Přípitek Vladimíru Gošovi z loštického poháru, jak jinak

To už mu na Slezské univerzitě (SU) v Opavě, kde externě působil od roku 1998 a na plný úvazek od roku 2000 až do letošního 30. června, klíčil v hlavě plán všechny výše uvedené výzkumy vyhodnotit. „Nejednalo se sice o materiál už dříve neznámý, ale chybělo jeho profesionální zpracování,“ uvedl dr. Goš nedlouho poté, kdy mu projekt Grantové agentury ČR umožnil, aby před pěti lety představil svou životní práci v knižní podobě. Titul nazvaný Loštice - město středověkých hrnčířů vydala SU za přispění Městského úřadu v Lošticích a Vlastivědného muzea v Šumperku.

Velká část toho, co v Lošticích sám vykopal, zůstala v Mohelnici, ale až tam jet za poháry středověkých pijáků nemusíte. „Má je též Slezské zemské muzeum, když byly objeveny při výzkumu prováděném v Opavě, konkrétně v lokalitě Kolářské ulice,“ potvrdil archeolog žijící v Šumperku, který jako pedagog svou vědu přednášel v záběru od příchodu praotce Čecha na Říp až ke třicetileté válce. Přesto těžiště této činnosti přirozeně viděl ve výuce předmětů týkajících se archeologie raného a vrcholného středověku. Vedl bakalářské a magisterské práce a podílel se i na provozním chodu nejprve Archeologického semináře postupně Ústavu historie a muzeologie a posléze Ústavu historických věd a v posledních letech samostatného Ústavu archeologie. „Na univerzitě jsem byl spokojen, nicméně přiznávám, že mi jistou chvíli trvalo, než jsem se z prostředí muzea přeorientoval na to akademické,“ stručně zhodnotil své čtrnáctileté opavské působení.

Citovaný grant mu umožnil, aby se za loštickými poháry vydal i do světa a pátral, proč si přes hrubost materiálu, určitou nepraktičnost a hlavně naprosté vybočení z hygienických standardů keramické produkce střední Evropy té doby získaly takovou oblibu a proslulost. „Ta otázka zůstane už asi navždy nezodpovězená. Faktem je, že byly vyváženy do mnoha míst kontinentu a v nich hojně napodobovány,“ ilustruje dr. Goš. K tomu dodává, že jen několik unikátních pohárů, jimiž se dnes pyšní muzea v Budapešti, Kolíně nad Rýnem, Vídni, Berlíně a v Řezně, paradoxně vzniklo teprve zhruba půl století poté, kdy byla výroba těch, jež Lošticím přinesly největší slávu, ohraničená počátkem 15. a půlí 16. století, ukončena. „Poháry s puchýřky na povrchu však v té době proměnily užitkovou funkci v dekorativní a byly zdobeny kováním patky a hrdla,“ popisuje a s radostí připomíná, že loštický pohár se dostal dokonce na pravou část triptychu holandského malíře Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší (kolem 1500, Museo del Prado Madrid), jenž patřil španělskému králi Filipovi II.

Letošní jubilant dr. V. Goš (1942), který své velké téma nepovažuje především pro zvětšování nálezového katastru za uzavřené, převezme 8. října při Akademickém dni 2012 Bronzovou medaili SU. Bude tak oceněn jeho podíl na rozvoji archeologického pracoviště Filozoficko-přírodovědecké fakulty. A medaile se dostane do vskutku povolaných rukou; vždyť jako archeolog dokáže hodnotu bronzu tak jako málokdo docenit.