Absolvent Mgr. Lukáš Burgott ve své profesi našel, co hledal. Slezskou univerzitu navíc opustit nemusel.

OPAVA - Na opavském pracovišti univerzitní knihovny je rodák z Vítkova žijící v Hradci nad Moravicí jediným mužem a nabídnutá příležitost uplatnit se tu naplňuje jeho základní profesní očekávání. „Nadmíru,“ konstatuje bez rozpaků absolvent bakalářského i navazujícího magisterského studia knihovnických oborů na Slezské univerzitě (SU) s úsměvem.

„Opava se tak po Vítkově a Hradci nad Moravicí stala mým třetím hlavním městem,“ dodává, když se ohlíží za lety strávenými ve spojení se SU. „Příští rok jich bude už deset,“ potvrzuje při zastavení u volby studia po maturitě. Tehdy se Lukáš Burgott rozhodl pro obor Učitelství pro střední školy v kombinaci čeština - angličtina. „Na gymnáziu jsem získal první zkušenosti s doučováním angličtiny a šlo tedy o obor vyvolený. Přesto se ukázalo, že pro mě nebyl tím nejšťastnějším,“ netají. Naštěstí byl v záloze jiný, k němuž ho přivedla velká láska ke knihám. „A v něm se mi dařilo podstatně více,“ bilancuje dosud absolvovaná studia s povděkem a spokojenost z něho vyzařuje na první pohled. „Za práci přímo na univerzitě, tedy v prostředí, v němž jsem mnohé zajímavé lidi poznal a nadále poznávám, jsem opravdu rád,“ připomíná.

Bakalářskou práci věnoval pod vedením PhDr. Libuše Foberové, Ph.D., školním knihovnám, magisterskou, při níž ho vedla PhDr. Kateřina Homolová, Ph.D., pak knihovnám v dětských domovech. „Získané poznatky ve vztahu ke speciálním knihovnám, jež se ze strany odborníků přece jen netěší takové pozornosti, se snažím nadále aktualizovat, protože mou první trvalou úvahou zůstává doktorské studium,“ nechává Lukáš nahlédnout do jednoho ze svých plánů, které ale „nezatěžuje“ žádným časovým limitem. I tak si díky externí spolupráci s oddělením knihovnictví Ústavu bohemistiky a knihovnictví (ÚBK) Filozoficko-přírodovědecké fakulty postupně buduje jisté teoretické zázemí. „Akreditace doktorského studia by tomuto pracovišti slušela a možná mé již déle trvající zvažování urychlila,“ připouští.

Hned od počátků univerzitních studií působil na postu pomocné vědecké síly, nyní je mu v knihovně svěřen mimo jiné i dohled nad všemi praxemi studentů. Důkladně ji poznal, a tak společně s vedoucí pracoviště Mgr. Jiřinou Kudelovou vede také většinu právě nyní probíhajících knihovnických lekcí. „Je někdy zajímavé sledovat překvapení některých nově příchozích, z nichž nejeden se svěří s tím, že zatím v knihovně ještě nebyl, co všechno jim zde můžeme nabídnout. Na druhé straně se rádi setkáváme se zkušenými uživateli, kteří už před zahájením vysokoškolského studia ochutnali třeba atmosféru a služby poskytované Moravskoslezskou vědeckou knihovnou v Ostravě,“ prezentuje Lukáš zkušenosti z okamžiků prvního kontaktu se studenty prvního ročníku. Sám jako čtenář patří k příznivcům současné literatury. „Snad nejvíc té americké, mým top autorem je John Irving,“ specifikuje.

Ve výuce se věnuje předmětům Dokumentografické systémy, Trendy ve veřejných knihovnách a Diverzifikace funkcí knihoven. S tímto jeho zaměřením souvisí další „trvalá úvaha“, a to ve směru k vystoupení na konferenci Kniha ve 21. století, jejíž tradice na ÚBK je již desetiletá. „Na těchto odborných setkáních oceňuji možnost cenné výměny zkušeností a snahu tematickým zacílením jednání pružně reagovat na bezprostřední potřeby praxe,“ nahlíží Lukáš na realizované konference. Proto by chtěl dosavadní organizační podíl na nich přetavit v účast na jejich odborném programu. „Příležitost k tomu se jistě naskytne,“ zamýšlí se.

Přes své mládí si plně uvědomuje, jak se naše doba zrychlila. V „jeho“ knihovnictví to platí bez výhrad. „I když zastávám názor, že své kouzlo a výhody má stejně kniha tištěná, jako elektronická, číst z obrazovky je potřebné se naučit a absenci počítačů v oboru si dnes nelze ani představit. Nároky uživatelů na naši práci se stále zvyšují, vyhovět, a tedy knihovnicky uspět, se dá pouze s podporou době adekvátních technických prostředků,“ je přesvědčen. K tomu, aby vyhověl, cítí též potřebu dalšího zkvalitnění jazykové výbavy. „K angličtině a němčině (tu druhou mám zatím v oblasti pasivního porozumění) plánuji přidat maďarštinu a jednou snad také norštinu. První ze jmenovaných jazyků mě zaujal i jako fanouška rockové formace Omega a v neposlední řadě proto, že Maďaři v mých očích vždycky v historii nosili hlavy nahoře,“ vyjadřuje sympatie ke geograficky blízké zemi.

Konečně je tu ještě třetí Lukášova úvaha trvalejšího charakteru. „Mgr. Lucie Deutsch, rovněž bydlící v Hradci nad Moravicí, mě přesvědčuje, abych přišel do Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity. A tak váhám, zda mám zkusit opravdu zpívat, nebo zůstat u zpěvu pouze ve sprše,“ poukazuje Lukáš na svého celoživotního koníčka, jímž je hudba. „Jaká? To přece prozrazuje už má vizáž. Samozřejmě rocková a metalová. Ale přes pokusy hrát na bicí a kytaru jsem svého času zůstal pouze u technické a jakési v uvozovkách manažerské podpory několika skupin,“ líčí vývoj svého vztahu k hudbě v prostředí knihovny v univerzitní budově na Masarykově ul., jež skončením provozní doby osiřela. „Někdy to tady pořádně protáhnu,“ říká na adresu své práce, kterou v současnosti žije a zanedlouho ji bude moci rozvíjet v nových podmínkách objektu na Bezručově nám. 14. „Ale pozor, dalších obyčejných lidských starostí zproštěn nejsem. Teď je právě nejaktuálnější bydlení a hned potom hledání někoho, kdo by nové bydlení se mnou sdílel,“ loučí se sympatický knihovník.