Před každým sólovým vystoupením má Lucie Deutsch trému, přesto je zpěv aktivitou, pro niž času nelituje

OPAVA - Zatímco také Komornímu pěveckému sboru Slezské univerzity (KPSSU) začaly po koncertu s Rochester Oratorio Society prázdniny, tak zcela to neplatí o jeho čtyřech členech, kteří se před časem rozhodli vytvořit kvartet Anlusyon. Jeho název tvoří počáteční písmena křestních jmen pěvců, kteří v uskupení respektují vůdčí roli Mgr. Lucie Deutsch.

Absolventka navazujícího magisterského studia oboru Kulturní dějiny na Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty propadla zpěvu natolik, že aktivity v KPSSU dále pro sebe rozhojňuje jak školením u pedagoga Církevní konzervatoře Opava MgA. Zdeňka Kapla, tak právě zkouškami a vystoupeními Anlusyon. „Občas zpěvu věnuji i tři podvečery nebo večery týdně, což ovšem představuje spíše výjimku,“ netají L. Deutsch, akademické obci Slezské univerzity známá též z postu pracovnice sekretariátu děkana Fakulty veřejných politik se sídlem v budově na Olbrichově ulici.

Zpěv je jejím koníčkem od útlého dětství (vztah k němu získala po otci, jehož velkou láskou je kytara, a dědečkovi, jehož označuje přímo za multiinstrumentalistu), ale jako velká trémistka začala v prvním sboru působit teprve v poslední třídě základní školy. „Přesto jsem tam dlouho nevydržela, protože se mi jeho repertoár zdál příliš jednotvárným. Dokonce jsem nevyužila ani možnosti, jež skýtalo Mendelovo gymnázium v Opavě v podobě známého sboru Luscinia. Tehdy mě ovládaly jiné zájmy, a tak jsem se po zpívání začala opět poohlížet až v době studií v Brně. Jak se však ukázalo, Pěvecký sbor Masarykovy univerzity o studenty jiných oborů než muzikologických přílišný zájem nejevil,“ dělí se L. Deutsch o své poznatky ještě z doby, než přišla na Slezskou univerzitu a zakotvila v KPSSU.

K tomu došlo po absolutoriu bakalářského oboru Dějiny umění - Historie. „Nemohla jsem se vypořádat s volbou, která z těchto disciplín bude nadále tou hlavní, vysvobodil mě až opavský obor Kulturní dějiny. Profesní i pěvecké směrování se tedy vlastně nabídlo tak nějak samo,“ konstatuje L. Deutsch. Na adresu toho prvního navíc poznamenává, že ještě při studiu završeném prací na diplomce s tematikou kultu Jana Nepomuckého v českém Slezsku vedené Mgr. Veronikou Čapskou, Ph.D., přišel půlroční záskok v Národním památkovém ústavu Ostrava. V cestě za zpěvem a k souznění s KPSSU pak pomohla skutečnost, že pokud jde o repertoár tělesa, je její vkus dost příbuzný tomu, jenž mu ordinuje jeho sbormistryně Mgr. Vladimíra Vašinková. „Určitě bych si třeba přála, abychom jednou rozšířili dosavadní nastudování části skladby Jesu, meine Freunde J. S. Bacha, nicméně chápu, že její celé provedení není reálné,“ naznačuje.

Cena L. Deutsch pro sbor je vysoká. Vždyť posiluje jak jeho sopránovou, tak altovou složku a je pokaždé schopna zaskočit právě tam, kde sbormistryně podle aktuální sestavy tělesa pro příslušné vystoupení potřebuje. „Myslím, že máme dost kvalitnějších zpěvaček, ale některým z nich chybí pro sólový part dostatek odvahy nebo jim v sólovém vystoupení brání přílišná skromnost. Přestože je tedy, jak už bylo výše uvedeno, má tréma značná, radost z možnosti zazpívat si je přece jen větší. Navíc na mě blahodárně působí podpora okolo zpívajících kolegů,“ přibližuje své pocity L. Deutsch a za dosud nejsilnější zážitky s KPSSU považuje vystoupení na mezinárodním festivalu Evropa a její písně v Barceloně, v chrámech v Ravenně a zcela improvizované zpívání v Rimini, jež neuniklo pozornosti televizního štábu.

„O mé kritičnosti kolegové dobře vědí, takže to, prosím, neberte tak docela. Těch kvalitních vystoupení bylo určitě víc. Ostatně naposledy náš výkon ocenili i pěvci Rochester Oratorio Society 1. července, jimž jsme na rozloučenou už před autobusem zazpívali An Irish Blessing. Mnozí z nich nedokázali skrýt opravdové pohnutí,“ vrací se L. Deutsch k poslednímu ještě čerstvému prožitku.

I když sama miluje především vážnou hudbu (nejvíce snad renesanční, např. skladatele Johna Dowlanda, a raně barokní), nijak se nebrání ani jiným žánrům. Poslouchá prakticky všechny. Ochutnala už zpívání v opavské studentské rockové kapele Noise Pollution a po jejím rozpadu dojížděla do Krnova vystupovat s formací Alchemy zaměřenou na progressive rock. Velmi ráda si připomíná také účinkování v Lisztově oratoriu Christus, při jehož provedení členové KPSSU doplnili řady sboru Slezského divadla (premiéra se v prostorách někdejšího kostela sv. Václava na Pekařské ul. v Opavě konala 6. listopadu 2011 v rámci jubilejního 10. ročníku Festivalu duchovní hudby, reprízy posléze vyslechlo publikum v Ludgeřovicích, v Bruntále a v Kravařích, odkud L. Deutsch pochází).

Dnes žije v Hradci nad Moravicí, a když nezpívá, baví ji lukostřelba a fotografování. „Teď už asi víte skoro všechno,“ podotkla o jednom červencovém odpoledni a její kroky vedly do zkoušky kvarteta Anlusyon. „Přijede totiž také basista až z Českého Krumlova, proto toho musíme náležitě využít. Abych byla upřímná, pravidelné zkoušky KPSSU mi v létě chybí, a tak se už těším na konec prázdnin,“ rozloučila se L. Deutsch s tím, že o prvních aktivitách tělesa v akademickém roce 2014-2015 se zájemci dozvědí nejen z jeho www stránek, ale též z blogu, který už několik let právě ona spravuje.