Od Čehosi nevysvětlitelného urazil Vladimír Birgus další kus tvůrčí cesty

OPAVA - Původně sice měla výstava fotografií Vladimíra Birguse v prostorách novojičínského zámku v prvních lednových dnech končit, ale skutečnost je nakonec jiná. Její pořadatelé z Muzea Novojičínska se s partnery z Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě dohodli na jejím prodloužení až do posledního únorového dne. Šance na její prohlídku pro ty, kdo to dosud nestihli, tedy ještě několik týdnů trvá.

Od počátku loňského září se prof. PhDr. Vladimír Birgus (na snímku), vedoucí ITF, představuje v Novém Jičíně jako zralý tvůrce, který má vnímavému divákovi rozhodně co nabídnout. Navíc, jak to potvrzují znalci, urazil autor od posledních, rozsahem a významem podobných vystoupení podstatný kus cesty. „Sice tu také potkáváme lidi v prostředí velkých aglomerací jako ve starších dílech, vedle nich ovšem nalézáme i nejnovější fotografie statických detailů, v nichž je člověk přítomen jenom zprostředkovaně, i snímky ze souboru Fauna. Posun v obrazové řeči je v nich patrný,“ napsal v katalogu výstavy jeho kolega Mgr. Václav Podestát z ITF, když porovnává Birgusův cyklus Cosi nevyslovitelného vznikající od sedmdesátých let s díly nejnovějšího data. Oceňuje, že z poslední Birgusovy tvorby vyzařuje více klidu, ještě větší dávka vizuální rafinovanosti i široký interpretační prostor, který snímky poskytují divákovi.

„Do výběru byly zařazeny detaily různých interiérů a exteriérů, jejichž rafinované kompozice a barevné stylizace umocňují obrazovou symboličnost i nejistotu, zda se jedná o skutečný nebo umělý svět. Prvky melancholie, smutku a nadreálnosti ale najdeme i v mnohých konfrontacích lidí a prostředí či různých koexistujících příběhů exponovaných ve zlomku vteřiny v kulisách naší současnosti,“ říká Podestát a poukazuje na podvědomou inspiraci obrazy Edwarda Hoppera nebo Erica Fischla. „Birgusovy fotografie na první pohled vyprávějí o miniaturních událostech, odehrávajících se v nejroztodivnějších místech naší planety, ale při jejich podrobnějším zkoumání vyprávějí především o současné globalizované společnosti, žijící v neustálém spěchu, o samotě v davu, o kontrastech mezi sny a skutečností, o tom, co není vysloveno, ale jen stěží vytušeno. To znamená, o našem vnitřním stavu, jenž si s různým napětím nosíme v našich duších, dodává.

Současnou tvorbu V. Birguse provázejí podle Podestáta také jemnější barvy a „ztišení“ aktérů existujících příběhů. „V minulosti více sevřený děj se otevírá do širších obrazových plánů, světelná atmosféra umocňuje celkovou kompozici. V některých případech bychom mohli autora podezírat z dnes snadno dosažitelné manipulace obrazu. Ke slovu rafinovanost zobrazovaných dějů patří zároveň dát rovnítko s výrazem nemanipulovaná skutečnost,“ konstatuje Podestát a tím odpovídá také na otázku, kterou si v úvodu svého zamyšlení nad Birgusovou novojičínskou výstavou dal. „Nejnovější fotografie Vladimíra Birguse reflektují autorovy bohatší životní zkušenosti,“ připouští, ale svůj pohled návštěvníkům výstavy toliko nabízí a závěrečný úsudek nechává, tak jako ostatně sám autor, na každém z nich.