„Pedagog může být úspěšný teprve tehdy, dokáže-li studenta zaujmout,“ uvědomuje si lingvista Vladimír Pfeffer

pátek 4. října 2013 9:05

2013-10-04 VPFEFFERPráci pro Slezskou univerzitu ukončil PhDr. Vladimír Pfeffer, Ph.D., právě v okamžiku, kdy přesáhla polovinu jeho praxe. Na počátku září před 45 roky předstoupil před žáky Základní školy v Budišově nad Budišovkou, na konci akademického roku 2012-2013 se po 23 letech loučil s Ústavem bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty.

Opavské univerzitní pracoviště, s nímž od startu sdílel vše dobré i horší, přesto nebylo jeho prvním vysokoškolským působištěm. Poprvé vedl semináře češtiny jako promovaný filolog na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy ve druhé polovině šedesátých let v rámci vědecké přípravy pro dosažení hodnosti kandidáta věd. „Měla skončit v prosinci 1968, jenže toho roku přišlo nebývale horké léto. Lecjaké naděje doslova spálilo,“ ohlíží se za srpnovými událostmi a působením na různých středních školách, které až do roku 1972 budišovskou základku vystřídaly. Pak nastoupil do Slezského muzea, absolvoval postgraduální studium muzeologie na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita) a pět let ji tu také přednášel. Se vznikem opavské Filozofické fakulty Masarykovy univerzity se ke své původní profesi po téměř dvou desetiletích vrátil. A po více než třech desetiletích se nakonec vrátil i ke svému badatelskému tématu a původní fázovost sloves rozpracoval zprvu v jejich finitivnost, aby pak ukázal na univerzálnost dimenze ohraničenosti platnou nejen pro slovesa.

„Měl jsem tu šťastnou příležitost zapojit se v šedesátých letech do výzkumu, jímž vznikala česká teorie tvoření slov,“ říká a s úctou vzpomíná na plejádu vzorů v podobě významných osobností v oboru, jež ho tolik ovlivnily. „Profesoři Bohuslav Havránek, Alois Jedlička, Karel Hausenblas (připravoval mě na diplomku, kterou ovšem vedl prof. Miloš Dokulil), Vladimír Šmilauer, Josef Svoboda a nikoliv v poslední řadě, spíše právě naopak (!), prof. Petr Sgall,“ vypočítává. „Vždyť jeho pracovní návštěva na Slezské univerzitě (SU) v roce 2002 rozhodla, že jsem se znovu vrhl na téma, jež si mě už v mládí získalo. Prof. Sgall mě zkrátka dokázal přesvědčit, jak je důležité, abych se mu opět věnoval,“ říká V. Pfeffer a odkazuje na svou disertaci Finitivnost v systému českého jazyka.

2013 10 PfefferI tak se ale čerstvý laureát Bronzové medaile SU, kterou mu 2. října předal rektor prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr., vždy cítil víc pedagogem než vědcem. „Ač vyznávám potřebu vyváženosti pedagogické a vědecké činnosti univerzitního učitele, přece jen prioritním posláním školy je ta první,“ netají a do filozofie své profese nechává nahlédnout ještě blíž. „Předně musí mít pedagog studenty rád, musí jim vnuknout pocit potřeby komunikovat, musí je zbavit ostychu z komunikace. Pak má šanci je zaujmout,“ potvrzuje V. Pfeffer a hlavní úkol lingvisty vidí v prohloubení umění komunikace lidí mezi sebou, a to jak verbální, tak písemné, a souběžně s tím v hledání dialektických souvislostí a vyvozování závěrů, v ovládání analýzy i syntézy. Proč je to tak obtížné? „Protože souvislosti většinou představují složitosti,“ reaguje.

Naší univerzitě, jíž je za návrat k původní profesi (vystudoval kombinaci čeština-ruština) vděčný, se dokázal odvděčit jistě tím nejlepším způsobem. Posluchárny při jeho přednáškách, ale i při konzultacích bývaly plné, mnozí si, aby nárokům, z nichž se nedalo slevit, dostáli, museli své znalosti i několikrát rozšiřovat. „Především v první polovině devadesátých let jsem byl na fakultě prakticky pořád,“ připouští a dodává, že kromě standardního objemu výuky se s řadou posluchačů setkával i po ní. „V týdnu dokonce nejednou, přičemž hodin jsem měl víc než dost,“ dodává a zmíněné období pokládá jak pro školu, její studenty, pedagogy, a to též z hlediska formování a profilace oborů a hledání nových předmětů, tak pro celou společnost za éru obecných očekávání a příslibů.

V této souvislosti se nemůže a ani nechce vyhnout porovnání tehdejších studentů s nynějšími. Pravda, připravenost těch dnešních je horší a díky systému kreditů na to přicházíme později. Když si kladu otázku po příčinách, nemohu svalovat odpovědnost jen na učitele a rodinné prostředí. Svou roli tu sehrává celkový životní styl a samozřejmě společenské klima,“ hledá odpovědi, přičemž je mimo jiné nachází třeba též v absenci výuky jakési mediální výchovy. „Podle mě by měli mladí lidé připravující se pro život získávat základy úvodu do žurnalistiky už na druhém stupni základní školy, o střední ani nemluvě. Aby pochopili sílu manipulačních možností médií a naučili se jí účinně bránit,“ objasňuje a na závěr ilustruje, jak je učitelská profese krásná a náročná zároveň. „Potřebuje hlavně hladké předávání štafetového kolíku,“ naznačuje V. Pfeffer a v den osmých narozenin vnuka Vladimíra (3. října) si plně uvědomuje, za jaké štěstí by považoval, kdyby se i on stal jeho následovníkem.

A ještě „maličkost“. Vzpomenutá Bronzová medaile SU má pro V. Pfeffra poctivou a „plnou“ váhu. „Dostalo se mi možnosti se s jejím autorem setkat a pak vidět medailérovu výstavu ve Slezském zemském muzeu. Zdeněk Kolářský si mě okamžitě získal pro velkou tvůrčí invenci umělce, fortel a nesmírnou dělnost. Oceňuje-li teď jeden z četných výstupů jeho celoživotní práce i práci mou, jsem tím opravdu poctěn,“ loučí se V. Pfeffer.

Sdílet
TOPlist Slezská univerzita v Opavě » www.slu.cz « Copyright © 2012-2015