„Do Opavy jsem přišel zprovoznit obecné dějiny novověku,“ ohlíží se při jubileu historik prof. Dušan Uhlíř

Po 19 letech ukončil Dušan Uhlíř loni v létě plodné působení na Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty a do rodného Brna si odvezl jmenovací dekret emeritního profesora. Za dobu více než dvacetileté existence Slezské univerzity (SU) v Opavě se stal prvním nositelem tohoto ocenění. Za odvedenou práci si ho nepochybně zasloužil.

Na SU přišel v roce 1993 již jako uznávaný znalec česko-francouzských vztahů v období konce 18. a první poloviny 19. století, jimiž se intenzivně zabýval v období, kdy stál v čele Historického muzea ve Slavkově u Brna. „Z pracoviště historiků Filozoficko-přírodovědecké fakulty mi byla adresována nabídka, a tak jsem se sem rozhodl rozjet, abych tu zprovoznil obecné dějiny novověku,“ vrací se zpět a nijak netají, že v Opavě prožil krásné roky. „Abych byl upřímný, o Slezsku jsem toho při nástupu na akademickou půdu Slezské univerzity příliš nevěděl. Ale k práci zde jsem přilnul, zamiloval si ji a postupně jsem se o Slezsko začal stále více zajímat. A taky o něm psát,“ přiznal při svém loňském loučení před členy Vědecké rady Filozoficko-přírodovědecké fakulty.

Nadcházející pětasedmdesátník (narozen 28. července), mimo jiné autor monografie „Slezský šlechtic Felix Lichnovský“ s podtitulem „Poslední láska kněžny Zaháňské“ (Paseka, 2009), chtěl být historikem už od mládí. „Ale také jsem trochu maloval, a proto volba studia nebyla úplně jednoznačná. Dnes jsem jí rád, protože historik má přece jenom větší uplatnění,“ připomíná si autor několika knižních monografií, desítek studií ve sbornících a časopisech, populárně-vědeckých prací, filmových a televizních scénářů, rozhlasových pořadů, recenzí a zpráv. Spolupráci s médii, za niž získal jak ocenění odborných kruhů, tak obecný respekt širší kulturní veřejnosti, věnoval prof. PhDr. Dušan Uhlíř, CSc., vždy mimořádnou péči. „Největší slabost mám pro rozhlas. Dokáže totiž navodit iluzi skutečnosti prostředí a nabudit fantazii posluchače,“ říká historik nadaný darem vědecké poznatky přitažlivě popularizovat.

Na opavském Ústavu historických věd (ÚHV) se jubilant zapojil též do řešení výzkumného záměru Slezsko v dějinách českého státu a střední Evropy. Připadlo mu zpracování tematiky Slezsko v mezinárodních vztazích. „Nebyla mi cizí, vždyť na dějiny novověku od počátku nahlížím ve středoevropských souvislostech. Rád jsem se tedy s tímto posláním do archivů v Opavě, ve Vratislavi a ve Vídni podíval,“ ohlédl se prof. D. Uhlíř.

„Opavské pracoviště historiků dál sleduji a určitě na ně nezanevřu,“ dodává a o jeho slovech nelze pochybovat, vždyť za působení na SU byl v roce 1998 jmenován profesorem a jeho stopa tu zůstává i jinak neporušenou. Jméno prof. Uhlíře figuruje mezi školiteli doktorandů oboru Historie se zaměřením na české a československé dějiny (Mgr. Marie Augustynková, téma disertační práce Epidemie na Moravě a ve Slezsku v 19. století), jakož i mezi členy redakční rady časopisu Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, který ÚHV vydává od roku 2008. Toto periodikum navazuje na sborníkovou řadu Acta historica et museologica, v níž D. Uhlíř publikoval např. studii „Kníže Felix Lichnovský jako představitel militantního konzervatismu na prahu revoluce 1848“ (3/1997). „Když přidám povinnosti, jež jsem na sebe vzal v Brně, je snad zřejmé, že se mi žíly nezkrátí,“ loučí se historik, jehož profesní zájem postihuje rozpětí od třicetileté války až po 20. století.