„Můj život by byl bez Slezské univerzity v Opavě mnohem chudší,“ prohlásil její čestný doktor Norbert Richard Wolf

Konference germanistů na Ostravské univerzitě konaná i na jeho počest, převzetí blahopřání a pamětní medaile Slezské univerzity (SU) v Opavě udělené mu rektorem Rudolfem Žáčkem. Takové byly nedávné dny pro Norberta Richarda Wolfa, čestného doktora SU a hostujícího profesora na Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty.

Prof. Dr. Dr. h. c. mult. N. R. Wolf si jimi připomněl sedmdesátiny (narozen 19. února 1943) a my na SU zase celé jeho dosavadní opavské působení, které ovšem, jak rád potvrdil, ještě nekončí. Proto je též rozhovor s jubilantem koncipován v přímé návaznosti na události, které jako mezinárodně uznávaná jazykovědná autorita sdílel s akademickou obcí SU. „Bude mi potěšením,“ řekl hned na úvod setkání zasazeného do pracovního rámce uvedené odborné konference. „Slezskou univerzitu v Opavě totiž už dávno považuji za svou domovskou a netajím, že bez ní by byl můj život mnohem chudším,“ předznamenal prof. Wolf.

Vstupní přednášku hostujícího profesora pronesl N. R. Wolf v aule SU Na Rybníčku v Opavě 10. října 2006. Pro její název použil parafrázi Schillerova textu WAS HEIßT UND ZU WELCHEM ENDE STUDIERT MAN FILOLOGIE a poukázal v ní na důležitost a studia filologie pro pochopení současného světa, který je, jak svým výkladem objasnil, tvořen a zprostředkován světem textů.

Pane profesore, do jaké míry reflektuje svět textů reálný svět a jaká je jeho pozice v tom, aby onen reálný svět činil lepším?
Porovnáme-li reálný svět a svět textů, můžeme použít řady příměrů. Uvedu ale pouze dva. Prvním chci poměr těchto světů ilustrovat vztahem mezi mramorovými kameny a sochou z mramoru, abych ukázal, že teprve mramorová socha dostává sociální rozměr a získává tím funkci, která je důležitější, než původní funkce mineralogická. Ani pro druhý příklad není potřebné chodit daleko. Nedávno jsme byli v českém prostředí svědky soupeření dvou kandidátů o prezidentský post. Jeden z nich vyjádřil v textech chybnou myšlenku a hned se vyrojily další texty, které se staly pro konečnou volbu velmi podstatnými a dodejme, že též nebezpečnými pro západní sousedy České republiky. A tu se plně ukázala síla onoho světa textů; reálný svět v tu chvíli vlastně žádnou roli nehrál. Mějme tedy trvale na paměti neblahé zkušenosti s texty, které lidem naháněly strach. Abych vše shrnul, pro život člověka a utváření společenského klimatu je svět textů rozhodující.

Největší prostor k vystoupení před opavskou a karvinskou akademickou obcí dostal prof. Wolf 1. října 2009, kdy mu byl udělen čestný doktorát SU. Svou přednášku věnoval tématu DIE SPRACHWISSENSCHAFT UND DIE SCHÖPFUNG a vyložil knihu Genesis Starého zákona v Lutherově překladu jako vyprávění o tom, jak vypadal svět do doby, než do něj vstoupil Bůh.

V čem z pohledu jazykovědce vidíte nejčastější a největší prohřešky při četbě a interpretaci příběhu o stvoření a uspořádání světa?
Často se spokojujeme s naivní a povrchní četbou a tvrdíme, že věci se mají přesně tak, jak to v textech stojí, aniž bychom brali v potaz vědecké poznání. Každý text si přece vytváří svůj svět a je naší povinností ho vidět z pohledu času, kdy vznikal. Asi před dvěma lety jsem začal pročítat Dalimilovu kroniku, dílo tak závažné pro českou identitu. Kdyby měla představovat bernou minci, museli bychom nutně zakladateli českého národa přisoudit lecjaké nelichotivé přívlastky. To je samozřejmě nesmysl, protože důležité v ní je nalezení příběhu o tom, že někde se žilo tak, že už se tam nedalo zůstat, což v důsledku vedlo ke zrodu nové národní identity. Stejně tak je nutné správně číst a dekódovat Starý zákon. Vyprávění o uspořádání světa není zprávou charakteru přírodovědeckého vysvětlení. Je textem, tedy narativním experimentem, který podléhá analýze a interpretaci jazykovědnými prostředky, a nemůže být nějakým protinávrhem k Darwinově evoluční teorii.

První z řady odborných aktivit, jimiž si SU na počátku roku 2011 připomněla dvě desetiletí existence, se stala konference Perspektiven der Textanalyse na opavském Ústavu cizích jazyků. V jejím programu se prezentovala též Troppauer Schule der sprachwissenschaftlichen Textanalyse (TSST), za jejíhož duchovního otce je prof. N. R. Wolf považován. Vystoupením TEXTE LESEN HEIßT TEXTE ANALYSIEREN HEIßT TEXTE VERSTEHEN přiblížil na závěr konference poslání této odborné skupiny, jejíž členové ctí text jako odbornou jednotku spojující všechny badatele v oblasti jazyka.

Pane profesore, jaké postavení TSST osobně přisuzujete a jak ze své pozice hodnotíte její dvouletou existenci?
Předně bych rád poopravil mínění o duchovním otcovství; za duchovního otce TSST se nepovažuji. Vidím ji jako malý, ale schopný tým germanistů, které kromě odborných zájmů pojí také dobré přátelství. Řekli jsme si, že chceme postavit na nohy několik záležitostí, a tak mnoho diskutujeme (vždyť společnost a kultura diskusi potřebují), pořádáme kolokvia apod. Je úplně jedno, kdo z nás formuluje poslední větu; podstatnou je společná práce. Na SU se našly osobnosti s kompetencí, porozuměly si a chtějí společně ukázat, jak důležitá je filologie. A tak je mým potěšením mít takovou šéfku, jakou je vedoucí oddělení germanistiky Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty Gabriela Rykalová. Vážím si atmosféry, v jaké jsou v Opavě připravováni doktorandi, protože odpovídá poslání univerzity nejen jako školy předávající poznatky, ale i jako instituce vedoucí mladé lidi k tomu, aby si osvojili, jak mohou poznatky sami získávat. Vidíte, a už jsme opět u textu a korpusové lingvistiky.

Příspěvky přednesené na konferenci Perspektiven der Textanalyse byly později vydány ve stejnojmenné publikaci zásluhou německého nakladatelství Stauffenburg Tübingen (editorky Veronika Kotůlková, Gabriela Rykalová). Při její prezentaci pronesl prof. Wolf 19. dubna 2012 na Ústavu cizích jazyků výklad DIE DEUTSCHE SPRACHE IM ZEITALTER DER GLOBALISIERUNG na téma aktuálnosti němčiny jako světového jazyka.

Pronikání německých slov do jiných jazyků, češtinu z nich nevyjímaje, má staletí trvající tradici. Nakolik se tato tradice rozvíjí i dnes, a zvyšuje se tedy aktuálnost němčiny jako světového jazyka, a to nejen v oblasti společenské konverzace?
Když dovolíte, omezím se pouze na ilustraci vztahu německého a českého jazyka. Abychom ho v Opavě demonstrovali, rozhodli jsme se každý rok uspořádat veřejný den německého jazyka na SU s přednáškami a prezentací realizovaných aktivit. Vzpomenuté dubnové datum lze pokládat za jeho neoficiální premiéru; představeny byly dokonce dva knižní tituly (tím druhým myslím jazykovědnou studii Ivy Kratochvílové „Kollokationen im Lexikon und im Text. Mehrwortverbindungen im Deutschen und Tschechischen“ vydanou nakladatelstvím LIT v Berlíně; její autorka získala nedlouho poté na Julius-Maximilians-Universität Würzburg jmenování mimořádnou profesorkou). V současnosti se může TSST těšit na další publikaci. Skutečnost, že si jejích aktivit všiml i IDS Mannheim, je pro ni tou nejlepší vizitkou. Mám-li se alespoň stručně vyjádřit ke kontaktům německého a českého jazyka, rok 1945 je změnil. Před ním tu byly skutečně živé vztahy naplňující jejich charakteristiku v tom smyslu, že se dva jazyky potkávaly v jediném individuu a vzájemně se ovlivňovaly. Čeština má díky tomu modální částice i jako jediný slovanský jazyk pravý trpný rod. Jako Rakušan dovedu ocenit, že naopak všechny dobré pokrmy mají v mé rodné zemi české názvy, ale i to, že jazykový německo-český a česko-německý kontakt je opět přítomen. Znovu přicházíme na známé, že když přece spolu mluvíme, nemusíme střílet… A jsou tu přirozeně i zcela nové ekonomické důvody; vždyť se dá lehce a s dostatečnou přesností spočítat, jak se v zisku projeví jazyková vybavenost.

Pane profesore, spolu s prof. Zdeňkem Masaříkem jste před časem stál u zrodu partnerství mezi Julius-Maximilians-Universität Würzburg (JMUW) a SU. Považujete po více než 15 letech za jeho nejvýraznější projev akreditaci doktorského studia Korpusové lingvistiky?
Společné doktorské studium je jistě pěkný úspěch, ale za to úplně nejpodstatnější pokládám spolupráci malé a mladé univerzity s univerzitou velkou a kamennou. Pokud se skutečnými partnery budeme na obou stranách cítit, přijde všechno ostatní jaksi přirozeně. Dnes Vaši germanisté běžně přednášejí ve Würzburgu, Iva Kratochvílová je mimořádnou profesorkou JMUW, rozvíjíme společnou vědeckou práci. Jako důležité z pozice již emeritního profesora JMUW vidím, že v započaté spolupráci bude dále pokračováno. Příkladem je přístup mého nástupce prof. Wolfa Petera Kleina.

Známe Vás jako člověka věčně mladého duchem, pro něhož fyzická sedmdesátka nemusí nic znamenat. Jaké jsou tedy Vaše další profesní plány?
Na to je těžká odpověď, ale spokojím se s konstatováním, že momentálně se nic nemění. Na JMUW nemám už tak velké závazky (prof. Klein mě postupně zastane i při vedení projektu Studienbörse Germanistik), abych nemohl pokračovat jak na Slezské, tak na Ostravské univerzitě. Obě mají můj příslib dalších tří let spolupráce. Za ty tři roky bych se s Vámi rád sešel, abyste stupeň mého fyzického a duševního opotřebování sám viděl.

Na poslední otázku jste svým svérázným humorem sám nahrál. Jak jste se cítil na konferenci uspořádané k Vaší poctě? A kdy Vás opět přivítáme na půdě Slezské univerzity v Opavě?
SU se nejméně stejně jako ostravští hostitelé zasadila o pozitivními emocemi silně nabitý společenský večer, při němž jsem o sobě často slyšel tolik dobrého, že už tomu pomalu začínám i sám věřit. A jak se mi daří? Daří-li se našemu oboru, daří se i mně, protože úspěch většinou přichází s úspěchem a kvalitou osobních vztahů těch, kdo celkové kontakty a tvůrčí prostředí spoluutvářejí. Ale abych dostál vzpomenutému smyslu pro humor, rozloučím se, než si mě v Opavě v polovině dubna zase užijete, jedním úsměvným příběhem. Z pozice děkana Filozofické fakulty JMUW jsem měl kdysi povinnost promluvit na odborném setkání didaktiků angličtiny. Řekl jsem jim, že o didaktice nic nevím, ale že za didaktický úspěch považuji, když se mladým adeptům oboru zprostředkovává jeho krása. Víte, jak to dopadlo? Osloveným didaktikům se má slova nelíbila, protože údajně nebyla dost vědecká.

Pane profesore, děkuji Vám za setkání i odpovědi na všechny vznesené dotazy.

Tlumočila: PhDr. Gabriela Rykalová, Ph.D.