Nový předseda senátu Petr Slováček jako filozof dobře cítí, že teď se nejdříve potřebuje ještě více soustředit

OPAVA - Poprvé se hlasitěji o spíš nenápadném Mgr. Petru Slováčkovi, Ph.D., mluvilo na podzim 2012, kdy se jeho pověření řízením Ústavu středoevropských studií (ÚSES) Fakulty veřejných politik (vnikl k 1. listopadu 2011) změnilo ve jmenování vedoucím tohoto mladého odborného pracoviště. Podruhé, ještě hlasitěji, se o něm mluví v těchto dnech.

Profesí filozof zabývající se donedávna především tomismem - v Interním grantovém systému Slezské univerzity (SU) v Opavě na letošní rok byl rektorem prof. PhDr. Rudolfem Žáčkem, Dr., schválen jeho projekt „Filozofické základy psychologie Tomáše Akvinského“ - se na ustavujícím zasedání Akademického senátu SU v novém funkčním období stal 18. března jeho předsedou! Vystřídal tak svého předchůdce RNDr. Jindřicha Vaňka, Ph.D., z Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, jemuž co do délky výkonu této funkce už nikdo nikdy nevezme nejeden primát. Vždyť zasedáním senátu na SU předsedal téměř dvě desítky let.

Byť má nový předseda za sebou teprve první krůčky, předání agendy úřadu a premiérovou účast na poradě vedení SU, setkání, jež by vyústilo v jeho bližší představení v obsahu zpravodajského portálu inoviny.slu.cz, neodmítl. „Ne že bych se snad tisku jako sedmé velmoci zalekl, ale mohu-li se na adresu mediální prezentace činnosti senátu vyjádřit, příliš frekventovaná dosud nebyla,“ říká P. Slováček a naznačuje, že by to rád změnil. „Samozřejmě nečekejte žádné senzace, nicméně účast někoho, kdo by o obsahu jednání senátorů alespoň občas informoval i další členy akademické obce, určitě vítám,“ objasňuje.

Pro mnohé se stala jeho volba dost překvapivou, proto se jedna z otázek nemohla nedotknout dojmů z úvodní části ustavujícího zasedání senátu. „Žádná očekávání jsem neměl, a tak se nemohu vyjádřit k tomu, zda je výsledek splnil, případně překonal. Bral jsem tedy průběh voleb tak, jak se odvíjel,“ reaguje P. Slováček a přiznává, že nejtěžší okamžiky prožíval, když byl vyzván k tomu, aby se vyjádřil ke svým představám o další činnosti senátu v případě, že by byl svými kolegy zvolen. „Omezil jsem se, stejně jako po oznámení výsledků druhého kola voleb, na poděkování za projevenou důvěru a stručnou proklamaci, za jejíž podstatu považuji striktní chápání senátu jako kolektivního orgánu, vždy otevřeného konstruktivní diskusi, spoluodpovědného za další rozvoj univerzity a jednajícího plně v jejím zájmu, zcela bez ohledu na příslušnost jednotlivých senátorů k té které univerzitní součásti,“ ohlíží se za rozhodujícími okamžiky volby a chvílemi bezprostředně po ní.

„Nevím, jestli ze mě v tuto chvíli dostanete víc, vzhledem ke své profesní orientaci cítím, že se teď ze všeho nejdříve potřebuji ještě více soustředit. Na práci na ústavu a samozřejmě hlavně na novou činnost předsedy senátu,“ sděluje P. Slováček upřímně. Myslí tím jak na určité změny co do organizační úpravy svých základních pracovních povinností na ÚSES a dalších pracovištích Fakulty veřejných politik, kde vyučuje, tak promyšlení postupu přípravy dalšího zasedání univerzitních senátorů, v jehož programu nebude pouze rozpočet SU, ale i rozprava uvozená nástinem jeho vize o budoucí činnosti senátu, tentokrát už v pevnějších konturách. „Jistě pochopíte, že bych svým kolegům v senátu velmi nerad něco sděloval prostřednictvím tisku, to bych nepovažoval za seriózní, proto vás prosím o strpení, přičemž se ale nechci dovolávat v těchto situacích obvyklého institutu sta dní hájení. Určitě se podávání aktuálních informací nijak nebráním, jejich čas však teprve přijde,“ argumentuje a z jeho slov je cítit nejen to, jak vážně je myslí, ale též to, že konstrukce základních představ je hotova.

Z tříletého působení v Akademickém senátu Fakulty veřejných politik je přesto P. Slováčkovi zřejmé, že se tentokrát na Tomáše Akvinského nebude moci příliš spolehnout. „Jsem si plně vědom, že jsem s ním ledacos prožil, ale přichází doba jistého, byť nelehkého loučení. Na ÚSES je potřeba, abych se věnoval myslitelům podstatně mladším, v senátu se budu určitě opírat o důvěru těch, kdo mi svůj hlas dali, a snažit se přesvědčit o správnosti svých úmyslů i ty, kdo hlasovali pro další dva kandidáty na předsednický post,“ netají základní směrování další profesní i akademické cesty.

V případě té první, na níž je přece jen o něco napřed, nabízí zrozený zájem o německého právníka, politika a myslitele Carla Schmitta (1888-1985). „Čím víc se do jeho textů začítám, tím víc souhlasím s jedním z těch, které poměrně zásadně ovlivnil. Známý francouzský filozof Jacques Derrida nedlouho před svou smrtí, konkrétně v roce 2000, upozornil na potřebu číst Schmitta nově. Řídím se tím a objevuji bohatství nových pohledů na jeho dílo,“ loučí se P. Slováček. Nebyl by filozofem, kdyby tím mezi řádky nenabízel, nikoliv ale vnucoval, i svůj postoj k senátu. „Hledání nových pohledů na jeho činnost nikdo bránit nebude,“ usmívá se.

Obrazové zpravodajství z ustavujícího zasedání Akademického senátu Slezské univerzity konaného 18. března v zasedací místnosti rektorátu v univerzitní budově Na Rybníčku v Opavě zde.