„Sílu osobnosti Vojtěcha Bartka násobila velikost tužeb jeho vnitřního smutného světa,“ vystihl Jiří Siostrzonek

Vzpomínkové setkání uspořádané 15. května k poctě nedávno zemřelého Vojtěcha Bartka, dlouholetého tajemníka Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty, zasadili jeho organizátoři do prostředí nově rekonstruovaného kulturního zařízení Vošárna v Raduni. A těch, kdo si přišli vzácného kolegu připomenout, bylo dost.

Za svérázný a stále živý symbol ITF, ale i celé Filozoficko-přírodovědecké fakulty V. Bartka postupně označili děkan prof. RNDr. Zdeněk Stuchlík, CSc., jako jeden z jeho nejbližších spolupracovníků, a proděkanka prof. PhDr. Irena Korbelářová, Dr. Hlavní vystoupení pak v oficiální části setkání, jíž její účastníky provázel Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., zástupce vedoucího ITF (na snímku), připadlo prof. Mgr. Jindřichu Štreitovi.

„Pro nás pro všechny nezapomenutelný Vojta miloval život,“ otevřel své zamyšlení prof. J. Štreit, aby dále vyzdvihl jak jeho zásluhy o rozvoj audiovizuální tvorby, v níž patřilo Opavě díky Bartkem v sedmdesátých a osmdesátých letech organizovaným národním přehlídkám Diafon nezpochybnitelné postavení skutečného centra, tak podíl na vzniku ITF. „Do zrodu našeho pracoviště postrádal jeho institucionální předchůdce ukotvení k vysoké škole. Až když Vojtěch Bartek vyzval ke spolupráci na půdě Slezské univerzity Vladimíra Birguse, bylo stále víc zřejmé, že se tato situace výrazně změní. Sami dnes můžete posoudit, co ITF pro Slezskou univerzitu a celé české umělecké školství znamená,“ prohlásil J. Štreit a potvrdil vysokou kvalitu výuky oboru Tvůrčí fotografie v Opavě, jíž odpovídá rovněž stejně vysoký počet posluchačů, kteří jej tu chtějí studovat a absolvovat. „Míra Vojtova přínosu těmto výsledkům byla taková, že se vyplatilo obhajovat jeho v očích kritiků neadekvátní hornické vzdělání, s nímž na akademické půdě působil,“ dodal.

Při charakteristice fotografické tvorby V. Bartka, jejíž fragmenty byly ve Vošárně vystaveny, se J. Štreit zaměřil především na postižení průkopnické role frýdecko-místeckého rodáka a Ostravsku a Slezsku trvale oddaného autora v pohledu na prosazování symbiózy člověka s industriální krajinou. „V tom byl Vojta naprosto jedinečný, v tom řada jeho fotografií dost předběhla dobu,“ zhodnotil J. Štreit. Neopomenul však ani tu část Bartkova díla, z níž lze vysledovat autorův vřelý vztah k divadlu, k opeře a baletu zvlášť, a ocenil také tvůrcovu pohotovost, s jakou hned v prvním kontaktu zachycoval prostředí, dosud mu zcela neznámé. „Např. z Itálie přivezl zajímavý soubor, naplněný okouzlením atmosférou Benátek,“ přiblížil J. Štreit (jeho část je dodnes volně přístupná v prostorách Ústavu cizích jazyků v budově na Masarykově ul. v Opavě – pozn. autora).

Po projekci dvou nadmíru působivých dokumentů o životním a tvůrčím poselství V. Bartka ukončil vzpomínkové setkání, jehož se za vedení Slezské univerzity zúčastnili rektor prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr., a prorektorka PhDr. Radmila Dluhošová, Ph.D., J. Siostrzonek. „Chtěl bych vám poděkovat za to, že jste přišli. Potvrdili jste, jak dobře jste Vojtu poznali a jak si ho vážíte. Zadřel se nám pod kůži. Jednoznačnou mluvou, jíž nemohl nikdo nerozumět, i rázným vystupováním, za nímž se ale často ukrývaly křehké tužby jeho vnitřního smutného světa. Lásku, o niž tolik usiloval, jsme mu dnes prokázali přesvědčením, že s námi zůstává a že tato improvizovaná výstava nebyla poslední. Vždy si přál, aby na světě nežil zbytečně, což se mu dozajista víc než splnilo,“ řekl J. Siostrzonek.