Hana Miketová zůstala věrna své studentské Opavě a historii

V současnosti dělí svůj čas především mezi práci v expozici Cesta města Obecního domu v Opavě, kde pracuje jako historik výstavy, vědeckou práci a studium. Tentokrát je jejím cílem doktorský titul. S Hanou Miketovou jsme se potkali na nedávném otevření nové výstavy, na které se významně podílela. Po vernisáži si našla chvilku odpovědět nám na několik otázek.

Nemohu se nezeptat: jak se stane, že se slečna končící střední školu rozhodne pro studium historie?  Kdy vlastně padlo rozhodnutí stát se historičkou?
O tom, že se chci v životě zabývat lidskou minulostí, jsem si udělala jasno poměrně brzy. Už ve třetí třídě jsem na otázku, čím chci být, odpovídala, že archeologem. Velkou roli v tom hrál tatínek, milovník historie, který o ní uměl poutavě vyprávět. Tehdy mě nejvíce zajímalo vše spojené se starým Egyptem. No, a když se na gymnáziu podávaly přihlášky na vysokou školu, rozhodla jsem se, že historie mi asi přece jen vzhledem k tomu, že nejsem moc manuálně zručná a kreslení je pro mě noční můra, půjde lépe než archeologie.

Vím, že historii na Slezské univerzitě studovalo a studuje řada dívek.  A velmi úspěšně, ať už se jedná o samotnou vědeckou práci či její úspěšnou prezentaci. I vy jste laureátkou studentské soutěže. Můžete nám svůj úspěch přiblížit?
Dvakrát jsem byla jako zástupce Ústavu historických věd vyslána na celostátní studentskou vědeckou konferenci Historie, šlo o ročníky 2008 a 2009. První z nich se konal v Hradci Králové, kam jsem se vypravila s prací nazvanou Muž se špatnou pověstí. Itinerář vévody Jana II. Opavského a Ratibořského, a obsadila zde třetí místo. Práce zabodovala i u poroty Ceny Josefa Šusty, udělované Sdružením historiků České republiky, která jí nakonec přisoudila druhé místo. Tato cena je určena pro nejlepší písemné studentské práce, které jsou zároveň přihlášeny na soutěžní konferenci. Hodnotí se tak pouze kvalita písemné verze a soutěžící nemá na rozdíl od konference šanci ovlivnit porotce svým vystupováním a doprovodnou prezentací. Další rok se pořádání studentské konference chopilo Ústí nad Labem. Zde jsem reprezentovala Slezskou univerzitu s příspěvkem Poslové, diplomaté, špehové. Politická komunikace mezi Václavem IV. a Vladislavem Jagiellou. Dopadlo to ještě lépe, s dalšími třemi pracemi jsem dosáhla stejného nejvyššího počtu udělených bodů a skončila tak na 1.- 4. místě a zároveň zvítězila i v ceně Josefa Šusty.

Co vám studium na Slezské univerzitě umožnilo a naopak, je něco, co se vám v něm nesplnilo?
Studium mi toho umožnilo moc. Výše uvedené studentské konference se staly cennými zkušenostmi a úspěch na nich mi rozhodně pomohl zvýšit sebevědomí. Na tom se podílely i zážitky spojené se zahraničními pobyty ve Vratislavi ať už v rámci programu Erasmus, nebo výměnné pobyty, jejichž získání vyřizuje AIA (Akademická informační agentura). To je ale jen jedna stránka věci. Stejný, ne-li větší význam pro mě mají i přátelství navázaná během studentských let a díky tomu, že jsme oba studovali v Opavě, jsem se seznámila i se svým partnerem. A v neposlední řadě vděčím studiu i za své současné zaměstnání. A co se nesplnilo? Chybí mi větší důraz kladený na výuku cizích jazyků a jejich praktické používání.

Svůj profesní život jste spojila s Opavskou kulturní organizací, především s expozicí o historii Opavy Cesta města. Co směrovalo vaše kroky zrovna sem?
Úspěch u přijímacího pohovoru. Předtím jsem jich absolvovala značný počet a jediným kritériem pro mě bylo to, že chci pracovat v oboru. Nekladla jsem si žádné požadavky ohledně místa, kde bych pracovala, a díky pohovorům procestovala značný kus České republiky. No a nakonec jsem zůstala ve svém studentském městě. Důležité bylo, že jsem to po prvních neúspěších nevzdala a posílala životopisy dál.

Jakou cestou by se expozice Cesta města měla ubírat? Je komplexní procházkou historií Opavy? Kterou část považujete za silnou a kterou uvažujete doplnit?
Expozice Cesta města by se i nadále měla ubírat cestou, po níž se už vydala. To znamená pokračovat v popularizaci historie a především regionálních dějin. Těžko se mi ale na tuto otázku odpovídá. Samozřejmě nejsem jediným zaměstnancem expozice, a tak by na ni spolu se mnou měly odpovědět i kolegyně, protože se jedná o týmovou práci. Za sebe mohu říci, že jsem velmi ráda, jaký ohlas získal doprovodný program. Především komentované prohlídky. Využiji příležitosti a ráda pozvu všechny čtenáře do Švédské kaple nebo na komentovanou prohlídku výstavy Opavský zámek, kde se mohou setkat se mnou. Velmi úspěšné jsou i prohlídky bývalého dominikánského kláštera a kostela sv. Václava a novinka program Architektura staré Opavy, kterými provází Petra Kaniová. Nejnověji mám radost z vydání katalogu k výstavě o opavském zámku. Co se doplňování týče, tím neustále prochází celá expozice. Ta není neměnná, ale vystavené předměty se průběžně doplňují.

Často provázíte studenty vaší expozicí. Sledujete své mladší kolegy studenty, stalo se, že vás některý požádal o radu či pomoc nad rámec „běžné“ prohlídky?
Stává se to poměrně často a vždy se jim snažím pomoci. Většinou se jedná o dotazy na literaturu, z níž by mohli získat další informace o daném tématu. Často je tento dotaz motivován zadáním seminárních prací.

Nicméně stále pokračujete ve studiu, tentokrát na úrovni doktoranda. Jaké je vaše vědecké zaměření a u koho práci vedete?
Během studia jsem se zaměřila na dějiny pozdního středověku. Během prací na bakalářské i magisterské diplomové práci mi velmi pomáhal můj vedoucí Mgr. Martin Čapský, Ph.D. Bez jeho rad a důvěry, že to zvládnu, bych se asi do celostátní studentské soutěže nikdy nepřihlásila a patří mu za to vše velký dík. Jako konzultant mi pomáhá i nyní, kdy mou doktorskou práci vede prof. Rudolf Žáček. Oběma jim děkuji za trpělivost.