v Krnově - balkon spoluutvářející prostředí gotické Koncertní síně sv. Ducha a památník architekta Leopolda Bauera stvrzují, že Slezsko se pro Svatoslava Böhma, rodáka ze Žďáru nad Sázavou a absolventa Střední uměleckoprůmyslové školy v Brně, stalo skutečným domovem.

Jako první se příhodného připomenutí životního jubilea S. Böhma chopila Městská knihovna Krnov, která v galerii na schodech své budovy v Soukenické ulici představuje umělcovy pastely s tematikou krajiny vytvořené v loňském roce. Budou tu vystaveny až do předjarních březnových dnů a jejich prohlídka je možná v průběhu výpůjční doby, tedy s výjimkou střed, sobotních odpolední a nedělí.