Moskvan Vladimir Averbuch považuje Opavu za svůj druhý domov

Bezprostřední impuls k tomu zavdala jeho účast na mezinárodní konferenci o diferenciální geometrii a jejích aplikacích konané v Opavě v srpnu 1992. „Jí se vlastně v praktické podobě můj osud, vědecky a pedagogicky působit v České republice, naplnil,“ říká při pohledu zpět.

 Stipendium do naší země totiž získal už jako student, ale pohnuté události podzimu 1956 v revoltujícím Maďarsku mu výjezd zhatily. Až po letité praxi v nakladatelství Mir, kde do ruštiny přeložil a redigoval více než dvě stovky odborných titulů, se absolvent Moskevské státní univerzity rozhodl s definitivní platností rodnou ruskou metropoli vyměnit za Opavu. Stalo se tak po konzultacích a za přispění nezpochybnitelné autority akademika V. I. Arnolda, s nímž spolupracoval. Na Matematickém ústavu Slezské univerzity je nyní vedoucím oddělení funkcionální analýzy a diferenciálních rovnic, doktorát věd má v oboru Matematická analýza a zabývá se funkcionální analýzou a teorií derivování v nekonečně rozměrném prostoru. Mezi těmi, kdo ho ovlivnili, neváhá vedle Arnolda jmenovat též geniálního A. N. Kolgomorova (1903-1987), zakladatele moderní teorie pravděpodobnosti a teorie složitosti algoritmů. „Jeho duch atmosféru Moskevské státní univerzity po celou dobu mých studií doslova prosycoval,“ potvrzuje prof. Averbuch.

Sám se přitom řadí ke generaci matematiků, kteří byli současně, někteří takzvaně a někteří doopravdy, lyriky. „Třeba vzpomínaný Kolgomorov pěstoval poezii a sportoval, prof. Šilov, vedoucí mé aspirantury, se uplatnil také jako hudební skladatel,“ vypočítává prof. Averbuch, vytříbený znalec poezie. „Reiner Maria Rilke, německy píšící rodák z Prahy, mě zaujal natolik, že jsem jeho verše přeložil do ruštiny,“ usmívá se. K jeho dalším koníčkům patří jak turistika, tak společenský tanec a hudba. „V ní favorizuji světovou, ruskou a českou klasiku, s níž jsem se v podobě děl Dvořákových, Janáčkových a Martinů blíže seznámil teprve tady,“ přiznává a má radost, že se tato záliba geneticky přenesla i na dceru Natašu, architektku a filmovou režisérku. „Z prostředí Opavy a blízkého Hradce nad Moravicí natočila poetický snímek podmalovaný Beethovenovou hudbou,“ dodává.

Opavské profesní působení prof. Averbucha, tiše a zcela nenápadně se též v nestandardních pracovních hodinách pohybujícího v prostorách přízemí budovy rektorátu a Matematického ústavu, bude v blízké budoucnosti připomenuto ještě jednou. Na počátku října Moskvan ve službách Slezské univerzity oslaví pětasedmdesátku. „V Opavě jsem našel klidné a příjemné město, na Matematickém ústavu pak klima vědě věru příznivé,“ uzavírá prof. Averbuch.