Univerzitní gastrocentrum zdobí fotografie Pavla Meleckého

OPAVA - Gastrocentrum Slezské univerzity v Opavě už dávno není jen místem výuky a odborné přípravy budoucích pracovníků hotelů, restaurací a cestovních agentur.  Jeho zázemí už objevili pořadatelé konferencí, otevřelo se i soukromým či podnikovým aktivitám a nejnověji se stalo také stánkem kultury.

V těchto dnech se v prostorách gastrocentra mohou hosté setkat s fotografickou tvorbou opavského rodáka Pavla Meleckého. Ten zde představuje především svoji krajinářskou tvorbu, ale také zátiší či náladové snímky. Je snadné vypozorovat, že námětem tvorby se stalo okolí Opavy a Slezská Harta. K oběma místům má autor osobní vztah. V Opavě se narodil a žije, na březích jezera u Leskovce pak má chalupu, kam často jezdí. „Přesto, že se Harta stává stále více navštěvovanou a zejména v létě je tu hodně živo a auto na autě, stále se zde dají najít zajímavá, můžeme říci až panensky neposkvrněná, místa. Právě taková rád fotím,“ říká Pavel o svých fotografiích. Velmi výstižně pak jeho práci popsal Pavlův přítel, známý opavský cestovatel, sběratel a fotograf Jiří Blata, který také autora v gastrocentru uvedl: „Zde ho můžeme potkávat na jeho fotografických toulkách, kdy obtěžkán fotografickou technikou v každém ročním období hledá neustále nové a nové motivy, které nabízí zdejší příroda, krajina a lidská síla. Fotí krásnou, mnohdy drsnou přírodu takovou, jaká je – bez příkras, bez zbytečných fotografických efektů.“ Tolik citace.

Meleckého fotografie tak mají svoji mystiku a tajemno, ale dokáží překvapit i nečekanou koncepcí či zvláštní barevností, v případě černobílé fotografie pak zaujme paradoxní hra stínů. Vždy je ale na snímku alespoň kousek čisté přírody. Také to poodhaluje Jiří Blata: „Nefotí jen za slunečných dnů a v barvě, ale často i tehdy, kdy je krajina syrová, bezútěšná, ponurá a chmurná. Dobře ví a cítí, že jedině tehdy dostane do svých fotografií tajuplnost, kterou z krajiny cítí. Když opadá listí, krajina je najednou obnažená, prostor získává hloubku a jsou vidět další zákoutí krajiny, která předtím zůstala skrytá. Za ranní mlhy a oparu nad vodní hladinou jako by se v krajině objevovaly jen tušené příběhy dávných časů. Co se kdysi stalo a o čem nevíme. Jindy jsou to motivy osamělých předmětů, vesnických hřbitůvků, stromů a drobných detailů, které krajinu utvářejí a dávají jí neopakovatelné kouzlo a atmosféru. Vzniká tak fotografie čistá, nemanipulovaná.

Pavel Malecký fotí už od mládí. Když studoval střední školu, jeho záliba přinesla i první úspěchy. Zaujal například v Liptovském Mikuláši. S první svojí opravdovou výstavou si ale dal na čas, bylo to až v roce 2013 v prostorách Minoritského kláštera v Opavě. Pak následovaly expozice v Leskovci, ve Slezském divadle, v polské Ratiboři… I když v naprosté převaze dnes dává přednost digitální zrcadlovce, občas, snad z trochy nostalgie, sáhne po klasickém kinofilmu a s chutí si přivoní k vývojce a ustalovači.

K výstavě na půdě Slezské univerzity dopomohla tak trochu náhoda. Pavel Melecký se dlouhá léta zná s otcem i synem Burdovými. Při jednom povídání došlo i na jeho fotky a přesto, že už dnes nikdo přesně netuší, kdo jako první řekl o gastrocentru jako o výstavním prostoru, myšlenka brzy přešla v čin. Snímky tak viděli nejen studenti, ale také účastníci několika akcí, které se zde v posledních týdnech uskutečnily. Nadále také platí nabídka, že kdo chce vidět fotky Pavla Meleckého v gastrocentru, může kontaktovat provozovatele na e-mailu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .  

Snímky Pavla Meleckého se z univerzitního gastrocentra nejspíše postěhují na zámek v Hradci nad Moravicí, kde by měl mít další výstavu. A na Hradecké na nějaký čas vystřídá fotografii jiné umění. Umění výtvarné.