Emeritní rektor Martin Černohorský neskládá ruce v klín. Starost o budoucnost našeho vysokého školství mu to nedovoluje

Jsou jubilea, která se nedají přehlédnout. K takovým bude v příštích dnech s určitostí patřit úctu vzbuzující výročí narození prvního rektora Slezské univerzity (SU) v Opavě prof. RNDr. Martina Černohorského, CSc. Připomene si ho nejen on sám, ale také jeho žáci z Masarykovy univerzity, celá akademická obec SU i představitelé českého vysokého školství.

Vždyť jsou mu za mnohé vděčni. Ti první za vždy svobodomyslné vedení výuky s akcentem na vytvoření co nejširšího prostoru pro uplatnění názorového stanoviska, jak odborného, tak občanského. Ti druzí za snad nikdy nedocenitelnou péči, kterou v době působení v Opavě posilování akademického ducha mladé univerzity věnoval. Ti třetí za iniciativy vyvíjené při hledání optimální cesty současného a budoucího rozvoje našich vysokých škol. Všichni pospolu pak za lidskou moudrost, životní zkušenost a nezlomnou víru v každého, kdo chce svými kvalitami přispět pokroku.

Když byl Martin Černohorský před deseti lety pozván na univerzitu, kterou jako architekt a zároveň i polír budoval, aby si prohlédl její dosud nejnovější budovu, v níž sídlí rektorát a jedna ze čtyř součástí, Matematický ústav v Opavě, v jehož vědecké radě dodnes pracuje, vystupoval tak, jak ho mnozí za jeho rektorování poznali. Příliš díků na svou adresu nestrpěl, zato nešetřil vybranými slovy uznání k jiným. „Ohlížím-li se do těch několika let, kdy jsem měl povinnost a radost těšit se ze společných snah o zakotvení sídla a zdroje opravdové vzdělanosti ve městech, která si to už dávno zasloužila, vyslovuji osobní poděkování všem, s nimiž mi bylo dopřáno se na tomto snažení podílet. Vím dobře, možná lépe než mnozí vy sami, že je zač poděkovat,“ prohlásil a oslovení hostů přátelského setkání zakončil prosbou. „Popřejme, prosím, každému, kdo chce Slezské univerzitě prospět, aby k tomu měl co nejvíce možností a sil. Ať je těchto duší hodně!“

Kde se fyzik Martin Černohorský, jehož působení bylo po desítky let svázáno především s rodným Brnem, na Slezské univerzitě vzal? Vždyť se slovy jeho dlouholetého přítele prof. RNDr. Libora Pátého, CSc., „nikdy netěšil z přízně matadorů vládnoucích vysokoškolskou fyzikou a příležitostí ke styku se světovou vědou měl z Brna ještě méně než jeho profesně stejně orientovaní pražští kolegové“. Přesto jej z pohledu jednoho z jeho prvních posluchačů RNDr. Jiřího Grygara, CSc., listopadové události roku 1989 zastihly „skautsky připraveného“ v době, kdy mnozí jeho vrstevníci odcházeli na odpočinek. Jak dr. Grygar dále připomíná, Martin Černohorský „začíná s dvojnásobným úsilím s budováním toho, co by za normálních poměrů byl zřejmě dělal už dávno“. V červnu 1990 se pak dočkal jmenování profesorem. „V očích svých žáků měl však tuto hodnost už dávno před převratem,“ potvrzuje dr. Grygar.

Jakmile se jubilant začal podílet na vytváření vědeckého a pedagogického profilu Slezské univerzity v Opavě, nebylo vlastně o tom, kdo bude jejím prvním rektorem, pochyb. Ještě před inaugurací konanou 26. května 1992 představil nejen akademické obci, ale i širší kulturní veřejnosti soubor samizdatových publikací a časopisů ze svých soukromých sbírek. Výstava Ex libris prohibitis, jejíž vernisáž se v prostorách tehdejší zasedací místnosti rektorátu na Bezručově náměstí konala 18. května 1992, symbolicky uvedla 180 titulů verši Jana Skácela z edice, kterou prof. Martin Černohorský připravil s RNDr. Marií Fojtíkovou, dnešní tajemnicí České konference rektorů.

Nelze ani zdaleka postihnout vše, co první rektor pro stabilizaci a počáteční rozvoj naší univerzity vykonal. Obvykle se k těm mediálně nejvíce viditelným aktivům přiřazuje jeho osobní zainteresování na otevření Rakouské knihovny (1993) a Německé knihovny v Opavě (1997), rekonstrukce objektu někdejší Zemské vlády slezské na Masarykově ulici v Opavě sloužícího potřebám humanitních oborů pěstovaných na Filozoficko-přírodovědecké fakultě či uzavření prvních dohod o spolupráci mladé Slezské univerzity se zahraničními partnery (Vratislav, Drážďany, Opolí, Würzburk, Katovice), je ale nutné vyzdvihnout též každodenní mravenčí práci M. Černohorského. „Ať jsem se vracela domů v kteroukoliv večerní, případně noční hodinu, a to včetně víkendových dnů, v pracovně rektora prof. Černohorského se vždy svítilo,“ řekla jedna z pamětnic jeho opavských let, která bydlí přímo na Bezručově náměstí. Aby poznal prostředí, jež mu tak zcela cizí nebylo, do úplných detailů, neváhal prof. Černohorský absolvovat s dalšími členy Matice slezské poznávací zájezdy do míst spjatých s tradicemi regionu. Proto se tak angažoval v záležitosti zřízení nového biskupství se sídlem v Opavě, proto tak dobře chápal potřeby i tužby, jež byly Slezsku dlouhá desetiletí upírány.

Slezská univerzita rostla jako jediná z pěti, které byly zřízeny zákonem České národní rady č. 314/1991 ze dne 9. července 1991, „na zelené louce“. To ovšem Martinu Černohorskému nebránilo ve stanovení vysokých met, jejichž dosažení by ji plně opravňovalo ke vstupu do širokého společenství evropských univerzit (European University Association). „Směřování k takto ambicióznímu cíli vyžadovalo až heroické úsilí organizační, pevné přesvědčení o prostředcích a metodách postupu, schopnost vytvořit zázemí v týmu kvalitních a výkonných spolupracovníků a v neposlední řadě i postavení všeobecně vysoce respektované osobnosti jak ve sféře pedagogické, tak i vědecké. Všechny tyto podmínky nalezly v prof. Martinu Černohorském své naplnění,“ uvedl současný rektor Slezské univerzity v Opavě prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr., v zamyšlení publikovaném v Československém časopise pro fyziku, jehož číslo 2/2008 bylo věnováno 85. jubileu M. Černohorského.

Ředitel Matematického ústavu v Opavě prof. RNDr. Jaroslav Smítal, DrSc., v letech 1995-1998 prorektor Slezské univerzity pro vědu a zahraničí styky, nahlíží na dlouholetou tvůrčí spolupráci s jubilantem jako na hostinu vzdělanosti. „Moudré budování univerzity, jehož jsem se mohl účastnit a snad k němu i přispívat, vypadalo v praxi úplně přirozeně. Pracovaly akademické senáty i exekutivní orgány. O dění na univerzitě měl pan rektor dobrý přehled a jeho zasvěcené, podrobné a přitom citlivé a taktní rozbory složitých situací se staly proslulými,“ přibližuje atmosféru, v níž se upevňoval pocit sounáležitosti akademické obce.

V posledních letech udivuje prof. Martin Černohorský iniciativami rodícími se v souvislosti s jeho předsednictvím v odborné skupině pro organizaci výzkumu České fyzikální společnosti Jednoty českých matematiků a fyziků. Jde o činnost vysoké intelektuální a s ohledem na jeho věk též fyzické potence. S výjimkou letních prázdnin se veřejná pražská zasedání nazývaná Akademické fórum a jednající o aktuálních otázkách českého vysokého školství (a to včetně formulování jeho koncepce), k nimž se zúčastnění otevřeně vyjadřují, iniciují další diskusi a připravují návrhy a doporučení, jak je řešit, konají pravidelně měsíčně. O závěrech těchto jednání jsou vedle vysokých škol a resortního ministerstva neprodleně informováni též nejvyšší představitelé státu, poslanci i senátoři.

Akademické fórum XLIII s podtitulem Vysokoškolská a vědní politika 1989-2019: Fakta a názory III/III již neúnavný prof. M. Černohorský svolal na 19. září. Hned o den později proběhne na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně fyzikální seminář „Měření mřížkových parametrů, zpracování dat, a nejen to“. A právě za poslední částí názvu se skrývá neformální přátelské setkání s vitálním jubilantem, jehož se zúčastní rovněž mnozí z těch, kteří byli v předešlých řádcích jmenováni. Kdo by si ostatně chtěl událost, jejímž protagonistou bude „náš“ prof. Martin Černohorský, nechat ujít?