„Téma komunikace se pro mne stalo natolik zajímavé a široké, že se zdaleka nevyčerpalo jednou prací,“ říká ke své habilitaci doc. Martin Čapský

BRNO, OPAVA – Od prvního února tohoto roku si píše před své jméno zkratku doc. také Mgr. Martin Čapský, Ph.D., proděkan pro vědu a zahraniční styky Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě a vedoucí oddělení historie Ústavu historických věd této fakulty. Od té doby už uplynulo několik dalších měsíců. Měsíců, kdy i nadále život Martina Čapského ovládala především práce. Až teď, na sklonku prázdnin, byl čas na ohlédnutí se za úspěšnou habilitací i k malému pohledu na aktuální práci historika.

Doc. Martin Čapský se 2. října loňského roku úspěšně habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně, kde před příslušnou Vědeckou radou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity obhájil svoji práci nazvanou “Komunikující společenství. Sjednocování politického prostoru pozdně středověkého Slezska“. Rektorem Masarykovy univerzity byl následně jmenován docentem v oboru “Historie - české dějiny“ s účinností od 1. února 2015.

„Moje práce se věnovala formování zemského vědomí v pozdně středověkém Slezsku. Při pohledu z blízka se ukazuje, že zdaleka nejde o tak triviální problém, jak by se mohlo zdát z letmé četby učebnic. V řadě příruček se objevuje teze o tom, že české korunní země se skládaly z Čech, Moravy, Slezska a Horní a Dolní Lužice. Přitom ještě první Lucemburkové na českém trůně nepřistupovali ke slezskému teritoriu jako k celistvému útvaru, ale navazovali vztahy zvlášť s každým zdejším knížectvím. A například v hornolužickém Zhořelci ještě na začátku 15. století označovali Slezsko jako o prostor ovládaný polskými knížaty. Kdy se tedy z konglomerátu knížectví rodí společně vystupující celek? Od jakého momentu můžeme hovořit o sdílené celoslezské identitě? Právě otázka kontinuity slezského zemského vědomí přitom představuje problém, při jeho ž řešení se rozcházím kupříkladu s vratislavskými kolegy historiky. Máme za sebou mnoho let setkávání a diskusí a obě strany byly přinuceny precizovat teoretická východiska svých tezí. Právě tento aspekt považuji za možná nejdůležitější výsledek našeho „odborného sporu“.  Má habilitační práce tyto diskuse odrážela a skládala se proto z rozsáhlého teoretického úvodu zabírající zhruba její úvodní třetinu a následné aplikaci interpretačních přístupů a terminologie při interpretaci slezských pramenů. Zemi vnímám jako proměnlivý sociální prostor, což je model, který je hojně využíván třeba německou či švýcarskou historiografií,“ říká ke své habilitační práci ovlivněné přístupy studia politické komunikace doc. Čapský.

Jinak řečeno, Martin Čapský sledoval roli, jakou sehrávaly sjezdy knížat a knížectví bezprostředně podléhajících Koruně české, a jakým způsobem se takto utvářené vazby promítaly do pomyslné mocenské mapy v rámci Slezska. Klíčovým aspektem takto koncipovaného výzkumu je pak zjištění zda a případně nakolik se politické sítě vyhraňovaly vůči svému okolí. Skutečnost, že určitá societa, v tomto případě societa pozdně středověkého Slezska, sama sebe vnímala jako určitou jednotku a jako svébytná jednotka také vystupovala vůči ostatním korunním zemím země Koruny české, ji fakticky řadí mezi zemská společenství.

Podle opavského historika je práce ve slezských archivech, kde při shromažďování podkladů pro svoji práci strávil hodně času, určitým dobrodružstvím. „Při studiu slezských dějin doháníme dluh české historiografie dlouho koncentrované na jádro korunních zemí a v archivech se lze setkávat s prameny, které dosud historici nezahrnuli do svých úvah. Situace se prudce mění až v posledních dvou desetiletích.  Když se podíváte na nejnovější syntézy, které byly věnovány českým korunním zemím, tak jejich stálicemi se stávají právě kapitoly, které jsou věnovány právě “vedlejším“ zemím Koruny české, tedy Slezsku a obojí Lužici. Moravu v tomto výčtu ponechávám stranou. Diskuse o jejím postavení by byla na samostatný rozhovor.“

Ve slezských archivech, zejména ve Vratislavi, lze nalézt unikátní výpovědi o vztazích mezi slezskými knížectvími a českým králem, mezi Slezskem a ostatními zeměmi říše, či mezi městy a slezskými knížaty. Nachází se zde materiály, které vyvolávají diskuse mezi českými, německými a polskými historiky. Každá z národních historiografií pohlížela na dějiny Slezska prizmatem jiné tradice. V současné době tak probíhají velmi aktivní diskuse zejména na česko-polské úrovni ohledně interpretací dějin pozdně středověkého Slezska,“ připomíná vedoucí oddělení historie.

Doc. Čapský strávil na konci února několik dní v Polsku na univerzitě ve Vratislavi, kde s tamními historiky absolvoval řadu dalších pracovních setkání, mimo jiné i při přípravě dalších společných projektů. „To, že spolu dokážeme dlouhodobě diskutovat a případně i korigovat některé názory a pohledy, považuji za velmi cenný jev. S polskými kolegy v odpovědích na některé otázky ne úplně souhlasíme a oni zase s námi, ale je tu znatelný vývoj v tom, jak se svá stanoviska snažíme precizovat. To je mimořádně důležité pro obě strany.“

S prací “Komunikující společenství. Sjednocování politického prostoru pozdně středověkého Slezska“ se mají možnost seznámit nejen historici, ale také veřejnost. Oba její díly byly publikovány knižně. Teoretická část vyšla samostatně pod názvem “ Zrození země. Komunikující společenství pozdně středověkého Slezska“ v pražském nakladatelství ARGO ke konci roku 2014 a v těchto dnech na ni vycházejí první recenze. Nutno zdůraznit, že pozitivně laděné. Druhá aplikovaná část, která byla připravena v rámci výzkumného záměru řešeného na Ústavu historických věd, se pak objevila v prvním díle rozsáhlé historické syntézy Slezsko v dějinách českého státu, vydané v roce 2012 v Nakladatelství Lidové noviny. Jedná se mimochodem o nejrozsáhlejší syntézu slezských dějin připravenou českými (a zde je třeba říci, že zejména opavskými) historiky, která se dočkala skvělé známky při závěrečném hodnocení řečeného výzkumného záměru.    

Úspěšnou habilitací vědecká práce doc. Martina Čapského rozhodně nekončí. Naopak, před sebou má nové výzvy. „Velkého impulsu se mi dostalo díky oslovení Ústavem pro středověké dějiny rakouské Akademie věd, který mne před několika lety požádal o spolupráci při heuristice Zikmundovských listin ve Slezsku. Ve Vídni je v této chvíli realizována nová série regestáře římských králů a císařů zaměřená na posledního z vládnoucích Lucemburků zvaná Regesta Imperii. Pro mne byla tato spolupráce významná i v metodologické rovině. Mohl jsem se blíže seznámit s novými přístupy, které rakouští historici využívají při studiu středověké komunikace. Toto pojetí se promítlo do mé habilitační práce, ale téma komunikace mne natolik uchvátilo, že jsem v něm pokračoval i dále,“ říká doc. Čapský. V současné době se vedle společné publikace Komunikace ve středověkých městech, která byla vydána při řešení operačního projektu „Historizace střední Evropy“ řešeného opět na Ústavu historických věd, objevuje na knižních pultech nová kniha nazvaná “Město pod vládou kazatelů“. V této grantové monografii Martin Čapský porovnával příklady neposlušnosti nebo dokonce povstání proti městským radám doložené ve Slezsku i v Čechách v průběhu 15. století, ve kterých hráli ústřední roli kazatelé vzbuzující neklid uvnitř městské obce.

„Jde o jakýsi zvláštní příklad městských nepokojů, které z této doby známe i z území Itálie nebo německých měst. Nicméně ve 15. století jsou v tomto směru české země poměrně unikátní a já jsem sledoval, jakým způsobem dochází k ovlivňování toho, čemu dnes říkáme veřejné mínění, jakým způsobem uplatňovali kazatelé svoji vůli a naopak jakým způsobem vykonávaly městské rady svoji moc a jaké protikroky činily,“ říká závěrem doc. Martin Čapský o svém současném badatelském životě.