Historik Pieter Judson: Do Opavy bych se rád brzo vrátil

Dokáže si vás rychle získat svou otevřeností a upřímností, během rozhovoru se neustále usmívá. Profesor Pieter Judson z Swarthmore College ve Philadelphii 14.-19. října v Opavě přednášel, účastnil se workshopů, vedl doktorské kolokvium, spolupracoval s kolegy z Ústavu historických věd (ÚHV) Filozoficko-přírodovědecké fakulty.

I přesto, že jeho program v rámci projektu Historizace střední Evropy (operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost) realizovaného na ÚHV byl nabitý a vypočítaný doslova na minuty, nabídku na krátké setkání a rozhovor neodmítl. Jeho specializací jsou mj. dějiny habsburské monarchie v 19. století se zaměřením na národnostní vztahy. Nepřekvapí tedy, že v minulosti Českou republiku již v minulosti navštívil. V Opavě byl ovšem poprvé a hned si ji podle svých slov zamiloval.

„V Americe hodně převažuje názor, že celý tento region je poznamenán průmyslem, že jsou zde jenom ty nepěkné moderní industriální budovy. Proto jeden z mých prvních dotazů při setkání s Martinem Pelcem (pozn. aut.: Mgr. Martin Pelc, Ph.D., je tajemníkem Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity) byl, zda Opava má nějaké historické budovy. A když jsem přijel, tak jsem viděl, jak krásné město to je,“ neskrýval prof. Judson nadšení.

Při vyhledávání vašeho jména lze narazit na to, že jste narodil v nizozemském Utrechtu. Je to pravda?
Ano je, moji rodiče jsou sice oba Američani, ale dali mi nizozemské jméno. Protože jsem se narodil, když můj otec studoval v Holandsku dějiny umění.

Jako historik se specializujete mimo jiné na nacionální rozpory, revoluční a kontrarevoluční hnutí. Byl to vždy vás sen?
Studoval jsem německou historii. Problém je, že se v Americe skoro každý student historie soustředí právě na tu německou, konkrétně na období spojené s nacismem. Můj profesor mi poradil, že je lepší vybrat si větší historický celek, jako například Habsburskou monarchii a Rakouské císařství. Já chtěl velké téma, když navíc vidíte, jak je to komplikované, tím více vás to drží. Začal jsem s nacionalismem 90. let minulého století – prostě jsem nevěřil, že válka v Kosovu přišla jen v souvislosti s jinou národností, jazykem a náboženstvím, tak jak to obvykle podávala média. Takže jsem se rozhodl studovat kus historie, kdy lidé mluvili dvěma jazyky v Habsburské říši, a poznat, proč zde vznikl nacionalismus a proč se lidé stali jeho příznivci a co to vůbec pro ně znamenalo. Protože historie je o lidech. Ne například o institucích. Proč se lidé chovají tak, jak se chovají, proč se navzájem vraždí. Takto jsem se dostal k tomuto tématu.

Napsal jste mnoho knih, máte nějakou zvláště oblíbenou?
Ano, tu poslední a hned vám řeknu proč. Jmenuje se „Guardians of the Nation: Activists on the Language Frontiers of Imperial Austria“ a je to jediná má kniha, která není jen naučná, ale myslím si i zábavná. Když napíšete knihu o historii, může se stát, že bude nudná nebo příliš teoretická. Ale tahle je více osobní, protože miluji tohle téma. Je šílené, protože nacionalisté jsou prostě šílení. Navíc jsem nad tímto tématem přemýšlel trochu jiným způsobem a zjistil, že se většina lidí o nacionalismus nezajímá. Ale my ho užíváme, pozorujeme ho, věříme v něj. Mnoho dnešních postojů pochází z nacionalismu. Zvláště tady v České republice.

Vyučujete i historii sexuality v Evropě...
Ano, to je hodně nové téma. V 90. letech o něm nikdo neučil, bylo vydáno pouze několik knih, a tak bylo jednoduché stát se expertem v tomto oboru. Prostě přečíst těch šest napsaných knih a učit. A proč se to stalo? V Americe, jak víte, o sobě otevřeně říkáme vše. A historie sexuality byla pro mě velice důležitá. Učit o tom lidi a ukázat jim, že jsou tu různé pohledy, reality a historie. Dnes to není zas až tak velká věc.

Měl jste několik přednášek a workshopů pro naše studenty? Jak na vás působí? Vidíte nějaký rozdíl mezi českými a americkými studenty?
Musím říct, že opavské univerzitní prostředí na mě působí velmi mladě a otevřeně. Byl jsem i na jiných univerzitách ve střední Evropě a tahle je skvělá. Ohledně studentů: nemyslím si, že je zatím znám natolik dobře, abych mohl říci, v čem přesně jsou rozdílní. Ale například rakouští studenti se při mých přednáškách nikdy na nic neptají, myslel jsem, že s českými to bude stejné. Ale dnes ráno na přednášce jsem byl velice mile překvapen. Čeští studenti byli zvídaví a kladli otázky. Jinak se však dá říci, že studenti jsou všude vesměs stejní, mají stejné problémy, myšlenky, otázky. Zajímají se o stejné věci a projekty, kterými se po dlouhá léta zabývají.

Na internetu se můžeme také dočíst, že mluvíte česky…
Tak to není úplně přesné. Samozřejmě svůj výzkum zde musím dělat v češtině, ale stále tento jazyk neovládám dostatečně dobře. Mnohokrát jsem se česky naučil, například díky letní škole na Karlově univerzitě před deseti lety, ale vždycky jsem tento velice těžký jazyk zapomněl, protože jsem ho příliš nepoužíval. Dokážu v češtině číst, ale ne mluvit. Při své práci obvykle nejvíce využívám němčinu.

Jaké máte plány do budoucna?
Vrátit se do Opavy. Rád bych zde pracoval. Protože je tu opravdu pěkně. Čekal jsem spíše průmyslové město jako je Ostrava. A jsem moc rád, že tomu tak není. Jinak pracuji na nové knize, která bude velice rozsáhlá a bude o historii střední Evropy a vašem pohledu na ni, a to přibližně od roku 1740 do první či druhé světové války. Ale tato kniha nebude národnostní, nebudu psát historii z pohledu Čechů, Poláků, Němců. Tématem bude, co tyto národy mají společné. Bude tedy o kultuře, institucích… Uvidíme, jak to dopadne.

VIZITKA

• Pieter M. Judson působí na Swarthmore College ve Philadelphii a zaměřuje se na moderní evropské dějiny, konkrétně na nacionalistické konflikty, revoluční a kontrarevoluční hnutí a také na historii sexuality. Svůj zájem soustředí na Německo, Rakousko-Uhersko a na východní Evropu v období 1815-1945.
• V roce 2010 obdržel Státní cenu Karl von Vogelsang udělovanou rakouskou vládou za knihu Guardians of the Nation: Activists on the Language Frontiers of Imperial Austria.
• Četná ocenění získal i za další knihy (např. Cenu Herberta Baxtera Adamse za knihu „Exclusive Revolutionaries. Liberal Politics, Social Experience and National Identity in the Austrian Empire 1848-1914“ nebo Cenu Rakouského kulturního institutu za nejlepší knihu „Wien Brennt! Die Revolution von 1848 und ihr liberales Erbe“).
• Působí také jako šéfredaktor prestižního časopisu Austrian History Yearbook.

Zdroj: www.swarthmore.edu  

Projekt Historizace střední Evropy (č. CZ.1.07/2.3.00/20.0031) je financovaný z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

AUTOŘI: Michal Novotný, Petra Mužíková