„Na univerzitě by mělo být tvůrčí psaní klíčovou kompetencí,“ říká básnířka PhDr. Lydie Romanská

Na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty už sice nepůsobí, se Slezskou univerzitou (SU) však nadále kontakt udržuje. Prostřednictvím soutěže mladých prozaiků Hlavnice A. C. Nora. I v jejím posledním ročníku pracovala v odborné porotě. Na SU pak zůstane nezapomenuta pro tvůrčí přístup k výuce předmětu Tvůrčí psaní.

Psát o literární tvorbě zářijové jubilantky PhDr. Lydie Romanské bylo by zřejmě nošením sov do Athén, připomínat její aktivity hudebně-pedagogické ve prospěch rozvoje sborového zpěvu nošením dříví do lesa. Ale znovu si oživit její pojetí oboru, jemuž se na SU věnovala osm let (1998-2006), je před blížícím se uvedením nové autorčiny sbírky Postel v rohu zahrady víc než užitečné. Vždyť její poznatky z působení v této tvůrčí oblasti byly s pozorností přijaty už účastníky mezinárodní konference na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na podzim 2004 a později publikovány ve sborníku z ní (nakladatelství Doplněk, Brno 2005).

„Na Slezské univerzitě se nejednalo o samostatný obor, který by byl definován komplexně. Posláním předmětu Tvůrčí psaní bylo rozvíjení kompetence literární, uplatňované jako proces a jako tvorba uzavřených forem, predominantně básně a povídky,“ uvozuje PhDr. Romanská nastolené téma. Při vedení svých seminářů se nechala unášet myšlenkou potřeby prohlubovat vnímavost posluchačů ke zvláštnostem reality, odblokování jejich myšlení, aby se průchodu dostalo tvořivému přístupu k nakládání s výsledky pozorování, ke klíčovému slovu, případně ideji a nezbytnosti rozvíjet jejich kompetence kritické a komunikační.

„Nešlo tedy pouze o tradiční práci s mladými autory, ale o činnost v širším slova smyslu se odvíjející formou dílčích procesů, psaním v seminářích včetně kolektivního pojetí na základě řízených asociací spouštěných clusteringem, odevzdáváním mimoškolně zpracovaných úkolů parciální povahy, ale samozřejmě též relativně hotových literárních pokusů vzniklých na bázi subjektivní imaginace průběžně tvořícími studenty,“ zamýšlí se pedagožka. Za podstatné pak považuje, že většina těchto prací se stala předmětem kolektivní analýzy, která podporovala právě kritickou a komunikační složku literární tvořivosti frekventantů semináře Tvůrčí psaní.

Lydie Romanská si je dobře vědoma toho, že psát nikdo nikoho nenaučí. „Absolvování dvou či čtyř semestrů výuky předmětu nemohlo u studentů nastartovat spisovatelskou dráhu. Přesto tu jistý nepominutelný start byl. V podobě nastartování fáze individualizace a optimalizace psaní, originality vyjadřování navazující na divergenci v myšlení, z čehož může vyplynout schopnost metaforického zachycování světa. Každý knihovník, učitel, moderátor, každý redaktor to všechno nadmíru zužitkuje. Básník a spisovatel se bez toho neobejde,“ konstatuje PhDr. Romanská.

Její pedagogická činnost (rodačka z Polanky nad Odrou se jí ostatně už dříve na různých typech škol věnovala několik desetiletí) na SU nesla ovoce; studenti ji opravdu obdivovali a milovali. Nelze se tomu divit. Vždyť např. v letním semestru akademického roku 2003-2004 zažili neopakovatelný pocit radosti z prvního vydání svých veršů a povídek, o něž se vedle vydavatelství PRESS KUK ve Frýdku-Místku zasadila právě Lydie Romanská… Ve vydaném souboru nechyběly práce Marka Chovance, Jiřího Korbela, Oldřicha Kutry, Mariana Pisky a Báry Živné, účastníků semináře Tvůrčí psaní vedeného uznávanou osobností naší literatury.

„Mám radost, že se obor Tvůrčí psaní rozvíjí, akceleruje,“ netají PhDr. L. Romanská a myslí tím na jeho komplexní zakotvení ve vazbě na žurnalistiku, dramaturgii, překladatelství, a to odborné a manažerské, terapeutické i interdisciplinárně pojaté, na jeho spojení s didaktikami pro výtvarnou a dramatickou výchovy, jakož i se slohem. „A co teprve takové Tvůrčí psaní pro cizince,“ loučí se ta, po níž na SU zůstává hluboká a ničím nepřerušená tvůrčí stopa.