Werner Bernatík má raději kyselou pravdu než sladkou lež. V budoucnost karvinské fakulty pevně věří.

KARVINÁ - Pro Obchodně podnikatelskou fakultu (OPF) vozil v počátcích její existence v batohu první odbornou literaturu z dob pražských studií, ale ještě dříve nechyběl 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Pokud jde o mužskou část současného vedení karvinské univerzitní součásti, je v ní Ing. Werner Bernatík, Ph.D. (1970), předseda Akademického senátu OPF, nejstarším.

V Praze byl rodák z Třince žijící v Českém Těšíně nejprve ve druhé polovině osmdesátých let přijat ke studiu práv, odkud hned v počátku přešel na Vysokou školu ekonomickou a připravoval se na uplatnění v zahraničí. Přestože prakticky celé studium absolvoval, titul nezískal. „Stal jsem se obětí administrativní mašinérie, proti níž nebylo odvolání ani dovolání,“ ohlíží se a je vidět, jak mu tato slova ještě s odstupem let na jazyku hořknou. Nic ale „zabalit“ nechtěl; naopak uplatnil se v obchodní sféře a pro jistou farmaceutickou firmu pracoval s takovou intenzitou, že ho to málem stálo život. „Opravdu nijak nepřeháním, když přiznám, že vím, i když vlastně nevím, co je to klinická smrt,“ potvrzuje s nádechem ironie a nadechuje se k přechodu k další, tentokrát již světlejší životní epizodě.

„Ano, v Praze jsem vznik karvinské fakulty díky spolužákům z regionu registroval. OPF byla tenkrát proslavená těžkou matematikou a vysokou úrovní jazyků a poznání jejího prvního děkana doc. Ing. Emanuela Šustka, CSc., umožnila už vzpomínaná převážená literatura vydavatelství Aleko, stejně jako švýcarského Transfer a další,“ usmívá se W. Bernatík. V roce 1995 se tak na OPF zapsal ke studiu oboru Sociální management. První rok sice promarodil, ale pak dokázal získat o polovinu více kreditů, než bylo předepsáno. A s titulem bakaláře ihned pokračoval v navazujícím magisterském studiu oboru Ekonomika podnikání v obchodě a službách. Po absolutoriu se s jemu vlastní vervou vrhl do podnikatelského sektoru a v roce 2004 začal v Karviné mezi prvními se studiem doktorského oboru Podniková ekonomika a management. Pomalu se ovšem schylovalo k jeho zásadnímu životnímu rozhodnutí. K 1. lednu 2005 vyměnil post v představenstvu nejmenované pražské akciové společnosti za pozici odborného asistenta na katedře managementu a podnikání OPF.

„Za studií mě zocelily tvrdá matematika a pekelné jazyky, vyučovalo se jich tu tehdy sedm, po nástupu na katedru jsem dostal školu od doc. Ing. Miloslava Konečného, CSc., a Ing. Karla Stelmacha, Ph.D. Jak moc jim dnes za ni děkuji a jak těžce se dodnes smiřuji s tím, že prvně jmenovaný nás už navždy na podzim 2012 opustil,“ rekapituluje W. Bernatík první dojmy ze svého působení na OPF v roli vědecko-pedagogického pracovníka. Jestliže mu v období do získání inženýrského titulu karvinská fakulta dala vychutnávat pocit stoprocentně splněného očekávání, řekl si, že jí to musí, protože zkrátka chce, nějak vrátit. Z odborného asistenta se stal zástupcem vedoucího katedry a pak jejím vedoucím, navíc byl v roce 2009 zvolen členem Akademického senátu OPF a o tři roky později jeho předsedou. Od roku 2011 je též členem univerzitního senátu.

„Mou láskou zůstává právo a velmi lituji toho, jak slabě je v našich podmínkách vymahatelné, stejně tak mě přitahuje marketing, v němž mi v Karviné mnohé dal doc. E. Šustek a také Ing. Rostislav Mechúr a další, ale samozřejmě v přímém směru na mou profesní orientaci jsou to otázky projektového řízení,“ nechává W. Bernatík nahlédnout do kuchyně svých zájmů. „Projektový management ve smyslu jeho etablování v českém prostředí a řízení změn, tedy přesně project management a change management, to jsou oblasti, v nichž se cítím jako ryba ve vodě,“ netají a dodává, že hned v roce 2005 byl do Karviné přijat na post odborného asistenta pro řízení lidských zdrojů. Samozřejmě vyučuje také nauku o podniku a environmentální management a váží si toho, že za dobu dvou desítek odučených semestrů v každém z nich našel někoho, koho se mu podařilo zanítit pro jemu vlastní odborná témata tak, že se jim věnuje profesionálně. „To je velká radost,“ přitakává.

Jeden z jeho prvních publikovaných článků se týkal Evropské společnosti (Societas Europaea) jako nové právní formy podnikání. U ní zůstal i v disertační práci, jejíž titul doplnil pouze o dodatek v závorce „v podnikatelském prostředí ČR“. Ve vědecko-výzkumné činnosti razí zásadu, která ho vede ke studiu původních zdrojů. „Přirozeně tuto cestu přednostně nabízím i studentům, a přestože ne všichni na ni přistoupí, o těch, kdo tak učiní, jsem přesvědčen, že budou odměněni,“ objasňuje a netají, že jeho snem je usilovat o habilitaci. „Taková záležitost musí ovšem dozrát, nejdříve do splnění předepsaných kritérií. Nijak nezastírám, že se mi při pracovním a funkčním vytížení dosud nepodařilo se všemi vyrovnat. Ale určitě se s nimi, porvu, tak jak jsem se v tom nejlepším slova smyslu rval s tíhou povinností, jež na mě na J. F. Oberlin University v japonské metropoli naložil prof. Keiki Fujita,“ slibuje.

Nebyl by týmovým hráčem vedení OPF, aby se nevyjádřil též k restrukturalizaci karvinské univerzitní součásti. „Víte, upřednostňuji kyselou pravdu před sladkou lží a víra v budoucnost fakulty mě neopouští,“ konstatuje s plným vědomím, že nejbližší období tu nebude pro nikoho snadné. „Nejde totiž v uvozovkách jen o restrukturalizaci, proces, jímž se má dospět k nové struktuře a k novým vazbám, bych se nebál nazvat reinženýringem,“ loučí se W. Bernatík.